Z kroniky Včelné díl IV – Plesy, taneční zábavy atd.

Kronika Včelné, díl IV., r. 1971

Plesy, taneční zábavy atd.

Všechno v našem státě je plánováno. Vyjímku netvoří ani zábava. Kulturní a školská komise vypracuje na začátku roku jednotný plán kulturně-výchovné činnosti, který obsahuje počet plesů, maškarních plesů, dětských karnevalů, tanečních zábav. Současně uvede, kdo tyto podniky bude pořádat. Tedy v lednu ples požárníků, KSČ, Český svaz žen, Svaz socialistické mládeže, v únoru maškarní ples Českého svazu žen, maškarní průvod Svazu socialistické mládeže, v březnu taneční zábava téhož svazu, v květnu májová veselice Baráčníků, červen – Dětský den, jejž pořádá T.J. Sokol + SSM, v srpnu taneční zábava Sokola, září taneční zábava Svazu socialistické mládeže.

Tyto zábavy se pak skutečně v Kulturním domě konají ve vyzdobeném sále, především o plesech a maškarním plese, zatímco o tanečních zábavách jde především o požitek a radost z tance, na krásu prostředí se tak nehledí.

Co však se proti dřívějšku – a tady má kronikář na mysli první republiku – zhoršilo, jsou úbory. Dříve šel KAŽDÝ mužský člen na ples v tmavém obleku, ženy mívaly černé sukně a bílé halenky. Bylo to hezké a slušné. I dnes se snažíme vychovávat mladé lidi v tomto směru rozhlasovými relacemi, různými příručkami společenského chování, i denním tiskem. Zatím, zdá se, se nám to u mladých nedaří. Svědčí o tom oblečení, v němž někteří navštěvují plesy. Šaty různé barvy, ale i kalhoty texasky modré barvy a čím sepranější, tím lépe, a místo saka jen košile a bunda. Mladá děvčata jsou trochu reservovanější, ale i tady je jistá volnost a pestrost v oblékání.

Pokud jde o hudební doprovod, zdaleka na naší vesnici a i jinde na vesnicích převládají dechovky, které hrají ponejvíce tzv. "lidovky", t.j. lehké, dobře zapamatovatelné refrény, které se zpívají jedním nebo dvěma zpěváky, kteří patří ke kapele. Ty jsou většinou modernisovány a vybaveny rozhlasovým zařízením. Když pak pokročí hodiny a zábava se stává veselejší, zpívá i plesající obecenstvo. Jsou to skladby známých lidových autorů Karla Vacka, který je nejpopulárnější a Jaromíra Vejvody s jeho světově proslulou polku "Škoda lásky", která byla za 2. světové války nejvíce oblíbenou u americké armády a nejraději ji poslouchal již zemřelý generál Eisenhoower, vítěz nad Němci na západní frontě. Dále jsou v oblibě lehké, ale velmi milé kusy z doby před padesáti lety, kdy je hrávala velmi známá a oblíbená dechovka BABOUCI. Jsou to "Na sátkách", "Na břehu Blanice", "Já jsem ten zajíček nešťastný", "Vstávej má milá", "Do lesíčka na čekanou", "Stavěli tesaři zedníkům lešení", "Seděla pod borovičkou", "U studánky seděla", "Stará, stará, rozsvěť lucernu" a mnohé jiné. Až bude mít kronikář více času, uvede v kronice i notový záznam aspoň začátků těchto písniček, aby i po letech se vědělo, jak se jejich předci bavili, a co zpívali. Polovina z uvedených písniček má rytmus polkový, druhá polovina valčíkový.

Pokud jde o tanec, tancují se především polky, pak valčíky, tanga, foxtroty, do módy opět přišel Charleston /čárlstn/ z let 1928, ale už se zase netancuje. Pak se zahraje několik skladeb pro mladé, aby si mohli "zařádit" ve dvoučtvrtečním taktu, kdy každý pár tancuje každý sám a po svém, zase se setkávají a zase pustí. Mladí mají z tohoto pohybu radost, a pokud to nevybočí z mezí "fair play", je to v pořádku. Mladí při svých zábavách používají jen hudeb, kde převládají kytary, obsazení v pěti, které spolu s bicími aparáty drží rytmus. Také zdejší organizace SSM má svou hudbu tohoto typu, která při veřejné nahrávce byla oceněna 60% výkonu. Má právo veřejného vystupování.

Jeden klad proti dřívějšímu nynější zábavy mají. Dříve sice bálovníci přišli na zábavu slušně oblečeni, ale ne vždy slušná zábava vydržela až do konce. Našli se "firmy", známí to výtržníci, kteří zkazili zábavu dokonale. Pak lítaly vzduchem půllitry a bylo po zábavě. Byla i těžká ublížení na těle. Je znám případ, kdy hostinský zde na Včelné byl zle zřízen. Došlo k žalobě u soudu, ale hostinský jí vzal zpět, když oba žalovaní, zdejší občané, darovali hostinskému 2 koně i s novým kočárem. Tak přece jen dnes zábavy nekončí i když i u nás "není kostelíčka, aby nebylo kázáníčka". Projevuje se více kázně alespoň v tomto ohledu.