Z kroniky Včelné díl IV – O době válečné

Kronika Včelné, díl IV., r. 1963

O době válečné pro Vojenský historický ústav

Včelná dne 1.4.1963

Vojenský historický ústav
Praha 3 Žižkov u Památníku 2


Věc: Výpis z kroniky.

Na základě Vašeho dopisu provedl jsem výpis z naší kroniky v následujícím znění. Jelikož jsem v roce 1945 ještě kroniku nepsal, a o mého předchůdce jsem jménem MNV převzal v r. 1951 kroniku, nemohl jsem podchytit všechny události z doby osvobození naší vlasti. Ve staré kronice bylo málo psáno mým předchůdcem o rudé Armádě a od r. 1946 nebylo psáno nic. Musel jsem tudíž události v obci za rok 1947-1951 shánět dodatečně. Poněvadž jsem nemohl přejíti, že bylo tolik málo napsáno o rudé armádě, odhodlal jsem se znovu co jsem si pamatoval dodatečně do nové kroniky vepsat.

Chci se vrátit zpět do roku 1945, do roku hrůzy a utrpení našeho lidu a do roku našeho osvobození. Je třeba znovu osvěžit naší paměť, není možné a nesmíme zapomínat na příchod našich slavných osvoboditelů. Válka se chýlila ku konci, fašisté mleli z posledního, po vesnicích byly vylepovány plagáty proti r. armádě a Stalinovi. Na plagátech byla ruka s drápy, sevřena v pěst a bylo tam napsáno "Uchvátí-li tě zahyneš". Tak nás strašili před rudou armádou a sami vraždili a vypalovali celé vesnice a sváděli to na rudou armádu. Naši občané se slavné rudé armády nebáli, naopak všichni příchod rudé armády toužebně očekávali. Ještě ku konci února 1945 bylo našimi bývalými spojenci Američany bombardováno nádraží v naší obci, kde byla prostřílena lokomotiva, což se opakovalo v těchto jarních dnech několikrát a přišli též lidé o život. Naše krajské město Čes. Budějovice bylo bombardováno 2 x a to 23+24.3.1945. Ještě jest nutno podotknout že bylo nejhůře po odpravení Heidricha neb i v naší obci začalo zatýkání a vraždění. Ve Včelné byl zatčen s. Rybák Jaroslav a ihned popraven na udání Černého a mladé Novotné. Dále byli umučeni během okupace následující soudruzi: Benák Emil, Břejžek Matouš, Kroneisl Frant., Fousek Frant a Withan Robert kterého připravil do koncentráku jeho vlastní syn gestapák a o kterém psal národní hrdina s. Julius Fučík v "Reportáži psané na oprátce". Dále to byly: Černá Růžena, Vachtlovi Emil, Berta a Marketa, Jiřička Jan, Novák Ferdinand, Švehla Rudolf, Zasadil František, Cais František a Janouch František. Mimo toho zemřelo mnoho lidí během války následkem vyčerpání podvýživou a hlavně špatným lékařským ošetřením, neboť byli nemocnice obsazeny doktory německými.

Doba byla napjatá a čekal se každý den převrat. Dne 5. května 1945 při vypuknutí revoluce se i na naší malé vesnici kde trvali stále boje s fašisty které vedla strana KSČ byla revoluce přijata s radostí. Byly strhávány německé nápisy a ukazatele silnic a obyvatelstvo bylo připraveno na zásah proti fašistům. Začal pracovat revoluční výbor MNV a jako předseda byl člen strany KSČ. s. Kocina Josef, místopředseda Vávra Josef, tajemník Jílek Ant. Také se musím zmínit, že účastník Pražské revoluce jest občan naší obce a jest jím poručík v záloze Lojda Frant. který byl při dobývání rozhlasu v Praze těžce raněn průstřelem plic. V domku p. Babky Františka byla odbočka gestapa kde byly vyvěšeny vlaky s hákovým křížem které byly revolučním NV. strženy a fašisté zatkli celý RNV. jako rukojmí až do jejich útěku. Při strhávání vlajek byl dle dohadu lidí velitel fašist. armády upozorněn jednou slečnou a přitáhl na hlavní silnici před Kalkušů s ozbrojenou četou a zavelel, aby se občané rozešli, jinak že bude četa střílet. Bezbraní občane se rozešli ale né na dlouho.

Dne 7. května přijeli do Čes. Krumlova dvá Američané v autě /zip/ ale ani nevystoupili, jen projížděli do Č. Buď. a zpět. Až 8. května přijeli naši toužebně očekávaní osvoboditelé Slavná rudá armáda. Přivedl je podpl. Jurij Pantělejovič Kondratěnko, který byl později jmenován čestným občanem naší obce. V 16 hodin přijeli do Včelné od Čes. Buď. rudoarmějci a v noci od Čes. Krumlova. Bylo to přivítání radostné a přátelské, to nebyli nažehlení Američané, to byli frontový vojáci osmahlí zaprášení ale milý. Prodělali dlouhou cestu k nám, až u nás na Včelné si odpočinuli. Fašisté utíkali před nimi jako stádo ovcí. Naproti tomu rudoarmějci chovali malé děti a líbali je jako jejich vlastní. Byli to velmi ukáznění chlapci a milý. Tolik radostí a přátelství ještě Včelná nezažila. Rudá armáda se nejdříve ubytovala po rodinách a každý měl svého vojáčka a někde jich bylo i více, při tom si připravovali zemljanky ve vedlejším lese. Rudoarmějci byli s námi jako rodní bratří, nikomu neublížili ale pomáhali. Ani němcům neublížili neb je tu měli v zajetí, pracovali s nimi na zemljankách, nechali je odpočinout a dávali jim zakouřit. V lese naproti ulici generála Sokolovského postavili letní kino, podium pro tanec a vstupní bránu, která byla po jejich odchodu přemístěna na stadion. Do kina jsme museli chodit s ními a když bylo obsazeno, tak vstali a dělali místo občanům.

Jako všude byla i na Včelné bída a nebylo co jíst, tu rudoarmějci dávali lidem ze svého cukr, kávu, sůl, zkrátka všechno živobytí. Koně které tu zůstali po němcích ba i svoje poráželi pro lidi a za tu dobu se snědlo kolem 40 ks koní. Po zřízení zemljanek se odstěhovali do lesa, žádný nesměl bydlet v domácnostech, ale pořád nás navštěvovali, byli u nás jako doma.

Tady jsme poznali, jací jsou sovětští lidé pracovití, neb pracovali ráno od 4 hodin až do 23 na jejich zemljankách a okolo nich to v lese bylo jako v parku. Boje na Včelné po jejich příchodu již žádné nebyly, jen tu a tam chytili v lese nějaké SSA. Bylo veselo na Včelné, celý den bylo slyšet veselé sovětské písně, hrát na garmošky a lidé se cítili šťastní a jistí životem.

Nejdříve byly u nás dvě divise, potom se jedna divise přemístila do Hluboké n.Vlt. a potom ku konci října jsme se s nimi rozloučili na čisto, neboť se dali na pochod domů k svým drahým. Neradi jsme se s nimi loučili a nikdy na ně nezapomenem.

Na jejich památku byl v lese kde tábořili postaven památník, který ošetřují naše ženy v rámci VŽ.


Za MNV tajemník Kronikář
Štauber Fišer Jan