Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl IV – Ještě něco z minulosti

Kronika Včelné, díl IV., r. 1961

Ještě něco z minulosti

Funkce kronikáře při M.N.V. ve Včelné mi byla svěřena r. 1951. Začínal jsem novou pamětní knihu a sbíral jsem události od r. 1947, potud byla psána kronika mým bývalým předchůdcem s. Klomfarem. Jelikož jsem teprve tento rok v pohovoru s ním zjistil, že z okupace nebylo v kronice nic psáno a staré knihy byly dle zpráv M.N.V. a s. Ondry odevzdány na O.V., pokládám za vhodné, abych dodatečně, ač již hodně opožděně, tak zhruba pokud si ještě pamatuji, něco o dobách z okupace napsal. Začínám již druhou novou pamětní knihu a tudíž je třeba o tak krutých dobách se zmíniti.

Nám starým pamětníkům je známo, jak nás naši bývalí spojenci ze západu, Amerika, Anglie a Francie i naše bývalá vláda z první republiky zaprodali Hitlerovi a fašismu. Nejdříve nám očesali naše pohraničí, nejbohatší území naší vlasti na dřevo a uhlí a průmysl. Bylo to v řijnu 1938, kdy bylo toto území odtrženo od našeho státu (sudety). Tenkrát se Hitler zaručil, že již dál nepujde, ale v březnu 15. r. 1939 v 6 hodin ráno již vtrhnul do naší vlasti. Fašističtí žoldnéři projížděli zkrze Včelnou do Budějovic. I příroda se proti tomu vzbouřila, byl to kritický den, sněhová bouře a vítr, že nebylo možné se na cestě udržet. Fašisté obsadili Budějovice a na Včelné se usadili v domku u Babků, kde měli svuj kancelář. Hned byly vylepovány výhružné plagáty, aby občané nedělali výtržnosti a kdo neposlechne, že bude přísně potrestán. Přísné potrestání u nich znamenalo šibenice. Okupace přinesla těžké chvíle našemu lidu, i u nás. Nejhorší bylo to, že se našli udávači, lidé se báli jeden druhého a nebyl si jist když promluvil, jestli si pro něj gestapo nepřijde.

Němci po příchodu do Budějovic navařili antop, takovou míchanici z jednoho hrnce, rozdávali to lidem a nechali to fotografovat, aby se mohli chlubit, že byl u nás hlad a oni že nás krmí. Čestný člověk proto nešel, ale našli se tu lidé, kteří pro to chodili. Dělnictvo a mládež, ať chlapci nebo dívky, byli nahnáni do Německa na práce, ať chtěli nebo ne. Byly tu takové případy, že děvče uteklo z říše a mělo takovou odvahu, že se přes rok skrývalo na službě až v Plástovicích ve službě u sedláka, jen aby nemusela do Německa. Byla to Helena Kroneislová, když se chtěla podívat k rodičům, musela v noci, ve dne se tu nesměla ukázat. S. Ondra František ve strachu před udáním, kterým ho strašila jeho vlastní teta, musel odjet až na Dobříž, kde pracoval po dobu války v lese. Když jel domu, také jen v noci, a to ho ještě na nádraží zatkli a tři dny ho na gestapu týrali.

