Z kroniky Včelné díl II - Odvody

Kronika Včelné, díl II., r. 1946

Odvody

Letošní odvody měly ráz trochu jiný, než jaké bývaly dříve. Už nešli rekruti v podnapilém stavu, ani harmonika v doprovodu, což bývalo zvykem, někdy když se některý ročních chtěl zalesknout, pojednal si i kapelu. To jsou věci, bez kterých býval odvod nemyslitelný. Hudební doprovod byl při každém odvodu, ale letošní odvody byly rázu docela jiného. Ráno se sešli rekruti (tak se užíval výraz pro brance) u Kalkušů, za doprovodu předsedy M.N. výboru Bohumila Černýho šli do města se státní vlajkou v předu, pěkně ukázněně, v řadě, hrála, to se ví, že dechová a tak se jim to pěkně vyšlapovalo až do města. Teď se dívali všichni na brance jako na něco docela jiného, protože státní vlajka byla každému spíše úctou a potkal-li kdo brance, nebo se díval na kolemjdoucí, zdravil sejmutím čepice či klobouku, aby vzdal čest státnímu symbolu. To byli první branci v první republice a tak to vypadalo jaksi slavnostněji, protože to bylo zase něco nového a vůbec každý byl ten rok raději na světě.

Poznámka:

S vlajkou chodili i Němci při různých slavnostech a pozdrav německé vlajky býval lidem vnucován tím způsobem, že když se ten či onen divák zapomněl a nezdravil vlajku, dostal ránu, že na druhou nečekal.

Letošní branci šli s vlajkou taky, ale to bylo takové slavnostnější, každý by si byl přál být ten den brancem, ale ten pozdrav, který se jim dostával od diváků, byl samozřejmý, takový národní, nenucený a tak se ten den nemluvilo nic jiného než o brancích, kteří jsou pozorností všech, a večer už se nemohli dočkat, obzvlášť mladší ženské pokolení, když po poledních hodinách kolem třetí hodiny, každý byl zvědav na první brance v nové republice, když pod Včelnou spustila muzika, aby ohlásila příchod branců a pěkné březnové počasí dovolilo divákům si vše prohlédnout.

Vpředu nesená vlajka, za ní ověnčení rekruti a ostatní, za nimi hudba a další doprovod. To se ví, že se toho dne vytáhli dost, aby užili toho dne radosti a muzikanti jakoby chtěli strhat inštrumenty, když se jim dostávalo takové pocty, t.j. pozdravy. Inu, proč ne. Státní vlajka vpředu nesená, všude samá radost nad takovýmto činem a každý užíval radosti do syta. Ale branci nezapomněli ani vzdát poctu padlým a na důkaz toho koupili pěkný věnec a u pomníku padlých za doprovodu státní hymny, kterou hudba zahrála, vzdali branci padlým čest. Tak vypadaly letošní odvody. Ono to bylo zas něco nového, něco, co tu ještě nebylo.