Z kroniky Včelné díl III - Úvodem

Kronika Včelné, díl III., r. 1947

Úvodem

Dne 11.II.1951 mi předseda M.N.V. s. Štauber předal úkol psáti kroniku obce Včelné. Ujal jsem se sice tohoto úkolu, ale s velkými obavami, že to bude pro mě práce velmi obtížná. Jako důvod uvádím následující: V prvé řadě moji předchůdci obá Klomfarové otec i syn, byli velmi nadaní lidé a psali kroniku obce Včelné velmi pěkně. Tudíž se obávám, že se k ním nikdy nemohu přirovnati. Za druhé kronika nebyla psána od r. 1939, tak že kronikář Klomfar Jindřich musel udělati kus velké práce než potřebný materiál až do roku 1946 sehnal. Dopsal kroniku do konce roku 1946, a přede mnou stává práce, sehnati potřebný materiál až do doby nynější to jest do r. 1953. Vynasnažím se abych svému úkolu alespoň částečně dostál.

K r. 1945, musím podotknout, že předešlý kronikář napsal mnoho o rudé armádě, jak káceli v lese dříví, jak stavěli baráky, jaké měli styky s občanstvem, jak kazili stromy na zahradách, jak jezdili na pole sekat jetel pro koně (ale prý né do ruska) jak je psáno na stránce 155 ve II. knize. Ale asi pro nával práce kterou byl obtížen, zapoměl na jejich zásluhy o naše vysvobození. O jejich lásku a štědrost k nám. Když přijeli do naší obce Včelná, tu se lidé netrhli a tovaryši rozdávali. Muži chodili pro tabák a ženy pro cukr, sádlo, sůl i jiné. Vojáci, rudá armáda, rozdávali aniž by čekali až je někdo požádá. Když k ním přišel muž, ihned se ho ptali, máš co kurit? vzali hrst tabáku a říkali, pojď pokurit. Dále byla vidět od nich láska k nám, jak měli rádi naše děti, chovali je jako své, vozili je v autech, a jen jim oči radostí zářili. Když pak již nic neměli a vzali si kus trávy neb jetele pro koně (což dělají všichni vojáci ve válce) tu bylo u našich lidí zle. O kůži již žádný strach míti nemusel, tak již ukazovali na špatné stránky rudoarmějců. To jsem chtěl jen uvést ke kronice o rudé armádě, která nelitovala pro nás obětovati to nejdražší, život, a proto musíme mít pro rudou armádu a její představitele jenom úctu a lásku. Proto nechť žije věčně rudá armáda, její velitel s. Josef Visarionovič Stalin, nechť trvá na věky přátelství Československa se Sovětským svazem.

Jan Fišer