Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl IV – Úvodem

Kronika Včelné, díl IV., r. 1971

Úvodem

Začíná se nový rok 1971, rok plný naděje ve světový mír, v němž by byla spravedlnost pro všechny národy světa. Z roku minulého jsme však do nového roku přenesli všeobecný neklid v celém světě, malou důvěru mezi národy obou zájmových sfér. Přenesli jsme do něho už léta trvající válku ve Vietnamu a neklid mezi národy blízkého východu. Kronikář však věří, že velké ztřetnutí mezi rozhodujícími mocnostmi není možné, protože při dnešních strašlivých zbraních, které pře tím svět nepoznal, by byla civilizace zničena. Věří v jednání.

Protože předchozí kronikář František PAPOUŠEK se pro chatrné zdraví vedení kroniky vzdal, byl s platností od 1. července1971 jmenován kronikářem Josef JIŘIČKA, narozený 6.3.1908, syn strážníka trati ve Včelné na někdejším strážním stanovišti č. 801 /nyní číslo 112/, který přišel tragicky o život při zachraňování svého otce, který vstoupil do koleje před příjezdem nákladního vlaku. Matka náhlý odchod otcův psychicky nevydržela a vzala si za čtyři měsíce v rozrušení mysli život skokem do Vltavy. Obě tragická úmrtí popsal obšírně kronikář Klomfar v I. dílu kroniky obce v letopisech za rok 1926. Protože pro náhlé úmrtí rodičů nemohl pisatel těchto řádků dokončit studia na české reálce, byl přijat k ČSD jako výpomocný písař – kreslič. Později nastoupil k dopravě jako výpravčí vlaků, dokončil studia a od roku 1945 pracoval jako náčelník železničních stanic. Jako mladík byl až do roku 1937 činný ve sportovním klubu Včelná, který spoluzaložil, hrál divadla v ochotnickém spolku Včela ve Včelné, kde také nacvičoval jako houslista lehčí operetky, vděčně tehdy diváky přijímané. Ve sportu to "dotáhl" nejdále v kopané, kde jeden rok byl profesionálním hráčem S.K. Slavie Praha. Tento úspěch zaznamenává ve vší skromnosti pro povinnost, kterou mu ukládá příručka pro kronikáře a které se nezbavili ani předchozí kronikáři. Od 1.2.1969 odešel na zasloužený odpočinek, vlastně bez odpočinku, protože od té doby se zúčastňuje veřejného života v obci, kde prožil dětství od tří let do dvacetidevíti, a kterou má upřímně rád, přestože v minulosti dostávala, a stále se tak ještě nyní opakuje, různá hanlivá epytheta.