Z kroniky Včelné díl IV – Pouti a posvícení

Kronika Včelné, díl IV., r. 1971

Pouti a posvícení

Pouť na Včelné slavená na svatého Martina, který podle pranostiky "přijíždí na bílém koni", nebyla nikdy nic slavného. Jeden dva krámky s cukrovím, a to bylo všechno. Samozřejmě byla taneční zábava. Bývala zde ovšem také sloužena mše a lidé stávali až k silnici nebo až na silnici, protože tehdejší provoz na prašné silnici s koňskými potahy to dovoloval. Jen se podívejte na staré fotografie z té doby, které jsou přílohou kroniky. Nyní se mše nekoná a i další podniky dřívější doby včetně zábavy upadly v zapomenutí.

Pokud jde o posvícení, také nyní "všecko to voní" jako v té národní písničce včetně té zábavy, kterou zde "mají v plánu" Baráčníci v listopadu. Domnívám se, že dnešní doba setřela něco z té někdejší zábavy "císařského posvícení". Když už jsem použil slova "císařského", uvedu trochu historie. Dříve si každá vesnice držela posvícení podle toho, kdy byl vysvěcen /posvěcen/ její kostel. Osvícený císař Josef II., syn císařovny Marie Terezie, všechnu tuto rozdílnost zrušil a zavedl jednotné posvícení /tak zvané císařské/ třetí neděli v říjnu. Když už jsme u tohoto císaře, uvedeme, že zavedl mnoho prospěšných věcí, některé však mnoho prospěchu neučinily. Zrušil sice kláštery, což odpovídalo duchu doby, ale že dovolil, aby se ze středověkých gotických budov staly továrny /Zlatá Koruna kupř./ to mu dnešek zle vytýká. Zavedl také pohřbívání mrtvých v pytlích, ale tato reforma se neudržela.

Prameny: