Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl III - Život v obci a stavění kulturního domu

Kronika Včelné, díl III., r. 1951

Život v obci a stavění kulturního domu

Jelikož družstvo, které bylo ustaveno, jak je psáno již v minulých letech selhalo, ze stavby kulturního domu sešlo. Bylo to následkem nedorozumění tehdejších vedoucích činitelů v obci. Na schůzích všech korporací se volalo po stavbě. Byla tu otázka jak měl býti kulturní dům vybudován. Byli dávány návrhy, že by se kulturní dům mohl postaviti z hostince u Kalkušů, ale pani Kalkušová měla do stavby málo chuti. Že prý by to stálo moc peněz, a že je nemá. Jinak do toho viděl její syn Ladislav, tem s tím souhlasil. Bylo slibováno, že práce se udělá brigádně, jenom aby si sehnala materiál. Nebylo to však nic platno, a muselo se pomýšleti na jiný způsob. Bylo usneseno tedy, že se bude stavět na obecním pozemku u rybníčka, místo je tam pěkné a kolem upravovali Baráčníci park. Mluvilo se též, že by se mohl postaviti v bývalé Nejedlého cihelně, že by jsme z ní dostali materiál, a že by se nemusel převážet. Místo by tam bylo ideální ale také s toho sešlo, protože je to daleko ze vsi, není to příruční. Konečně bylo rozhodnuto, že se zkonfiskuje domek u pani Jarošové, jakožto rakouský majetek a na jeho místě se postaví kulturní dům. Tím padl i předešlý návrh na obecním pozemku u rybníčka. Tím bylo dosaženo konečného rozhodnutí a teď čekala na naší obec ta nejtěžší práce, stavba. Po ujednání s. Pilze Františka a s. Říhy s Jednotným Nár. výborem, byli kolny a komín bývalé cihelny přiděleny Jednotnému zemědělskému družstvu v Doudlebech a strojovna obci Včelná na kulturní dům. Je jisté, že toto vymáhání stálo naše soudruhy hodně práce, a mají tudíž velkou zásluhu. Teď již bylo potřeba jen začíti s prací. Zjednati na tuto práci, obec si dovoliti nemohla, nebylo na to finančních prostředků, nescházelo tedy nic jiného než se dát do toho brigádnicky. Nadšení bylo veliké, začalo se s bouráním jednu neděli v červnu 1951, účast byla veliká, tak veliká, že bylo nebezpečí, že jeden druhého potluče. Druhou neděli byla zase brigáda a zase byla taková veliká účast. Přišli děti, ženy a muži ve velikém počtu, ženy i děti čistili cihly, muži bourali a odváželi materiál na staveniště. Za tyto dvě neděle byla srovnána strojovna se zemí a materiál z velké části odvezen. Bylo to krásné ale jak se říká nic věčně netrvá, zvláště když je to krásné. Bohužel třetí neděli již to bylo slabé, již se občané navolili a marné bylo volání s. předsedy Štaubra po brigádnících. Stěžka sehnal lidi na odvoz cihel a zbývajícího materiálu. Tato práce se dělala celé léto. Někdy se stalo, že přišli lidi, zas nepřijel povoz, to naší práci také zdržovalo. Písek se kopal v hliníku v cihelně, nebyl však kvalitní a byl tam těžký příjezd zvláště při mokrém počasí. Ku konci léta byl konečně potřebný materiál navezen a mohlo se začít. Na schůzi M.N.V. dne 23 řijna se jednalo má-li se začít se stavbou nebo ne. Někteří občané byli proto aby se se stavbou počkalo až z jara. Většina však byla proto, aby se začalo hned. Usneseno tedy započíti hned. Soudruh Brejžek si vzal za úkol nalámání kamene v Poříčském lomě a hned se začali kopati základy. Kamen se nalámal a navezl a už se začali základy vyzdívat, šlo to v neděli i všední den, kdo měl jak čas. Než na nás přišla tuhá zima byl základ vyzděn a pro letošní rok byla práce ukončena.