Z kroniky Včelné díl II - Odsun Němců

Kronika Včelné, díl II., r. 1945

Odsun Němců

Odsun Němců, o kterém v tu dobu bylo často jednáno, rozbouřil průběh schůze a vyvíjel se spor. Někteří chtěli odsun Němců na pořád, t.j. bez rozdílu, druzí podávali námitky a připomínky vládního nařízení o smýšeném manželství. Na příslušníky německé národnosti (tak se tehdy nazývali Češi, kteří byli u německé strany) činěny trestní oznámení a každý Němec musel před lidový soud. Podle prokázaných činů vyměřen trest u lidového soudu v Č. Budějovicích. Jen ti Němci, kteří prokazovali německou národnost v r. 1938 byli odsunuti do Říše. A jak se ten odsun prováděl? Hned po 9 květnu byli odvedeni Němci, převážně ženy s dětmi k Píchům do sálu (t.j. u nádraží), tam společně stravováni a několik dní uběhlo, než se to srovnalo, vlastně než byli odtransportováni do lágru v Č. Budějovicích. M.N. výbor měl soupis všech Němců a na schůzi o tom hlasováno. Nařízení O.N. výboru, to nejbližšího nadřízeného úřadu vyzývalo podat na každého Němce oznámení, které by kdo věděl a hlavní činitel pro odsun Němců byla tady Rudá armáda, která byla podporou transportů a na schůzích přicházely na pořad jména všech příslušníků německé strany a ze řad obecenstva (kterých bylo vždy dost) měli podávat zprávy o jmenovaných. Takový hlasování odbývalo se rychle a výpověď bývala asi taková:

Předseda předčítal jméno: X Y a.t.d. a odpověď byla takto: Táta Němec = odsun, kluk hitlerjungend = odsun. Uvádím tento případ, kde se jednalo o příslušníka německé strany Rudolfa Pscheidta, t.č. výpravčí vlaků. Tehdy jsem byl přítomen na veřejné schůzi a proto si dovolím zmínit se o tom průběhu.

Že by byli odsunuti, bylo jisté, ale já chci objasnit vypočítavost mnohých lidí a jak s výpověďmi se hromadili zároveň předsedovi M.N. výboru na stůl žádosti o zapůjčení věcí (v tu dobu se věci jen propůjčovaly), buď nábytek nebo jinou věc, kterou ten či onen chtěl a to se mi nelíbilo, vždyť činitelé M.N. výboru měli jinak řešit propůjčování věcí a tím zaveden lepší pořádek, ale poručte druhému v takovém chaosu, když každý chtěl, i ten činitel. Tak vypadal z velké části nábor na odsun, kterým byl pověřen Antonín Lobršíner, t.č. policejní referent. Teď trpěli zas Němci za odplatu z doby okupace a mnohý si i svoje účty vyrovnal, jako to bylo u France Schitala, o čemž později.