Z kroniky Včelné díl II - Nálet v Č. Budějovicích

Kronika Včelné, díl II., r. 1945

Nálet v Č. Budějovicích

To nám 23 března 1945 ukázali, když navštívili českobudějovickou výtopnu. To bylo v pátek jako výstraha. Od nás bylo vidět nad městem samý kouř a slyšet dunivé rány a hned na to se roznesla zpráva o výsledku. Zabitých bylo 36 osob a na 90 poraněných. Hned na to druhý den asi v 11 hodin sirény ohlašovaly nálet a za pár minut hukot letadel směrem od Kletě přímo na Budějovice vždy po 9 až 12 letadlech asi 12 houfů. Pohled na ně byl jako na stříbrné hvězdy a než se kdo vzpamatoval z údivu, bylo celé město zakryté dýmem. První hrůzu mnohý prožil a tu zas druhá, ještě větší. Jak dovršil zmatek u všech, není třeba líčit, vždyť bylo mnoho těch, kteří měli někoho v městě na práci, jak totálním nasazením a po prvním náletu odklízením, nu ale můžeme říci, že předešlý nálet byl jakási výstraha a každý kdo jen mohl zmizel včas z okolí nebezpečí, protože při takovým leteckým rozsahu, jako byl tento, neutekl by asi nikdo. To byl den hrůzy, když se člověk díval z dálky; ti, kteří to prožili, mohli by vám vyprávět víc.

Po těchto náletech změnilo se mnoho, protože každý věděl, že bude brzy konec. Z města se pokud mohli stěhovali na vesnici, aby ušli hrůze, kterou prožívali. Vždyť život byl každému milý a chtěl se dočkat konce. Každý, kdo měl někoho na vesnici, byl rád, jen když může aspoň v klidu se u něho vyspat a tak vesnice ožily, tu byl nyní ruch. Vojska přibývalo, obsadili co se dalo a celé kolony se často ukrývaly ve vsi. Město bylo skoro prázdné, tam hrozilo nebezpečí. Nálet se už neopakoval, jen dny se vlekly do nekonečna, ale hloubkaři lítaly pořád. Slídili po vlacích, později i po silnicích autokolony ostřelovali. Takový hloubkař objevil se nad lesy, prolít každou rokli a ve mžiku zmizel, než se vojáci, (kterých tu bylo jako hub po dešti), vzpamatovali střílet. Byli už taky nad vším rozmrzelí a často jsem vídal jen mávnutí ruky na znamení, že je marné se namáhat a třeba i se jinému nebezpečí sám vydávat. Vždyť každý později chránil svoji kůži. To už byly konce všeho.