Z kroniky Včelné díl IV – Dopis od ppl. Kondratěnka

Kronika Včelné, díl IV., r. 1965

Dopis od ppl. Kondratěnka

Roku 1945 v květnu dne 9ho přivedl své statečné rudoarmějce ppl. Jurij Pantalejmonovič Kondratěnko, dnes „Čestný občan obce Včelné” do lesů kolem naší obce. Rok 1965 je jubilejním rokem 20. výročí našeho osvobození. K tomuto jubilejnímu roku zaslal MNV s MNF našemu čestnému občanu Album s podobenkami jeho bojovníků a krásně upravenou knihu s „čestným občanstvým”. Ppl. Kondratěnko z toho měl velkou radost a poslal krásný dopis s jeho podobenkou, která je vložena do Albumu náležijicímu ke kronice MNV ve Včelné na věčné časy. Potud předmluva, nyní opis dopisu.



Drazí moji českoslovenští přátelé!

Uběhlo dlouhých 20 let od mého odjezdu od Vás, po skončení druhé světové války. Po všechna léta, jako drahocennou relikviji, já sobě ochraňuji listinu o jmenování „Čestným občanem Vaší obce”, kterou mi MNV doručil v roce 1945. S nesmírným vděkem a s pocitem pevného přátelství a úcty k československému lidu, prohlížím a ukazuji mnohým svým druhům album s fotografiemi, jež jste mi poslali v r. 1961. Silně rozrušen a s vděčností jsem přijal zprávu o tom, že jste vybudovali pomník vojínům sovětské armády, kteří věnovali svůj život za svobodu a nezávislost Vaší republiky. Velmi lituji, že jsem se nemohl osobně zůčastnit slavnosti při odhalení pomníku, tím více, že je postaven v místě, kde byl umístěn můj 178 gardový rudý prapor, s vyznamenáními Suvorova, i Alexandra Něvského střelecký pluk.

Bylo mi velkou ctí být velitelem tak slavného pluku, který jako prvý ze všech oddílů Sovětské armády přišel k Labi a setkal se s Americkými vojsky; které jsme v té době považovali za své spojence. Némenší ctí pro mě byla Vaše volba kterou jsem byl zvolen, „Čestným občanem” Vaší obce. Často vzpomínám na milé, dobré, pracovité lidi ve Včelné, na bohatou přírodu Vašeho kraje, malebnou Vltavu a na bohaté krásné lesy v okolí Vaší obce. Jakoby ani nebylo těch dlouhých a obtížných let. Pro mne válka dosud neskončila, ona je denně se mnou, i dnes ještě bojuji se smrtí, neboť mne a ještě mnoho jiných lidí válka zničila. Vzala jím to nejcennější – zdraví. Jsem nyní invalidou, 1. stupně válečný invalida.

Celých 20 let denně proklínám válku, ona způsobila mě i mým příbuzným, blízkým mým lidem velmi mnoho hoře. A tu v době, kdy se chystáme s Vámi oslavit 20ti leté výročí našeho vítězství nad fašistickými dravci, na východě naší pevniny, americký imperialismus znovu pozvedl svou krvelačnou hlavu. Znovu padají bomby, znovu tekou slzy lidského hoře, znovu tisíce životů unáší oheň války. Nechť je proklet ten, kdo strojí úklady našemu pracovitému životu. Nechť se dostane všeobecného pohrdání, i bezmilostného trestu smrti každému, kdo vztáhne ruku na život a štěstí našich dětí.

Před národy celého světa při vzpomínce na padlé mé druhy za minulé války, přísahám, pokud mu bude sloužit zrak, pokud se mohou pohybovat mé ruce, všechny své síly, celý můj život věnuji boji za mír a přátelství národů. Nesmím mít ve svém srdci pocit slitování a milosti k lidem přinášejícím smrt a otroctví lidstvu.

Jsem členem komunist. strany Sov. svazu, byvší vojín veterán 2. válečný, jako čestný občan Vaší obce vyzývám k tomu i Vás. Vzpomínám na slova společného „Prohlášení vlád, Spoj. statů amerických, Anglie a Sov. svazu”, zveřejněného po setkání v Iráně, tam se praví: „Prohlašujeme že jsme se rozhodnuli, aby naše země spolupracovaly jako v době války, tak i v následující době míru. Pokud se týče doby mírové jsme přesvědčeni, že skutečný souhlas mezi námi, zajistí trvalý mír. Jsme si plně vědomi velké odpovědnosti, kterou máme my, i všechny spojené národy, za uskutečnění takového světového míru, se kterým bude souhlasit zdrcující většina národů zeměkoule a který odstraní pohromy a hrůzy války na mnoho pokolení.”

Věrným bojovníkem o tyto slavnostní zásady zůstal jen Sovětský svaz, ostatní účastníci onoho Prohlášení, už tehdy začali připravovat potajmu válku novou. Opět obnovují ten třikrát prokletý národy, německý militarismus a krvavý fašismus, který na mnoho pokolení zanechal na zemi památku na nešťastné hrůzy, útrapy a záhubu, miliony lidí všech národností. Prosím, aby jste přečetli tento můj dopis všem občanům Vaší obce, u pomníku, který jste zbudovali gardovým vojínům Sovětské armády, a tedy i mě, ač jsem živ jsem na to hrdý, a nikdy Vámi projevenou poctu nezhanobým.

Garda před nepřítelem nikdy neustupuje, ani nyní neustoupí. Jménem všeho Sověts. lidu, jménem mých bojových druhů zůstavších na živu a jménem svým osobně blahopřeji Vám k svátku vítězství a k svátku mezinárodní proletářské vzájemnosti 1. Máje, přeji všemu českoslov. lidu a zvláště obyvatelům Včelné pravého zdraví, šťastného, radostného, práce naplněného života a Vaším dětem, které se narodily po našem vítězství, aby již nikdy nepoznali hrůzu války.

Sláva práci a míru. Ať žije věčné přátelství našich národů. Bývalý velitel 178. pluku rudého praporu gardového, Váš čestný občan Jurij Kondratěnko. Posílám Vám na památku svou poslední podobenku, takým jsem se stal za 20 let. Ještě posílám výstřižek z našich novin o setkaní v Oděse s Českosl. přáteli. Velmi rád bych od Vás dostal dopis, seznámil se s Vaším životem a ještě raději bych chtěl spatřit vše na vlastní oči. Pobýti v starém lese, povspomínat na mládí, setkat se se známými lidmi, ještě jednou se projíti po břehu Vltavy. Zde má adresa:

Oděsa A -12
ul. Vorovského čís. 25 byt 1
Kondratěnko Jurij Pantalejmonovič.