Z kroniky Včelné díl II - Válka Říše s Polskem, Anglií a Francií

Kronika Včelné, díl II., r. 1939

Válka Říše s Polskem, Anglií a Francií

Hned na začátku září se Němci hrnuli do Polska, nemohouce a nechtíce tu polskou provokaci dále trpět. Byla tedy s Polskem válka a jak žalostně pro Poláky dopadla, to víte a ani to není mým úkolem o tom psát, já mám psát o tom, jak se to jevilo u nás, tedy o tom píšu.

Co jsme my tady viděli bylo hlavně nucené zatemňování a jízda vojska na frontu, ale hlavně jsme se museli přizpůsobyt tomu zatemňování, to nebylo jen tak. To se kupovali neprůhledné papíry do oken a všude kde bylo jaké sklo na ulici, muselo být zatemněný a když ne, tak hned četník či jiná stráž upozorňovala; zatemněte si lepší to okno. Ono se lidem do toho tuze moc nechtělo; říkali; ale ti sem nepoletí, co by tady dělali, ale bylo nařízení pro celek a tak je musel také celek plnit. A nezbavili jsme se toho zatemňování do dnes a možná že se toho tak hned nezbavíme a snad budem ty papíry a různé ty deky ještě dlouho dávat při rozsvícení do oken. Ona sice ta válka s Polskem už je dávno pryč, ta byla jen krátká, ale je ta válka s tou Anglií a Francií a ta asi bude dlouhá, nebo jak to bude, kdož to nyní ví. Jen kdyby už byla ta válka pryč, ona ani ta nejlepší válka nestojí za nic. My sice se té války jako Češi přímo nesůčastňujeme, to si Němci vyřídí samy bez nás, my máme jen ten úkol pracovat a práce je teť dost. Když není tady, je v Říši, ale hlavně že teť je. Je přece lepší pracovat než válčit a to víte, my bychom válčili bez zájmu a válčit jen tak bez nadšení, jaké pak by to bylo. Ostatně nemůžem vědět, co ještě bude, nebo co může ještě být, ještě to není u konce, a potom my prostí lidé toho moc nevíme, neví to někdy ani diplomacie co bude, což teprve my plebejci. To si povíme až bude konec vojny.