Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl IV – Jak žijeme

Kronika Včelné, díl IV., r. 1971

Jak žijeme

Rozhodně žijeme lépe, než žili naši rodičové, a daleko líp, než žili naši dědečkové a babičky. Naši rodičové snídali v mládí kyselou polévku a o kávě říkali, že jí měli jen o velkých svátcích. My dnešní pětašedesátníci, jsme dali svým dětem více a naši vnuci se mají opět daleko lépe. Do budoucna si nedovedeme udělat představu.

Blahobyt a hýčkání dětí má také své stránky. Je tady otázka úcty ke starším lidem. Jakou lásku máme k rodičům? Řekli jsme, že o vyvolené srdcí naších synů neradí se již tito vždy s rodiči, ale rozhodují sami. Jak je to se svatbou, jsme také uvedli.

Práce je za našich dnů pro každého. Ženy pracují, děti jsou ve školce a ty školou povinné někdy na ulici, protože tatínek odešel do práce a maminka se ještě z práce nevrátila. A tak čteme v novinách v rubrice "Černá kronika", že třináctiletý vykrádá chaty a nedospělí mladíci přepadají staré lidi a dospělí zase ženy. Zločinnost ve světě se rozrostla. Vyjímkou není ani naše společnost, ačkoliv se proti tomu tolik podniká, a výsledky orgánů veřejné bezpečnosti jsou vynikající. Téměř nikdo neuteče, a přece se podobné činy stále opakují. Kronikáře těší, že mohl při zprávě o činnosti komise veřejného pořádku napsat, že až na klukoviny nejsou u nás individua, která by byla v citované "černé kronice" uváděna.

Důležitou roli zde mají rozvody. "Rodina je základem státu" praví naše ústava, a vždy to bylo v předchozích ústavách zakotveno. Posílit toto rodinné pouto je otázka našeho svědomí, úcty k našemu rodu, našim předkům a také otázka výchovy v našich školách.