Z kroniky Včelné díl II - Obsazení domků po Němcích

Kronika Včelné, díl II., r. 1945

Obsazení domků po Němcích

Majetek, který pozůstával po Němcích, byl zkonfiskován, t.j. propadl ve prospěch státu, čímž disponoval fond národní obnovy se sídlem v Č. Budějovicích a domky, které byly u nás ve Včelné, spravoval M.N. výbor a člen bytové komise Jan Babka vybíral nájemné, které bytová komise u každého odhadla, jak dále vyznačeno a domky byly obsazeny takto.

čp. 97 obsadil Vaněk Bohumil, dříve majitel Reindl

čp. 230 obsadil Jiříček Adolf, dříve majitel Schauffer

čp. 133 obsadil Vlček Bohumil, dříve majitel Weiselbauerová

čp. 89 obsadil Kočer František

čp. 94 obsadil Šimek Jan, dříve majitel Weiselbauerová

čp. 169 obsadil Zajíček Vojtěch, majitel Prísa

čp. 128 obsadil Štefl Josef, dříve majitel Zeis

čp. 195 obsadil Zeman František, dříve majitel rodina Englova

čp. 174 obsadil Nýdl Josef, dříve majitel Vdovec

čp. 71 obsadil M.N.V. a nájemce Sekyra Josef, dříve majitel Strnad R.

čp. 96 obsadil Zajíček František, dříve majitel Novotný

čp. 124 obsadila Hermanová Marie, dříve majitel Kropáček Alf.

čp. 52 obsadil Tripes Adolf, dříve majitel Šítal František

čp. 212 obsadil M.N.V. pro mateřskou školu, dříve majitel Černý K.

čp. 183 obsadil Školák Alois, dříve majitel Burger

Tak vypadalo první obsazení domků. V domě čp. 195 byl první nájemce Trs Jan a jako svobodný mládenec nemohl (jak uznala bytová komise) obývat sám celou vilu, později přidělen byt v tomto domě Josefu Kučerovi. Mezi těmito nájemci vznikaly často spory a třetí strana byl Zeman František, ten jako politický vězeň činil si taky nároky a po jednom roce bydlení Trsa s Kučerou byt uvolněn a přidělen Františku Zemanovi. Ten správcuje ve vile teď sám, protože spolunájemník Trs se taky odstěhoval někam do pohraničí.

Druhý domek čp. 71, o tom povím další, aby bylo jasno proč tento dům je nyní konfiskát. Tento dům vlastnila ještě po dobu okupace rodina Wachtlova a když později byli se židovským transportem odvezeni, byl tento dům na prodej (v době okupace všechen židovský majetek propadal ve prospěch Říše), který koupil Rudolf Strnad t.č. v německé armádě a příslušníci německé strany měli v tu dobu přednostní právo. Po převratě, t.j. 9 květnu 1945 zabaven zase všechen německý majetek a proto na vysvětlenou, že tento dům se nachází jako konfiskát.

Domky byly obsazeny, ale chyběly na mnoha místech nájemci pilné ruce, nebo svědomí, v druhém případě i potřebný materiál na opravu. Nebyly to domky zvláštní jakosti, ale při dobré vůli dal se udržet pořádek tak, aby to nepustlo před očima. Podíváme se na domek čp. 128. Tam bydlel jakýsi Zeis, původem ukrajinský Němec (což je v tomto případě vedlejší), starý děda, ale zahradník odborník. Při domku menší zahrádka a pohled do ní uchvátil každého, kdo pohleděl. Z malé zahrádky měl děla kromě nepatrného výdělku takřka obživu. - - Pak přišel člověk, - taky člověk a ze zahrádky se stalo smetiště. On totiž nový nájemce byl jiného názoru, prostě vše lhostejno. Živil se jak se všeobecně říkalo „handlem”, koupil koně a vůz a vjezd do zahrádky byl nemožný, tu pomohla sekyra a pila odstraňovat překážky před vozem. Tam byly totiž jen samé pěšinky pískem vysypané a teď se to mělo přeměnit na dvorek. Tak to pokračovalo den za dnem a než uplynul rok, byla zahradní kultura zničená. Dokud bylo na stromkách a keřích co trhat bylo dobře, protože nájemce neměl smysl pro kulturu a zájem byl jen úzce vlastní - svoje hrdlo. Tak vypadala zahrádka, když změnila ochránce, o ní se nikdo nestaral a ze zahrádky se stala z části paseka a druhá část podobala se pralesu. Hned po 9 květnu nastalo horečné osidlování domků, každý co zabral měl, nebo mu druhý nějakým prostřednictvím dopomohl a otázka bude-li mimo nájemce ochráncem všeho, co k tomu náleží, bylo vedlejší a zodpovědnost za vše nikde. Změnou, t.j. konfiskováním domků přibyla práce, jak bytovýmu referentu, tak i obecnímu pokladníku.

Ze začátku vybíral nájem bytový referent Jan Babka, později odváděli nájemci peníze na M.N.V. a pokladník R. Vavroch vykazoval za každý měsíc, které odváděl fondu nár. obnovy. Jak bylo určeno nájemné, poví vám další.

čp. 97 = 840 Kčs, čp. 230 = 900 Kčs, čp. 133 = 1080 Kčs, čp. 89 = 900 Kčs, čp. 94 = 720 Kčs, čp. 128 = 900 Kčs, čp. 195 = 600 Kčs, čp. 174 = 720 Kčs, čp. 71 = 600 Kčs, čp. 96 = 1080 Kčs, čp. 124 = 720 Kčs.

Čp. 169 bylo také obsazeno, jak vpředu uvedeno, ale tento domek nebyl zkonfiskován, jak se později vysvětlilo, že syn Prísův není příslušník německé strany. Domek obýval starý, t.j. otec vlastníka domku a po převratě se jen zabíralo. U domu čp. 52 bylo nájemné 360 Kčs. Tam jsou mimo správce domu ještě 3 nájemníci, takže nájem z celého domu činí asi 1.200 Kčs ročně. U tohoto domu zůstalo vše takřka při starém. Dům přidělen Ad. Tripesovi, nevlastnímu synovi, a tím oboustranně vyhověno jak úřadům, tak i Ad. Tripesovi, jednak že byla jeho žádost ze strany M.N. výboru podpořena, přihlížeje k tomu (dle jeho tvrzení), že investoval do toho domu větší částku peněz. A tak na pohled se tu nic nezměnilo, jenom to, že místo Fr. Šítala hospodaří tu syn v menším měřítku, bez krávy, méně pole a nový správce domu nejeví ani zájem o něco podobného. Jen stromy, které tu dorůstají, jsou jedinou snahou správce (nájemce) v době zrání sklidit. Podobný zájem se jeví po většinou u každého nájemce, jak mnohdy slyšet poznámku, když platím nájem, tak to není moje.