Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl IV – Sbor pro občanské záležitosti

Kronika Včelné, díl IV., r. 1971

Sbor pro občanské záležitosti

Předsedkyní našeho Sboru pro občanské záležitosti je Růžena HOUSKOVÁ z čp. 211, matka předsedy MNV. Rozpočet obce na výdaje tohoto Sboru pamatoval částkou 5 000.– Tato částka byla v roce 1971 do haléře vyčerpána na následující akce. Bylo provedeno vítání dětí do života, před nímž žákyně Čutková přednesla vhodnou báseň a kronikář Jiřička zahrál na housle Mozartovu Ukolébavku. Předsedkyně Sboru zhodnotila úlohu mládeže v dnešním socialistickém zřízení a každé dítě dostalo vkladní knížku se základním vkladem Kčs 25.– V listopadu, jako každý rok, byla v hostinci Jednoty "U Kalkušů" provedena beseda s důchodci staršími 70 let, spojená s pohoštěním, s úvodní básničkou a krátkým proslovem předsedkyně. Tato setkání jsou u důchodců oblíbená, protože se jednak všichni sejdou, zavzpomínají na jejich mládí a i zazpívají za doprovodu harmoniky a houslí. Zpívá především mužská část. Předsedkyně Sboru spolupůsobí při rozhodování o rozdělení balíčků potravin v hodnotě Kčs 100.– /jsou přidělovány poukázky v této hodnotě/. Jiné akce jako: slavnostní odevzdávání občanských průkazů mladým nebo slavnostní předávání maturitních vysvědčení atd. se u nás nekoná. Jinak si náš Sbor pro občanské záležitosti vede docela dobře.

Do sféry zájmu tohoto Sboru má patřit i otázka dosavadního vlivu náboženství na myšlení lidí. Je všeobecně známo, že vliv náboženství všeobecně upadá. Je to úkaz celosvětový. Příkladem tu může sloužit katolické Rakousko, kde za rok byl počet vystupujících z církve o 45 000 duší větší než počet přistouplých. Vliv na tuto zvyšující se náboženskou lhostejnost má u nás i stát, který náboženství nepodporuje, ale trpí. Vliv náboženství je omezen už tím, že je dovoleno vyučovat náboženství jen ve 2. až 7. roku základní školní docházky. Oba rodiče musí podat a podepsat písemnou přihlášku. Těchto přihlášek je tak slabší polovina celkového počtu školních dětí těchto ročníků. Z celkového počtu dvanácti narozených dětí, dali rodiče pokřtít šest novorozenců. Asi stejný počet, t.j. polovina, se po vykonaném aktu oddavek na MNV dává ještě oddat církevně. Po posledním koncilu církve katolické v Římě za zemřelého již papeže Jana XXIV., kdy bylo i schváleno mimo jiných reforem dalekosáhlého významu pohřbívání žehem pro katolíky, celá třetina zemřelých se dává zpopelnit. /Ostatně: Písmo praví: "Prach jsi a v prach se obrátíš"/ Další vlažnost nebo snad stud se projeví při loučení kněze nad hrobem, kdy kondukt odpovídá sotva z poloviny. Kronikář zná poměry v severozápadním pohraničí, kde knězi nikdo neodpovídá, takže se modlí sám. Lidé se jaksi před veřejností za svoje náboženské city stydí. Jinak je to ovšem doma. Znám případy vlivných a přesvědčených členů KSČ, kteří chodí do kostela, a jsou věřící.

Účast na bohoslužbách v kostele se proti dřívějšku zmenšila, ale zase ne natolik, aby to bylo významné /kronikář píše o naší kameno-újezdské farnosti/. V jiných farnostech, zvláště v pohraničí jsou však poměry daleko horší, kde jeden kněz se stará o několik sousedních kostelů, kde fary jsou neobsazeny. Otázka počtu kněží, kteří jsou vysvěcováni je pro církev daleko nejsvízelnější.

Velmi se snížil počet věřících na tzv. májových pobožnostech v naší kapličce. Je to opět otázka studu z možných posměšků, a pak i ta skutečnost, že prý počet účastníků nemá přesahovat vnitřní kapacitu kapličky. Nevím, co je na tom pravdy.

Otázka náboženská bude ještě dlouho předmětem zájmu věřících, protože – na to nezapomínejme – přežívají v nás tisícjednostoleté náboženské tradice křesťanství. Náš přístup k věřícím by měl být proto citlivý, protože i to je otázka politická.