Z kroniky Včelné díl II - Německý sjezd v Č. Budějovicích

Kronika Včelné, díl II., r. 1939

Německý sjezd v Č. Budějovicích

Dne 4. června byl konán Německý sjezd v Č. Budějovicích. Pravda, bude vám to divné, proč o tom píšu, když to nebylo u nás, ale my jsme tady při silnici a tak bych rád zaznamenal ty dojmy, které jsme při tom prožívali. Naše výchova brala se jiným směrem a to protiněmeckým. Ta Rakouska byla germanisace, útlak a tak jsme byli proti tomu. Po válce jsme zase byli vedeni proti Němcům, a teť najednou ten obrat. V ten čas jsme prožívali svou největší myšlenkovou a duševní krisi. Zkrátka, převýchova se nedá „zlomit přes koleno”, nešlo to prostě, aby jsme včera věřili něco jiného a dnes aby jsme věřili opak toho všeho. My jsme se prostě nemohli hned tak předělat, to bylo pro nás moc těžké v tomto čase.

A proto také nebylo naše smýšlení k tomuto sjezdu sympatické. Němci měli ze sjezdu radost, okrašlovali své domky podle svého a my měli žalost, žalost asi takovou, jako když někomu zemře manželka a manžel ji měl rád. Tu srdce bolí, bolí a trvá to delší čas, než zas přijde do své míry.

A tu na druhé straně tolik projevené radosti. Už v noci se sváželi po silnici v autech, vlakem ai nákladními auty, takže ta silnice zase hřměla jako 15. března. A na večer a v noci zase zpět. Samé německé zpěvy a samá živelná radost. Pravda, stávalo se to i za Republiky, že byl konán český sjezd v německém městě a také to neměli tamější Němci rádi, ale my jsme zrovna v této době prožívali svou duševní krisi a naše srdce byla v ten čas bolesti přístupnější.

Ovšem, rozum byl silnější než cit a my jsme museli mít rozum. Nerozumné věci se tu při tom žádné nestaly a nic by nám to neprospělo, ale mnoho pohoršilo, to jsme všichni věděli a také jsme se dle toho chovali. Než se úplně převychováme to bude trvat delší čas a bude to záležet na Němcích samých, jak se k nám budou chovat. Doufejme však v nejlepší.