Z kroniky Včelné díl IV – Pohřby, pohřby žehem, hřbitov

Kronika Včelné, díl IV., r. 1971

Pohřby, pohřby žehem, hřbitov

Kostelem i hřbitovem patříme odedávna do Kamenného Újezda. Měli bychom proto znát i historii vzniku tohoto kostela a tím i sousední obce. Proto v zápisech za rok 1972 se o této věci bude hovořit.

Při pohřbech již nechodíme v průvodu za rakví pěšky až na hřbitov jak tomu bylo dříve, ale nasedneme do připravených autobusů, a ten, který navždy odchází, je v pohřebním voze. Již se s mrtvým neloučíme, jak býval starodávný zvyk ve Včelné u kapličky sv. Jana Nepomuckého. Dříve modlič mluvil jménem odcházejícího, "Aby mu pro Krista Pána a Panenku Marii odpustili, jestliže někomu ublížil". A průvod odpovídal: "Odpusť mu Pán Bůh". To už je věcí každého jednotlivce a jeho svědomí. Proto toto loučení i z důvodů časových zaniklo.

Naši občané se z většiny hlásí ke katolickému náboženství. Dříve církev nedovolovala jiný pohřeb než do země. Od posledního koncilu, kdy na mnoho věcí panuje jiný názor a od kdy se zjednodušily podle evangelického ritu i bohoslužby, církev nemá žádné námitky proti žehu. Třetina pohřbívaných odejde z tohoto světa žehem s rozloučením duchovního a tklivým rozloučením hudebním. Krematorium je v Čes. Budějovicích na hřbitově sv. Otilie. Tento hygienický způsob pohřbívání v budoucnosti jistě převáží. Tak se vrátíme k starodávnému pohřbívání našich slovanských předků – pohanů.