Z kroniky Včelné díl II - Noční hlídky

Kronika Včelné, díl II., r. 1942

Noční hlídky

Hned ze začátku toho poplachu s bombardováním konány u nás noční hlídky (to bylo všeobecné) vždy po dvou mužích do půlnoci a dva do 4 h. ranní. Předpisy podávaly směrnice jak si počínat, neboť k popisu byly přesně naznačeny bomby zápalné, všelijaké zápalné hmoty, ale nic určitého, jak se později ukázaly bomby skutečné. (O tom psáno později.) Na chodbách nebo na půdách byl předepsaný písek k hašení těch hmot, zatemňování, takže ani škulinka nesměla být vidět. Četníci měli s tím o to více práce. Na kolech, a vůbec vozidlech se světly byl předepsaný proužek na světlo. To byla jízda na kole. Proužek 6 cm dlouhý, 1 cm široký, jen světélko jako svatojánský mušky naznačovalo, že něco jede. Nejhůř se světly bylo, když letěly vzdušné pevnosti přes a byla pořádná tma. Ani světélko na obzoru a tak hlídky museli pozorně sledovat a oni také sledovali, hlavně směr letu. U nás byl rozdělováním C.P.O. pověřen František Kroneisl (později v koncentračním táboře zahynul). Byly s tím potíže a těžko rozdělovač vyhověl všem. Prostě napsal seznam vždy na celý týden a hlídky si na potvrzení navzájem předávali sešity s určením doby. Za čas se toho ujal Antonín Babka. Ani ten nepodržel tuto funkci dlouho a rozdělovací funkce putovala k Josefu Majerovi. To už byli všichni nad tím rozmrzelí a unaveni vším dohromady a hlídka zevšedněla. Vždyť každý říkal, na nás sem nepoletí, ne vesnici to jim nestojí za to.