Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl IV – Myslivecká společnost

Kronika Včelné, díl IV., r. 1971

Myslivecká společnost

Její úřední název je: Myslivecká společnost LOVĚNA, Rožnov. Jak vidět, není její sídlo ve Včelné, ale v sousedním Rožnově, který již splynul s Českými Budějovicemi a nese název České Budějovice – Rožnov. U nás nemáme ani spolek včelařů, který je v Boršově, ani spolek zahrádkářů, který má sídlo rovněž v této obci. "Boráci" jsou tedy členy spolků jiných vesnic, protože si vlastní organizaci nezaloží, a když ji založí, nedovedou si ji udržet /viz zaniklá organizace zahrádkářů/.

Ale jde nyní o mysliveckou společnost. Má toho času 14 členů, z nichž jen dva jsou naši občané. Rozkládá se na ploše 850 ha a zahrnuje následující oblasti: rožnovská pole, pole státního statku v Mladém, pole včelenská, les od plavské silnice, hranice za "Rybákovou strouhou", kde vede elektrické primérní vedení až k železniční trati u zastávky Kamenný Újezd a dále podél trati, kde končí les u ozdravovny SOKOLOV /Dětský domov/ a dále překračuje hranice k bodu samota "U Karlů" u železnič. trati do Čes. Krumlova, až k řece Vltavě. Tento revír sousedí s revírem Srubec, Hodějovice, Roudné, Plavo, Kamenný Újezd, Boršov.

Revír má dnes tento plánovaný stav zvěře: 18 kusů srnčí zvěře, 160 kusů zajíců, 200 kusů bažantů. Koroptve v revíru poklesly na pouhých 50 kusů. Pro svou velkou užitečnost, jako největší nepřítel mandelinky bramborové, je trvale hájena. Jako příčiny jejího malého rozmnožování uvádějí myslivci skutečnost, že chybějí meze mezi poli a také křoviska, dále že při sezení na vejcích ve svém rajonu v obvodu 400 m zbloudí a hnízdo nenajde. V revíru je jeden pár lišek a jeden pár jezevců. V poslední době přeběhne přes revír i nějaký divočák, který se zde ale nezdrží. Zajímavý úkaz je, že srnčí zvěř se přestěhovala z lesa na pole, a to i přes zimní období. V lese Kamenný Újezd – důl se vyskytuje asi 30 kusů divokých králíků. Na řece Vltavě se objevují na zimu divoké kachny, které dnes u řeky i hnízdí. Střílí se však jen na tahu a to ve vyhražených dnech, ve středu a v neděli. Místy se objeví kuna lesní, káně lesní, káně rousná, jestřáb, krahujec. Žijí zde všechny druhy zpěvného ptactva, tři druhy sýkorek, pěnkavy, lindušky, zvonek, stehlík, pěnice. V značném množství zde žijí špačci, takže spolu s kosem se stávají již obtížnými. Zdomácněla zde i hrdlička divoká, jejíž původní země byla Indie. V zimě se k nám z dalekého severu Švédska stěhují v hejnech kvíčaly a také dlaskové.

Svědčí jistě o péči myslivců, když srnčí zvěř dosáhla uváděného počtu. Z dětství se kronikář pamatuje, že srnčí zde bývala vzácná. Naopak jsme nevěděli celkem nic o mandelince bramborové, protože stavy koroptví byly takové, že mandelinku stačily likvidovat. Bohužel, v honebním revíru se vyskytuje i lidská škodná – pytláci jako "vášeň nejsilnější", tedy nikoliv ze sociálních důvodů. /Poznámka: informace o tomto bodě kroniky poskytl Bedřich HOUSKA z č.p. 211, který byl 15 roků předsedou myslivecké společnosti v Rožnově/.