Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl II - Zásobování

Kronika Včelné, díl II., r. 1939

Zásobování

Tohle to zásobování počalo už loni při tom harašení zbraní a trvá to letos celý rok. Lidi začali křečkovat a nemohou se navolit. Jen zásoby. Kdo ví jak to bude a jestli se potom něco dostane; tak se kupovalo. Peníze prý beztoho nebudou platit, tak ať máme raděj nějaké věci za to. A kupovalo se všechno, co se dá udržet delší dobu a co se hned nekazí. Panečku, to měli obchodníci zaměstnání. Škoda jen, že se nedá koupit do zásoby také chleba, to by ho někde bylo hezkých pár bochníků na skladě. Mouka ta jo, ta se kupovala. Tuhle před zavedením těch lísků na potraviny mě tu jedna žena povídala. No, 50 kilo jsem ji přece uhnala. Tam u toho sem ji dostala 10 kilo, tam 5, tam také 5 a tak jsem to na 50 kilo nahledala. Ono to bude na lístky, ale tudle já brát nebudu, tu si nechám až bude zle. No ale, namítám, co když se vám zatím dají do toho červíci. Ó prý nedají, já si dám na ni pozor. Jiné ženy jsem zase zlobil, mají-li doma hrnec sádla nebo cukr a podobně. A každá měla něco doma pro strýčka příhodu. Tamhle ta byla moc chudá, ale 5 kilo mouky také měla. Jo, to se prázdnily sklady u obchodníků a hromádky v domácnostech přibývaly. Když už obchodníci nedávali než půl kg. cukru, tak se šlo sem, šlo se tam a přece se to dostalo. Nebyla jiná pomoc před tou nakupovací lavinou než zavést lístky, no, a je toho pořád tak skromně dost, až na to mastidlo.

Ale oni se nekupovaly jen potraviny, oni se kupovali také jiné věci. Začalo být mezi lidma více peněz, tak byly také větší ošacovací potřeby a také se každý bál že to později nebude, tak byl na látky hon. Lidé už stáli ve městě ve frontách před krámy s látkami, u Bati na boty a bylo to už na pováženou; tak musely být lísky také.

A také měly ženy strach, že budou hledat po domech a to víte, aby jim tak ty nakoupené zásoby vzali a nebo jim zatím než to spotřebují nedali lístky, to by bylo k zlosti; oni chtějí mít „železnou zásobu” a aby tak o ni přišli to by bylo. Několikrát mě to tu ženy povídaly, že budou hledat, aby jsme si to dobře schovali. Moji ženu to v posled také popadlo a když jsem se jí s tím smál, utrhla se na mě. No jo, ty nevaříš říkala, až nebude nic, budeš chtít také jíst a já, to že budu. No tak vidíš. Jo, tu bylo schonu. Na zimu došlo i na podrážky, že prý také nebudou. Tak kdo měl rozbité boty, honem si je dal podrazit, pokuť ještě počvy jsou. Ten čas, bylo to na zimu a bylo také mokro, měli ševci každý hromadu bot podrazit a počvy už docházely a jiné nebyly, jenom malé kousky obchodníci chtěli prodat. A tak došlo na všechny i na ševce. Práce byla, peníze také, tak se kupovalo. Došlo i na fotografi, ti dělali honem podobenky do legitimací kterou musí nyní každý mít, tak bylo pro ně práce dost. Teťkom to ty lísky srovnali že bude mít každý stejný díl, ale sociální rovnost lísky udělat nemohou. Znám tu lidi, kteří si koupí maso sotva v neděli, prostě na něj nemá a mnozí si zase přikoupí více když na to má, vždyť je ještě dost věcí bez lístků; to víte koupit se dá všechno, jen mít prachy. Teť už fronty nikde nestojí a bez lístků ve věcech dení potřeby nic není, tak přestalo i to zásobování. Lidi tomu už pomalu zvykají, ale koupí na lístky všechno i kdyby to všechno nepotřeboval, nechá to tam jen ten kdo má málo peněz. Ten poplach s těma prohlídkama byl také planý, žádný nikomu nic nevzal a kdo si co dříve koupil, tak to měl. Právě, já toto píšu až na konci ledna (1940) a ten největší poplach s tím zásobováním byl hned na zimu, ale to jinak nejde. Musím vždy počkat až se to ustálý a proto někdy to nyní by patřilo psát až příštím rokem; leden už je rok příští, ale ono to patří k té věci, tak píšu nyní a mám zkončit v prosinci. Hlavní věcí tedy je, že už ten poplach a ta scháňka je za námy a ženy mají zatím pokojnou dušičku, ovšem pokuď na lísky své dostanou. Pomoz nám Bůh, aby to nedostali.