Z kroniky Včelné díl IV – Výstavba v obci a události

Kronika Včelné, díl IV., r. 1968

Výstavba v obci a události

V Kultůrním domě se dodělalo osvětlení nové lepší, spolehlivější a udělali různé úpravy a opravy.

Každá složka Nár. fronty konala svou výroční schůzi, kde hodnotili svoji práci. V únoru byla u Kalkušů (v Jednotě restauraci) slavnostní schůze na počest 20 letého výročí únorového vítězství pracujícího lidu.

V obci se zavedlo několik řemeslníků a to

Bohouš Urban automechaniku a zámečnictví

Arnošt Čížek zámečnictví

Frant. Zajíček klempířství.

František Zasadil opravy obuvnické

František Petrášek malířství

Václav Zikeš zednictví

Jan Bečka pokrývačství.

Tito lidé dělají služby lidem.

Místní národ. výbor dal přestárlým důchodcům a těm, kteří mají nízké důchody každému obnos 100 Korun do Jednoty aby mohl koupit dle jeho vůle co potřebuje.

Přihlásila se Františka Čutková, že bude nosit těm nemocným a starým obědy od Zátků. Což jest chvályhodný čin. Denně jezdí autobusem tam i zpět a zároveň odnese jím to na místo.

V Březnu byla rušná schůze u Kalkušů s velkými změnami. Tam si taky pustila paní Růžena Housková pusu na špacír a odešla ze schůze, když na ní chtěli aby něco dělala a šla do výboru.

Jednota prý bude půjčovat nádobí na svatby, poskytne slevu při stolování a.t.d. Velké stesky byly na brambory, zeleninu, cigarety a zboží vůbec.

Svaz žen si sám uspořádal oslavu M.D.Ž. u Kalkušů, kde požárnické děvčata zazpívali a přednesli několik písní. V Kult. Domě pak byla oslava M.D.Žen, kde tuto oslavu spestřila devítiletka z Rožnova a požárnické děvčata naše.

Školení Civ. Obrany bylo také v Kult. Domě a přednáška kapitána z Letiště. Vysvětlil Severoatlantický pakt a účel zbrojení a účel C.O. pro obyvatele.

V dubnu pořádal Svaz žen přednášku s doktorem Hubanským jako hovor s lidmi. Ptali se lidé na různé věci, které jim pak vysvětlil ba i poradil.

Také bylo provedeno praktické cvičení C.O., ale lidé jsou bez zájmu a začínají být flegmatické.

Na oslavu prvního máje jsem se byl podívat do Č. Budějovic, lidi to bylo něco. Náměstí bylo plné a šli tam lidé rádi a né jako předešlá léta s donucením, to byl skutečně první máj radostný a veselý.

V červnu pak byla v naší vsi velká sláva. Požárníci slavili 45. leté trvání své Jednoty. Měli slavnostní schůzi, které se účastnil zástupce Zemské Požár. Ochrany Lud. Babka a okresu Liebl, okolní vsi (sbory), nedostavil se sousední Boršov, zástupci všech složek národní fronty. Předseda M.N.V. Čížek Rud. předal pak Jednotě pamětní "Čestné uznání" za práci v obci. Byli k 45letému výročí vyznamenáni zasloužilí členové Jednoty, bylo jich asi 30. Někteří dostali diplomy, někteří čestné uznání, někteří děkovné uznání. Zasloužilí členové dostali čestné odznaky a za příkladnou práci.

Za těmito slávy byla za týden okresní soutěž družstev. V sobotu dopol. vojsko, odpoledne žactvo a dorostenci. V neděli ráno pak přijížděli sbory z celého okresu. Byl potom průvod dlouhý, šli Baráčníci v krojích. Průvod byl dlouhý a na hřišti pak uvítání a pak soutěže a odpoledne pak v Kult. Domě taneční zábava.

V červenci pak dávali telefonisti do země kabel na telefoní vedení. Vrtali pod silnici asi na 5 místech a jednou pod trať.

V srpnu zase druhá oslava. Manželé Zasadilovi slavili zlatou svatbu, ale při tom i smutnou. Paní se roznemohla a už se s toho nedostala. Přes všechnu pomoc, která jí byla v pozdější době poskytnuta, do Vánoc zemřela. Ačkoliv všichni známí a přátelé jí rozmlouvali, že svatbu odloží, až se uzdraví, svatba se konala. Do kočáru jí museli skoro odnést. Každý říkal, že železné nervy má. Přijeli známí až z Norimberka, dárkové koše v cenně asi 300 korun byli asi 3 kusy a mnoho jiných darů bylo.

