Z kroniky Včelné díl II - Unra

Kronika Včelné, díl II., r. 1946

Unra

Ještě letos, t.j. r. 1946, jevil se citelný nedostatek v zásobování, příděly byly na lístky, zkrátka válka nepřináší nikdy nic dobrého lidu a tak tomu bylo i nyní. Na lístky bylo všechno, počínaje solí a končilo příděly brambor, ale nová sklizeň brzy nasytila hladové žaludky a kromě toho počala nám dodávat Unra = U.S.A. potraviny v podobě konserv. Sprvu byl nákup těchto konserv volný, ale když šly na odbyt a mnohdy se nedostalo na každýho, byly tyto konservy přidělovány na zvláštní body. Tam i mohl vybrat konservu masovou, t.j. vepřové, hovězí maso, drůbež s rýží nebo se zeleninou, ryby v různém podání, konservy paštika, přesnídávky v úplném balení a to cukr, káva nebo čaj, suchary, bombony nebo čekuláda i oříšky konservované a mnohý balíček obsahoval i nějakou tu cigaretu. To přišlo často vhod kuřákům, cigarety byly ještě omezený příděl a když byla chuť na cigaretu, koupil si balíček, t.j. přesnídávku v naději, že tam bude cigareta. Konservované mléko v menších nádobkách i tuky na smažení byly, ale ty byly na normální tukové lístky. Taková konserva stála od 5 Kčs do 40 Kčs a to podle váhy a druhu zboží. Tak se vyvíjelo zásobování u nás v tomto roce. I nějaké to auto tu zbylo po Američanech. Po 9 květnu 1945, když vozili Američani vězně od Lince do Č. Budějovic, viděli jsme za volantem černocha, jednou rukou řídil auto, zrovna šílenou rychlostí a druhou mával na lidi a tak se smáli vzájemně. My se smíchem obdivovali černochy a jejich umění a oni oplácely naše pohledy. To se ví, každý chtěl vidět černocha, vždyť už ten jejich úsměv, bílé zuby, se každému líbilo. A tak po skončení dovozu vězňů stáhli se Američani za demarkační čáru, ale i nějaké auto tu zůstalo. Vlaky denně projížděly, vagony popsány „Unra”, a tak si každý sliboval, teď že bude už dobře a kola se začala pěkně roztáčet (tak se mluvilo všeobecně o budování) i přes všechny politické spory, bylo snahou všech pracovat všude, kde bylo potřeba.