Z kroniky Včelné díl III - Celostátní

Kronika Včelné, díl III., r. 1953

Celostátní

Dne 3. března překvapila národ československý smutná zpráva, onemocněl náš přítel, osvoboditel, Josef Visarionovič Stalin. S dychtivostí jsme sledovali zprávy o jeho nemoci, a těšili jsme se, že se uzdraví, žádný tomu nechtěl věřit, že by mohl Stalin navždy odejít. A stalo se čeho jsme se obávali, dne 5. března 1953 v 9˙50 h Stalin zemřel. V pondělí dne 9. března byl Stálin pohřben a odvezen do Leninova mausolea. Měli býti vyvěšeny smuteční prápory, ale bohužel někteří občané měli tolik výmluv a prápory nevyvěsili. Na paměť Stalinovi zapisuji báseň:


„Nejsmutnější dětské ráno”


Probudila mě hudba u přijímače,

maminčin hlas mě jménem oslovil,

Ty pláčeš maminko? Proč? Řekni mi, proč pláčeš?

Či stalo se snad něco tátovi?

Nemohu dnes tvým očím porozumět,

mluví z nich jenom bolest veliká,

Co soudruh Stalin ještě stůně?

Slyšíš mě mámo? Proč nic neříkáš?

Maminka mlčí, housle dozpívaly,

v tom tichu se mi až dech zatajil,

Pátého března zemřel soudruh Stalin,

ach mámo mámo co to říkají?

Vždyť jsem ho mámo ještě včera viděl,

včera se na mě ještě smál,

víš na tom obrázku co máme ve třídě,

viď že tu s námi bude žít i dál.

To víš, že bude, máma usmívá se,

což opouští nás ten, kdo nás měl rád,

i o tebe můj milý postará se,

i na tebe se bude zas ve škole smát.

Máš pravdu mámo, co jen napadlo mi,

což může Stalin někdy odejít?

zas půjde zítra s tátou stavět domy,

a se mnou do školy, a s tebou zrní sít.

Vždyť já už nepláču, ty také neplač mami,

usměj se na mě aspoň malinko,

my přece nikdy nebudeme sami,

Stalin je s námi, neplač maminko.

- Fotografie J.V.Stalina (21.XII.1879 - 5.III.1953) -



President Klement Gottwald byl na pohřbu s. Stálina, 12. března přijel z Moskvy a onemocněl, 13. se jeho nemoc zhoršila a 14. března stihla náš národ největší rána, zemřel nám náš milovaný soudruh Klement Gottwald, předseda K.S.Č. a president československé republiky, první dělnický president. Celá naše vlast truchlila pro svého presidenta a učitele. Klement Gottwald byl vystaven na hradě Pražském, a kdo mohl jel se do Prahy rozloučiti se svým presidentem. Dne 19. března byl pohřeb s. Gottwalda, ve všech obcích byly konány smuteční tryzny. I u nás byla u Kalkušů konána trýzna, kde stáli občané a žáci čestnou stráž. Obec byla celá pod smutečními prápory a okna vyzdobena Gottwaldovými obrazy se smutečními páskami.

- Fotografie Kl. Gottwalda (23.11.1896 - 14.3.1953) -

President Klement Gottwald byl občany oplakáván neboť jej měl celý národ ve veliké lásce, zvláště pracující lid. Jeho zásluhou jsme se dočkali všech sociálních vymožeností, byl pracujícím otcem a učitelem a všemi byl milován. Národ a zvláště pracující lid nikdy na něho nezapomenou. Dne 21. března byl zvolen Antonín Zápotocký nejbližší přítel Gottwaldův presidentem československé republiky. Dne 17.4. prvně zasedalo národní shromáždění za účasti II. presidenta dělnického Antonína Zápotockého, který byl velkým potleskem přivítán.

Ve dnech 18.-20.V. byla vyvolána velká panyka předpovídáním reformou měny. Lidé kupovali všechno možné, i nemožné, radia, kola, motorky, harmoniky, koberce kus také za 130.000 Kčs, obleky a vyprodalo se zkrátka všechno zbóží. Peníze které měli lidé doma hleděli všemožně utratit. O těchto nakupovačích kolovali všelijaké pověsti, jako jsem slyšel, koupila si jedna babička harmoniku, a když vyšla z obchodu prosila jednu pani, aby jí tu harmoniku podržela, že si dojde ještě pro jednu. Ovšem snad to byl jenom vtip který se na ty nakupovače vztahoval ale je možné, že se něco podobného skutečně stalo. Ku reformě měny došlo 1. června 1953 a sice následovně: Za 300 Kčs dostal každý občan 1 k 5 to jest za 5 Kčs dostal 1 Kčs tudíž za 300 korun dostal 60 korun. Za ostatní peníze které měl doma přes 300 korun dostal 1 k 50ti tudíž za 50 korun 1 korunu, ku příkladu kdo měl doma 2.000 kčs tudíž dostal: za 300 kčs 60 korun a za 1700 kčs 34 korun, dohromady tedy dostal za 2000 kčs 94 kčs. Výhodu měl ten kdo měl uloženy peníze ve spořitelně, ten dostal do 5.000, 1 k 5 od ostatní do 10.000, 1 k 6 a tak se to stupňovalo až asi 1 ku 30, čím víc uloženo tím méně dostal. Lidé byli rozhořčeni, ale toto ozdravění naší měny bylo třeba, a nejen třeba ale velmi nutné. Bylo to nutné kvůli zrušení vázaného trhu čili zrušení stravovacích lístků. Za druhé měli lidé doma statisíce, takže by s nimi byly zaplavili republiku. Peníze leželi ladem v punčochách a nové se museli razit. Na šmelináře přišla pohroma a výměna peněz odkryla tváře křečků. Měnili se tisíce a statisíce, někteří šmelináři peníze i zahazovali. Byli šmelináři, kteří chodili roztrháni a naříkali, že si nemohou koupiti ani kalhoty, a zatím měnili statisíce. Nové platy a ceny se rovnali 1 ku 5, tudíž která věc stála ku příkladu 100 korun, v nové měně stála 20 korun. Tolik o měnové reformě.

Dne 1. července vstoupil v platnost zákon o absenci a fluktuaci. Kdo prozahálí bez omluvy 1 den v roce dostane důtku, za 2 dni dostane veřejnou důtku, za 3 bude přeřazen do horší a méně placené práce. Za 4 dny prozahálené bude předán prokurátorovi, který mu přisoudí trest na svobodě, to jest, v pracovním útvaru.

Dne 28. září bylo vyhlášeno usnesení vlády o snížení některých životních potřeb o 5 - 40 %. V prosinci vyšel zákon o snížení daně z výdělku o 5 - 60 %.