I srpnové události, které byli, byli v naší obci různě chápané. Většinu lidí to rmoutilo, že vojska Varšavské dohody k nám vtrhla a naši republiku okupovala, ale bylo také několik občanů, kteří to chválili a říkali, že se báli chodit venku, jak byli ohrožováni, při tom kde kdo s nimi hovořil a chodil, vlas na hlavě jim nebyl přeložen.

V továrnách lidé stávkovali, protestovali proti okupantům, kteří jezdili naší obcí se zbraněmi v rukou, ale nikdo si jich ani nevšiml. I v naší obci byli a jsou takoví, že to schvalovali, a přitom jsou to takoví poturčenci, kam vítr tam plášť. Sám neví co má za přesvědčení a číhá, kde by to více vyneslo užitku.

Také naše obec na protest svolala protestní schůzi a občané podepisovali protestní listiny. Když projížděli, houkala siréna, auta houkala na klaksony i na kapličce se ozval zvon. Lidé chodili jako vrtohlaví, byli nervozní a měli strach, že Rusové nám vše seberou pro sebe, neb už měli zkušenosti z dob, kdy tu byli po osvobození v r. 1945. Tenkráte se ženský bály jíti bez muže sami, a byli i případy, kde rozbili okno a chtěli žínku a běda která byla sama doma. V noci pak páčili dvéře u obchodníků a obuvníka Pfeifera sebrali věci, které mohli buď sníst, nebo vypít nebo vyměnit za vodku.

To jen tak aby se na to nezapomnělo, co bylo kdysi. Tento kráte si také zařádili v okolních obcích. V Nových Homolích rozstříleli všechna okna, ale ráno za to byli postříleni sami. Byli to perné a škaredé dni srpnové a nikdo už by je nechtěl prožíti. I straníci komunisté to zle odsuzovali, ale jak jsem již dříve napsal, byli prospěcháři, kteří si to přáli.

V měsíci září se to urovnává a přichází do starých kolejí. Jednota také pořádala kurs šití v požární místnosti. Chodilo tam asi 10 žen a snad tam budou na jaře chodit zase.

V říjnu se začal dělat poslední kousek chodníku od M.N.V. ke trati a udělal se bez asfaltového povrchu. Také se zasadil strom republiky k 50 letému výročí trvání republiky Č.S.R. Vsazen jest na zahradě ve školce mateřské. Patronát nad ním má Školka, Baráčníci a svaz žen. Večer pak byla slavnostní schůze za účasti všech korporací. Byli dány zlaté plakety, stříbrné medaile a čestné uznání. Zlatou plaketu dostali: [neuvedeno]

Také bych byl zapoměl, že byl zneuctěn pomník Rudé armády, pomalován, hvězda zničena a deska sundaná. Sáhnout na pomník, ať už je to toho nebo jiného, jest vandalství, to dělali Němci a náš národ by se toho měl chránit. Čechoslováci, národ který jest vážen, jsem myslel že takový není.

Přišel měsíc listopad a tento měsíc se urychleně dodělávají práce, které doděláni býti měli. Dodělán byl chodník od M.N.V. ku trati. Tento měsíc dostala prodejna masa nového vedoucího a to p. Kalina ze Římova. Tento měsíc se také zazimovalo několik staveb rodinných domků a také chat a také přibylo několik rodin do naší obce.

V měsíci prosinci jak už bývá zvykem v naší obci, byla provedena beseda s našimi občany důchodci v hostinci Jednoty u Kalkušů. Tam jim to jejich posezení spestřili kroužek Požárnických děvčat, písněmi a básničkami pod vedením paní Krepsové. Ale nesmíme zapomenouti na události, které naší obci nedělají radost, ale spíše ostudu. A to jsou noční rvačky v hospodách. Hned brzo na začátku roku se v hostinci K. Cettla opili dva a to Bečka a Zeman, křestní jména neznám, ale vím jen tolik, že Bečkovi byla přeražena sanice dolní od Zemana. To jsou následky toho, když člověk neví, kdy má dosti a pouští si pusu na vandr.