Z kroniky Včelné díl II - Lístky na potraviny a jiné lísky

Kronika Včelné, díl II., r. 1939

Lístky na potraviny a jiné lísky

Začalo to hned s tou válkou, od 1 září 1939 máme zase lístky jako v té dřívější válce, jenomže tenkrát se přišlo s nima až s křížkem po funuse, když už nebylo hnedle nikde nic, ale teť se přišlo s nimi hned na začátku války a také je to jinak organisováno. Nyní je základem lísků kmenový list, ty jsou dva. Jeden si ponecháme a druhý dostane ten, od koho kupujem. Na těch kmenových listech jsou všechna jména v rodině, stáří členů rodiny a jméno, kde chceme kupovat. Podle tohoto kmenového listu, který má své pořadové číslo, dostaneme lísky a to: na mýdlo jsou na jeden rok, na potraviny, na tuky, na chléb, na cukr, na maso jsou na 4 měsíce. Ústřižky z lístků ustřihuje prodávající a zbytek se odevzdá na obecním úřadě a také se tam nové vydávají. Lidé, najmě ženy tedy mají na ty lísky koupený takový desky s tuhými listy a na kraji na hoře s předtiskem. Vzadu je kmenový list, potom mýdlo, potraviny, tuky, cukr, chléb, maso, mléko. Všechny tyto nadpisy jsou viditelný když se desky otevřou, takže si je prodavač snadno vybere, ustřihne a zas je tam vloží. Na všechno jsou hned praktický věci. Tam se to nerozhází ani neztratí. To za dřívější války ještě nebylo, kdepak tenkrát. Teť na příklad my jsme v naší rodině tři, tak dostanem každého druhu tři kusy obcí orazítkovaný. Doma si napíšem na každý svoje jméno a máme tedy každý jeden. Potom se vezmou k obchodníkovi či řezníkovi a ten si je orazítkuje a jednu část odstřihne a uschová. Dávka připadající na týden se musí v týdnu odebrat, nebo ty lísky příští týden už neplatí, propadly by, a tak ženy hledí, aby jim lísky nepropadaly. Dávka na lístky nebude stejná. Když je něčeho málo, jako nyní těch tuků, dostanou nyní jen 4 deka na osobu a týden a kousek toho umělého mastidla. Jo, je válka a ve válce toho není nikdy nadbytek. Chleba máme dost, mouky také a to druhé také, až na ty tuky, ty nejsou.

Maso máme na jednu osobu týdně 1/2 kg., dokuť ovšem nebude v tom změna a mnohá rodina kde je jich více ke stolu a nemají na to, ani tolik masa nekoupí a lísky propadnou a někdo si přece může koupit kousek víc. Vepřového masa je málo, protože se vepři smí zabít, až když váží 100 kg. a víc. Jindy moh řezník koupit jaké bylo. Byla by to s těmi lísky pěkná rovnost v tom zásobování a jídle, ale kdo má větší příjmy, může si přece koupit víc. Vždyť je ještě spousta věcí bez lístků jako: Ryby, drůbež, zvěřina a p. Panečku, taková pečená ryba, to je pochoutka, ale zas není ten tuk a na vodě to pect nejde. Nebo ta husa, to je také dobrý pták. A což zajíc s omáčkou ze smetany, to také je žrádýlko či ne? No, našlo by se toho ještě dost, jen na to mít. Ale my máme zatím toho dost, co je nyní na lístky, až na ty tuky ovšem, těch je málo a ženský musí vařit omáčky a takové pleskanice. A peněz se s těma lístkama rozhází víc než dříve. Prve si koupili, co potřebovali, ale teť to musí koupit každý týden, aby lísky nepropadly. Teť je to samý sáček a v sáčku trošku, týdení dávka. My jsme nikdy tolik drobných sáčků neměli. A přece to jinak zařídit nešlo nežly na lístky, když bylo třeba zabránit velkým poruchám v zásobování, to už přináší každá válka sebou.

10 listopadu byly vydány listy na uhlí. To jsou jen dva kmenové listy stejně vypsané. Odběratel tam napíše svého uhlíře a množství uhlí, které chce odebrat za rok. Jeden list si odběratel nechá a druhý přijde uhlíři. Letos však s tím byla potíž; bylo moc sněhu a velké zimy a v takové době je o uhlí nouze. Lidi byli celý zkřehlí a museli si často doject do města pro 25 kg. nebo někdy 50 kg. a hodně draho ho zaplatit; vždy podle jakosti jaké právě bylo, vždycky však mezi 30 a 40 K. za 100 kg. Jo, letos lidi zkusili zimy dost a dost.

A v polovici prosince přišly třetí lístky a to zas na ošacení. Tyhle lísky jsou z tužšího papíru a dá se to složit jako legitimace. Potřebujeme-li si něco koupit na sebe, to nám prodá každý a kdekoli, to není vázáno na určitý obchod. V tom ohledu toho budou mít někteří dost málo a někomu to zase zbyde, najmě starým lidem a těch je tu také dost.

Všichni tedy byli těmito lísky na oděv poděleni, jenom jedna židovská rodina o třech členech nedostala nic. Víc židů tu není. Lísků máme tedy zatím dost a obchodníci dost ústřižků.

Když tedy má ten lístek každý, vzpoměl jsem si, že by se při tom dalo provést sečtení obyvatel a proto požádal jsem vedoucího Národního souručenství p. J. Kadlece, aby mě to spočítal.

Jeví se to tedy takto:

Všech obyvatel ku konci r. 1939 je tady 1.118.

Samozásobitelů úplných 3 rodiny

Samozásobitelů částečných 74 rodin

Mléko neodebírá 72 rodin

Dětí do 6 let je zde 89

Dětí do 10 let je zde 78

Dětí do 14 let je zde 82

Počet domů dle čísel je zde 226

Počet stran či rodin je zde 360

Z toho vyplívá, že je tu nájemníků 134

Počet členů německé národnosti je 16

Podíváme-li se zpět, vidíme, že naše vesnice úžasně roste.

V roce 1921 bylo u nás při sčítání lidu napočtěno 617 osob,

v roce 1930 to bylo 886

a nyní máme tady podle těch lístků 1.118 osob.

Před válkou tu bylo jen 74 domů a nyní 226.

Tedy od roku 1921 tu vyrostlo, vlastně bylo vystaveno 152 domků. Obyvatel zde za tu donu přibylo jen 501, což se dá vysvětlit tím, že staví každý jen pro sebe a ne pro nájemníky. Tak vidíte, píšu o lískách a dostal jsem se při tom až ku sčítání. Já jsem spisovatel dobrej, o jó, já se dostanu jinam jen to fikne.