Z kroniky Včelné díl II - Sbírka Národní pomoci

Kronika Včelné, díl II., r. 1939

Sbírka Národní pomoci

15 až 22 října uspořádala obec po vsi sbírku Národní pomoci. Vybralo se pro ten účel po ty dva dny 556 K. 40 h. Teť členové národního souručenství mají časté zaměstnání, najmě členové výboru. Tu byla tedy ta sbírka, která byla ovšem svému účelu odevzdána, tam zas mají jinou věc a tak bývají tito pánové často viděni při práci na obecním úřadě, a že mají ještě nějakou jinou práci mimo úřední místnost, to je jisté. A teť mají zaměstnání s těma lístkama, při tom třídění lístků a při vydávání vždy také pomáhali. Ech co, práce dost, jen když ji chce někdo dělat když tu jiný není. Strany jsou pryč, máme jen Souručenství a to tedy dělá tu práci. Pravda, dříve se tu konaly také sbírky a také to šlo, ale teť musíme jít krok s krokem s Říší a tam je strana jen jedna, tak u nás je nyní také jen jedna a když tedy nejsou druzí, tak to musí dělat sama za ostatní. Teť na zimu jsou tyto sbírky prováděny v Říši i tedy u nás. Oni budou brzy ty vánoce a to se ví. Na vánoce se nejvíc podarovává. Začíná být ta zima a tu ty lidské srdéčka nejvíc měknou a portmonky se otvírají. Ať má ten chudej taky ňákou radost aspoň na ty vánoce; pod stromeček nějaký ten kousek oděvu či obuvi a všelijaký to pečivo či cukroví a na ty věci se musí konat sbírky a vzbuzovat soucit, nebo hnát ústrkem na cit bližního svého čili na jeho portmonku. Mě se tyhle podpory všeho druhu zdají takový ponižující a smutný zároveň, když někdo dostane velkomyslně od nějaké té instituce na vánoce 100 K. a víc si vás žádný nevšimne. Nebylo by účelnější místo soucitu právo na pravidelnou podporu, kde je to třeba? Nu jo, bylo to a snad to ještě dlouho bude. On kdo dává je každý hodný a chce takový být; když dám, tak ať se o tom také mluví.