Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl II - Vojsko ve vsi

Kronika Včelné, díl II., r. 1945

Vojsko ve vsi

Několik dní po bouřlivých dnech sjížději se vojáci - Rudá armáda - a utábořili se tu v lese. Začali nade vsí (jak říkáme v komendovým houští = plavský les), káceli stromy, stavěli dřevěné baráky, ovšem v lese a tak tu bylo živo dost. To se ví, kde je co brát, tam je lidí dost a kdo jen mohl, vozil odpady, t.j. chvoj, slabší dříví, které nepotřebovali, později i silnější. Vojáci káceli vesele. Když chtěl někdo kus dřeva, sami pomohli a říkali: růbej, růbej! a mnohý využíval dobu a na účet armády růbal vesele. Baráky rostly, ale les řídnul. Vojáků přibývalo a začali stavět baráky v rožnovským lese, t.j. za Belevue, směrem nahoru podél cesty. Přivedli si zajatce - německé vojáky, ti kopali, srovnávali terén a Rusové vozili materiál, t.j. ponejvíce prkna, taky cihly a vše potřebné.

Baráky rostly. Pohled na ně byl jako v mraveništi. Jedni kopali, druzí vozili, za nimi ti dovednější stavěli baráky, t. zv. zemljánky. (To je baráky asi pro 4 muže, jedna třetina zakopaná v zemi.) Směrem nahoru byla celá řada od Belevue až nahoru a tu vyzdobili před baráky chodníčky (které udělali z přivezené drtě a písku), ornamenty a všelijakými růžicemi. Každý se snažil ukázat svou dovednost, protože jim to bylo pobídkou návštěvy generálů a tu se každý snažil o to nejlepší. Pohled na ně byl jak v zámeckým parku. Taky přišlo dost lidu podivit se jejich výkonu. Ještě před příchodem generálů vystavěli bránu u lesa na cestě od Babků; tady vítání a vstup do lesní pevnosti. Dál do lesa, kde zhotovili cesty až na Vávrů kopec (jak se lidově říkalo) byly konírny, mezi tím ojediněle baráky lepšího druhu, to výhradně pro pány, a tak byl zastaven celý les všude. Že stavěli baráky v lese, nebylo nic na Včelné, ale se Včelnou úzce spojeno, protože tu bylo středisko všeho vojska. Sem chodili pro všechno, bylo prádlo vyprat a to se ví jako vojáci se lečehoc dožadovali. Taky se později ubytovali všude, kde to bylo jen trochu možné, hlavně oficíři. A tak z plavského lesa směrem k Belevue, kde baráky začínaly, bylo v zahradní čtvrti všechno zastaveno. Ti na tom byli nejhůře. Tam se zajíždělo s vozy, děla i koně tam přivázáni a kde byly stromky, ty ovšem zničeny. To už nabyly zahrady, jen udupané plochy. Tu byl pro ně lepší život, za jedno že bylo všude blíž a kanony nemohly tahat přes strouhu do lesa. Když tu byla celá výzbroj, byly tu taky vojáci, tady se dalo ledacos sehnat, když tu byly všelijaké věci, co vojáci potřebovali. Nejraději měli časy = hodinky a sapaky = vysoké boty, to bylo jejich a vodka, hlavně vodka. Za časy a vodku by dali mnoho z toho, co si tak v té válce nashromáždili. Tady se soldátům (oni říkali soldát) mnohé líbilo. Viděl kolo, jak to pěkně jede po silnici (tomu říkali mašinka) a chtivost nedala a soldáti proháněli mašinky, jenže po většině jízda skončila ve stoce. Některý solda měl kolo po Němcích a za čas chtěl každý mašinku. Tu běda, kdyby se octlo kolo někde bez dozoru. S vojáky samými by to ušlo. Nejhůře bylo s kobylkami, vždyť tolik koní a ty něco spotřebují. To sebrali koníky a vůz a dojeli si nasíct jetel, to se ví že na kolchoz do Ruska ne, že tady na pole některýmu baráčníkovi. Jinak jezdili taky na rožnovský a na lukách u řeky je pásli. Tam byly celé mraky kobylek. Když se některý kůň pohmoždil, byl poražen a ve volném výseku rozprodán - 1 kg za 10 Kčs to prostě dali. U nich jeden kůň nic neznamenal, když padl, byl jiný. Tak to vypadalo u nás po 9 květnu 1945 až do zimy, když vojáci odjeli do Austrie (jak sami říkali), t.j. do Rakouska a než přišla zima, bylo vojsko pryč, jen baráky v lese (později rozprodány), u nás brána, v pasece altán a hvězdicí zůstaly tu na památku, které převzal M.N.V. do opatrování. Že tu zůstal taky nějakej ten malej solda, to víte sami, ti jsou v opatrování jinde. A tak jsme poznali Rudou armádu, hlavně soldy z dálného východu a celý jejich život, tak jako poznali oni i nás.