Z kroniky Včelné díl II - Z kulturního života za války

Kronika Včelné, díl II., r. 1940

Z kulturního života za války

Kulturu dělíme na několik druhů. Je kultura lesní, polní, ovocnářská a kolik jiných ještě, ale všechny ty kultury tvoří člověk; ano člověk, a ten musí být v první řadě sám kulturní, chce-li vytvořit kulturu další. Bez člověka by žádná další kultura nebyla, teprve člověk, je-li sám kulturní, může zavádět kulturu další. Zmíniv se o kultuře, chci shrnouti celé válečné období, t.j. r. 1939 až 1945, jak u nás probíhalo.

Po obsazení českého území 15. března 1939 změnilo se u nás mnoho, ba i lidé se změnili. Prostě změnil se ráz života. Jedni říkali, že to muselo přijít a ti, kteří takto mluvili, přihlašovali se k německé straně v naději, že bude líp. Líp bylo těm, kteří byli u německé strany. Tak na př. v r. 1939 bylo u nás 1180 obyvatel a u strany německé dostoupil počet na 90 osob. Když dovršil počet členů strany, pomýšleli na spolkovou místnost, kterou si najali u p. Fr. Babky v domě čp. 45. Tam byl tehdy centrum německé strany. Česká věc ustupovala, protože někteří členové strany jako Fr. Schital, Josef Kříž a Adolf Pscheidt zajímali se o obecní hospodářství, vnikali do obecního zastupitelstva, aby uplatnili také své názory a za druhé byli spojkou s úřady. Později, když nabyla německá strana rozmachu, zlikvidováno i obecní zastupitelstvo v čele se starostou Bohumilem Černým a zřízena „správní komise” s předsedou Rudolfem Bínou, tehdejším stavitelem. Obecní úřad (jak se v tu dobu znazýval) byl za starosty obce v domě čp. 9. Tam asi do roku 1942 úřadovala nově zřízená „správní komise” ještě nějaký čas, ale místnost ta byla poměrně malá a proto si najali místnosti v domě č.p. 165 u p. Dědičové (vedle zbrojnice). V tu dobu neexistovaly už české strany, ani obecní řízení, vše bylo sloučeno v jeden celek „Národní souručenství”. To bylo jediné, co české strany podržely a to z vládního nařízení a návrhu nově zvoleného presidenta Emila Háchy. Těžko vylíčit vše tak podrobně, co lid tehdy prožíval, protože chaos mezi lidem a překotné tempo nestačil ani sledovat. Na český lid doléhal smutek, nejistota, co nyní. Volba nového presidenta Dr. Emila Háchy za odstoupivšího Dr. Edvarda Beneše, životní změny, nové nařízení, to působilo na každého, kdo cítil k národu. V kapitole psáno o kultuře, o čemž dlužno se zmínit, jak probíhala její činnost.

V roce 1943 na výzvu O.V.S. = okresní veřejná služba - přejmenována M. O. komise = místní osvětová komise - na M.V.S. = místní veřejná služba, které tehdy předsedal p. Karel Miesbauer jako M.V.V.S. = místní vedoucí veřejné služby. Tak jako vše ostatní měnilo i toto svůj ráz. Nebyly už kulturní oslavy pořádány s takovým pocitem, protože po většině bylo vše diktováno O.V.S., které předsedal prof. Starý, členové M.V.S. rozuměli tomu však jinak a tak se v krajním případě vybírali jen české kusy a předváděli se ukázky Smetanovy a Dvořákovy opery. Později i Mozarta vzpomenuto. Učitel Bohumil Mráz míval k tomuto hudební doprovod. Toť vše chystáno pro českého člověka, aby ožil na mysli, aby zapoměl na vše trapné, co většina prožívala. K uvedeným pořadům patří zájezd „Jihočeské dvanáctky” na Včelnou, kde ze všech nejlepší rozhorlili každého, kdo byl přítomný. V pořadí předváděli písničky solově, baryton, zkrátka kapela bez inštrumentů. To byla poslední nejlepší souhra českého člověka. Návštěva byla tehdy hojná, vždyť mnohý věděl ze zájezdů z jiných obcí jejich činnost.

Po čase pořádán zas nějaký večírek, ale návštěva byla tak slabá, že přítomní byli jen pořadatelé, t.j. členové M.V.S. a hudebníci. Přítomných bylo asi 25 osob, jak vidno ze zápisu. Dne 13/V. 1944 konána oslava hudebního skladatele Bedřicha Smetany v sále u Kalkušů. Poněvadž žádost o povolení byla zaslána opožděně, konán koncert dne 21/V. 1944. Před započetím koncertu uvítal vedoucí M.V.S. p. K. Miesbauer přítomné obvyklým způsobem a dalšího proslovu o životě Smetanově se ujal p. učitel Bohumil Mráz. Po té započato se Smetanovými maličkostmi, ovšem že jen pro tak málo účastníků.

Vybráno na vstupném