Z kroniky Včelné díl IV – Veřejné oslavy

Kronika Včelné, díl IV., r. 1971

Veřejné oslavy

Je několik celostátních významných a svátečních dnů, které ovlivňují běžný život naší vesnice. Je to především oslava 1. Máje. Kronikář pamatuje tyto slavné dny z doby první republiky, kdy se každá větší politická strana zúčastnila svého 1. Máje v Českých Budějovicích. Jezdilo se tam na slavnostně vyzdobených jízdních kolech, což bývalo předností průvodu a tábora komunistické strany. Byly slavné 1. Máje i po osvobození naší republiky v roce 1945 s velikou účastí občanů. Zdá se, že za našich časů tato sláva ztrácí trochu na velikosti a nadšení, že chybí srdečnost a místo ní nastupuje povinnost zúčastnit se, "aby se neřeklo, že jsme tam nebyli."

Do Českých Budějovic ze Včelné se již nechodí v průvodech jako dříve, ale každému je dáno na vůli, aby se zúčastnil a zapojil do průvodu pořádaného jednotně v krajském městě, kde je průvod pestrý, slavnostní a velmi početný.

DEN ŽEN se každoročně vzpomíná v Kulturním domě, kde se promluví o jeho významu, vzpomene se úspěšné a bohaté činnosti žen na životě v místě a připraví se pohoštění. Kromě této veřejné slavnosti si některé složky pořádají svůj den žen ve spojení se svou schůzí nebo seděním. Jsou to především Baráčníci, kde je vzpomínka na tento mezinárodní den jaksi sousedsky intimní a družná. Samozřejmě taky s malým pohoštěním.

DEN DĚTÍ je jako každoročně pořádán na stadionu Tělocvičné jednoty SOKOL. Je to hezká a pro děti vzrušující zábava, kterou jim připravují dobrovolní pracovníci, a která bude ve vzpomínkách její dětské účastníky provázet celý život. My, pamětníci, jsme tento druh dětské zábavy neznali. Kdepak závody na koloběžkách, tehdy koloběžky ani nebyly; závody v běhu, na kolech, tzv. rybolov, kdy si každé dítě vytáhlo čokoládu nebo jiný pamlsek, sotvaže vhodilo udici do uzavřeného prostoru, kde pohotová jej na "udici" ihned zavěsila. To je opravdu krásný den pro dětské duše.

DEN ŽELEZNIČÁŘŮ: pracovníci naší železniční stanice oslavují svůj svátek slavnostní schůzí v železniční stanici Kamenný Újezd, kam patří organizací ROH. Veřejnost tedy o jejich svátku v místě nic neví. Rovněž nic neví o dnu horníků, protože horníci v našem kraji neexistují. Ale existovali na Včelné v době, jíž jsme říkali "za starého Rakouska". Kronikář se později zmíní o dolování uhlí na zastávce železniční Kamenný Újezd – Důl, kde pracovalo dosti našich občanů.