Z kroniky Včelné díl II - Stěhování do pohraničí

Kronika Včelné, díl II., r. 1946

Stěhování do pohraničí

A co bych tu hledal, pudu do pohraničí, nějakou tu chalupu zaberu a bude po bídě. Tak bylo často slyšet řeči mezi lidmi, kteří opustili naší obec přesídlením do pohraničí. Tam to bylo slibné, Němci byli odsunuti, vše co tam bylo v hospodářství zůstalo, takže pro začátek to šlo. Já tam sice nebyl, ale často jsem slýchal, jak si libují. Člověk přišel, ani nábytek nepotřeboval, teď má hospodařit na statku, bašty dost (tak se mluvilo o jídle), zkrátka mohl si vybrat jakou chalupu chtěl. To přesidlování pomohlo zdejší bytové tísni. Každý hleděl teď najít si lepší byt a ty horší nikdo nechtěl, ty zůstávaly na nějaký čas neobsazeny. Nebylo ani divu. Okupace trvala 6 roků, t.j. od r. 1939 do r. 1945 a v tu dobu se nic neopravovalo, a tak ty horší byty nebyly ani k obývání schopné, nu a možnost tu byla, aby si každý kdo mohl vybral byt lepší. Když jsem tehdy listoval v policejních přihláškách, bylo tu proti roku 1945 o 300 osob méně. Vezmeme-li průměrně 1 rodinu o 4 osobách, udává nám cifra 74 až 80 rodin, které se vystěhovaly do pohraničí, t.j. úbytek obyvatel včetně odsunutých Němců.

Do r. 1945 bylo ve zdejší obci