Nejhůře bylo, když byl odpraven 27.V.1942 Haidrych, tu nastalo zatýkání a vraždění. I u nás byli udávači, nějaký Černý z domku, kde je nyní Mateřská škola, která se adaptovala, a mladá Novotná z domku vedle školy. Na jejich udání, že schvaloval atentát na Haidrycha, byl zatčen s. Rybák Jaroslav, a druhý den již hlásil rozhlas, že byl popraven. Byl to mladý hodný chlapec, ženatý, otec malého syna. Dále byli během okupace umučeni v koncentrácích následující soudruzi: Benák Emil, Brejžek Matouš, Kroneisl František, Fousek František, Vithan Robert, kterého připravil do koncentráku jeho vlastní syn, gestapák, o kterém psal národní hrdina s. Jůla Fučík, v "Reportáži psané na oprátce". Dále to byli: Černá Růžena, Vachtlovi Emil, Berta a Markéta, M.N.V. je v jejich domě. Jiřička Jan, Novák Ferdinand, Švehla Rudolf, Zasadil František, Cais František, Janouch Jiří. Mimo toho zemřelo mnoho lidí během války následkem vyčerpání, podvýživou a hlavně špatným lékařským ošetřením. V nemocnicích byli doktoři samí němci a ti se o nemocné Čechy nestarali, ti byli rádi, že naše lidi umírali. Němci měli kolem naší vesnice v lese protiletecká děla (flaky) a když sem přiletěly americké letky, byla Včelná stále ohrožena. Na nádraží byl 2x nálet přímo na vlak a byla tam prostřílena lokomotíva.

V r. 1941 přepadli fašisté Sovětský svaz, když postupovali do vnitrozemí, to bylo slávy a vyvěšování práporů, každý musel mít prápor a četníci chodili kontrolovat, bylo to přísně nařízeno pod trestem. Z přijímačů nechali vybrat krátké vlny, aby lidé nemohli poslouchat cizinu, ale ono to šlo i na středních vlnách, poslouchalo se potajmu, ale mnoho lidí to stálo život.

V době před válkou byl na Včelné starostou s. Černý Bohouš, po příchodu němců byl za krátký čas z této fuknce odvolán a za starostu byl dosazen p. Bína, který byl starostou až do konce války. V domě Bínů bydlel jako majitel p. Kroneisl Jan, řezník a zemědělec, byl ve straně lidové a po příchodu fašistů se dal k jejich organizaci, jako za odměnu mu fašisté dům prodali a bydlel v obecním domě, nyní majetek s. Vrzala. Tak se němci uměli odměnit i svým lidem, když to byli Češi, ať špatní. Dělali z našich lidí úplné otroky, zabírali jim jejich statky a dávali je svým lidem, ale naše lidi nepředělali, fašisty 90 % našich lidí nenávidělo. Když jím Rudá armáda u Stalíngradu nasekala a o překot museli utíkat, bylo po slávě a tu začali rabovat kde se co dalo urvat a odváželi toho celé vlaky, jako tabák, životní potřeby, skrátka všechno se jím hodilo. Nejvíce si narabovali u židů, ti byli bohatí a oni je zlikvidovali a všechno bohatství odvezli do německa. Po těžkých bojích Rudá armáda fašisty z naší vlasti vyhnala a přinesla nám svobodu. Ještě ku konci hnali fašisté přes Včelnou vlak smrti. To byli ubozí vězňové z koncentráků, které fašisté převáželi na otevřených vagonech, v době největších mrazů, velký počet jich pomrzlo a bylo postříleno, a byli vyhazováni z vozů při jízdě okolo tratě.

Všechna tíha a všechny bolesti z nás spadly a my jsme po osvobození na všechny strasti zapoměli, ale musíme si je znovu a znovu připomínat. Zvláště je třeba, aby naši potomci, mladí lidé, si vážili naší svobody, která stála tolik obětí, tolik drahých životů. Jak bylo matce, když jí odváděli krásné mladé děti, dětem rodiče a neb celé rodiny. Proto je třeba, všechny síly dát práci pro mír, aby se již takové doby nikdy nevrátily, aby jsme mohly naší krásnou vlast spokojeně, k lepšímu životu nás všech vybudovat. Okupace skončila 5. května 1945 a od té doby náš pracující lid mnoho pro blaho národa vykonal, za tu dobu se postavily veliké stavby, vodní přehrady, byty, továrny, a jiná díla. Je jenom třeba tak pokračovat dále. I u nás se vykonalo již hodně užitečné práce a odpracovalo se již tisíce hodin zdarma.

Ať žije mír.