Z kroniky Včelné díl IV – Vařil Václav

Kronika Včelné, díl IV., r. 1971

Vařil Václav

Dne 4.8.1971 došlo v rodinném domku čp. 184 k tragickému úmrtí traťmistra ČSD Václava VAŘILA. Na okraji lesa si zřídil malý rybníček, kde choval ryby, a v letní době se v něm koupali jeho dva osvojení synové-dvojčata. V tomto rybníčku měl i elektrickou pumpu, s níž kropil příležitostně svou zahrádku. Chlapci si stěžovali, že při plavbě cítí v těle brnění. Otec se snažil závadu odstranit a proto si pozval svého tchána Aloise VINICKÉHO, který měl za úkol opět zapnout vedení, až bude kabel opraven. Přes tchánovo varování, aby nezůstával ve vodě neuposlechl a tak při zapnutí elektrického proudu došlo k prudkému zasažení, po němž následovalo jen vzepětí těla, výkřik a okamžitá smrt.

Tento tragický skon způsobil v obce velké vzrušení a účast. Václav Vařil byl oblíbený a tichý člověk, který žil jen pro rodinu, především pro své dva osvojené syny. Byl to silák, 110 kg těžký, bývalý boxer a zápasník. Narodil se ve Včelné. Jeho otec v době všeobecné světové krize pracoval jako horník ve Francii. Tam se syn ve 2. světové válce přihlásil do zahraničního odboje, prodělal ústup u Dunkirke, dosáhl hodnosti kapitána a vrátil se po skončení 2. světové války do Včelné, kde začal pracovat jako dělník vrchní stavby na dráze, pak jako úpravčí trati a nakonec jako traťmistr. Byl předsedou zdejší odbočky Svazu protifašistických bojovníků. Když zemřel, bylo mu 48 roků. Protože neměli vlastních dětí, přijali opuštěné novorozence, dva chlapce-dvojčata za své. Při těžké nemoci své manželky, rok trvající, kdy byla upoutána na lůžku, stačil chodit pravidelně do zaměstnání, obsluhovat nejen manželku, ale především roční syny, z kterých vyrostli patnáctiletí, slušní chlapci. Není hned tak příkladu, kdy se otec tak dovede obětovat pro rodinu.

Pohřeb měl slavný s hudbou, a velká účast občanů svědčila o oblíbenosti zemřelého.

Čest jeho památce!