Z kroniky Včelné díl V r. 1973 - Parcelace

Kronika Včelné, díl V., r. 1973

Parcelace

Zatímco parcelace pozemků na stavbu rodinných domků proběhla v části II., III. a IV. celkem bez problémů, parcelace v I. části /prostor vymezený ulicí Úzkou a Novou/ však někteří vlastníci pozemků tvrdošíjně trvali na tom, že toto své staré vlastnictví neprodají. Ve svém úmyslu podporovaném a vedeném JUDr. Jindřichem Stauberem, někdejším vlastníkem rodinného domku čp. 71, kde je nyní umístěn národní výbor, nepolevili ani přes opakovaná jednání s nimi. Věci dospěly až k dramatickému přerušení vyměřovacích prací, když jeden z vlastníků /Benda/ nejen nedovolil vstup na pozemek, ale vyměřovací orgány vykázal. Tento nedovolený jednostranný zákrok nemohl MNV tolerovat a tak musel přikročit k nejposlednější věci, kterou dělal velmi nerad: k návrhu na vyvlastnění.

Měl-li MNV plnit usnesení ONV o výstavbě 33 bytových jednotek ročně, musel ukončit údobí přesvědčování a věčných stížností k vyšším orgánům a musel provést akci, která ve vztahu místního národního výboru k rodákům v obci, je tou akcí poslední. Vyvlastnění.

První, kdo "zradil" zájmy vlastníků, byl Dr. J. Stauber. Kupní smlouvu podepsal. V samostatné kapitole později uvedeme, jaké části parcel, v jaké výměře byly kupní smlouvy podepsány a jaké částky byly za ně vyplaceny. Postupně pak podepisovali kupní smlouvy další vlastníci. Od samého začátku o prodeji pozemků v části I. bylo jasno, že podepíší vlastníci Jan Loberšíner /čp. 290/, Václav Studenovský /čp. 55/ a snad i sousedka národního výboru, paní Vydrová. Dosud nepodepsali: manželé Bendovi, manželé Levých, manželé Miesbauerovi /čp. 29, 61, 21/ a manželé Kornöferovi /čp. 52/ v zastoupení své dcery, která je skutečnou majitelkou parcely.

Protože pak ti, co podepsali tvoří souvislou řadu vlastníků, mohl dne 17.11.1973 MNV přistoupit k zavážení proluky mezi východní částí lesa a Třídou 5. Května. Tato prastará strž byla stokou pro svod vody z prostoru Na Pasekách. Tudy šly proudy vody za prudkých dešťů, až to bralo můstky, které si vlastníci pozemků přes proluku zřídili. Tudy tekla do rybníčka /říkali jsme louže/ na pozemky Jiříčkových a Fouskových /nyní Machovi čp. 144 a Štvánovi čp. 99/ voda, kde se děti koupávaly a bruslily po jedné "šlajfce". Byly tam také nějaké ryby a pak ondatry. Odtok z tohoto rybníčka šel přes cestu do nynější Lesní Kolonie do zahrady majitele cihelny Materny /nyní Márovi čp. 245/, v níž byl další rybníček, který odtékal propustkem kolmo na železniční trať u Novotných /nyní Švarcových/ a pak polmi přes železniční trať do Želnavy, kolem samoty U Krbů v Rožnově do Vltavy. Odpusťte, že jsme od tématu trochu odbočili. Je to trochu vzpomínek na zanikající "strouhu".

Tuto proluku - strouhu - měl již před rokem zavézt n.p. Benzína, s nímž MNV uzavřel dohodu. Protože však došlo k průtahům při prodeji pozemků, o nichž bylo již hovořeno, našel si podnik Benzína jinou skládku. Národní výbor proto použil buldozeru, který vyrovnal terén, když před tím položil na dno proluky šamotové roury. Udělal to pro "všechny případy", protože jinak by toto zajištění nebylo třeba, když ve vzdálenosti deseti metrů je plánována kanalizace v budoucím tzv. "manipulačním prostoru" /budoucí ulicí/, jehož trasu a šíři naznačil buldozer.

A to je konec historie prastaré "strouhy". Vlastně ještě historie nekončí. Jan LOBERŠÍNER starší z čp. 30 dnes třiasedmdesátiletý, informoval kronikáře, že v této proluce se kdysi pálily milíře, z nichž se jednak získávalo dřevěné uhlí a pak dehet. Z toho se pak dělala kolomaz, s níž se za našeho dětství mazaly nápravy a rejdy silničních a selských povozů. Tuto informaci poskytl výše jmenovanému pan BRABEC, který zemřel asi před čtyřiceti lety. Informace je to jistě správná, protože Včelné vznikala od r. 1785 na pozemcích získaných vyklůčením /vypálením/ lesů.

V roce 1973 jsou v místech rybníčku položeny kanalizační roury, protože přes pozemky Machových a Štvánových je položena kanalizace. Tato pak ale nevede starou cestou přes pozemek Márových, ale protlakem pod železniční tratí /v km 112,723/ a dále kolem Švarcových, kde je kanalizace napojena na tzv. havarijní odpad vodojemu na Vávrově kopci. O tom však bude hovořeno v jiné kapitole.

Dne 10.11.1973 bylo započato s prorážením Družstevní ulice, čili byla uváděna ve skutečnost parcelace v části III. Byly poráženy ovocné stromy přes Kalkušovu zahradu a další směrem k ulici Na Vyhlídce, a ploty přestaveny do nových hranic. Současně s těmito místně-historickými počiny zajel na odstoupené pozemky bagr a začal s hloubením kanalizace, jak jsme se o tom na jiném místě zmínili. V těchto místech byli nejstarší osídlenci Včelné z r. 1784-1785. Zde to bylo, kde komise krajského úřadu v Čes. Budějovicích dne 15.1.1785 zjistila, že přes její zákaz dal opat dominikánského kláštera v Čes. Budějovicích postavit hospodu, a že tam stojí již 15 domků, z nichž 5 je jich rozestavěno. Vše to se dělo na pozemcích majitelem panství v Poříčí dědičně propachtovaných /emfiteutických/, když se noví osídlenci museli zavázat, že souhlasí s poddanskými povinnostmi - robotou. Tato byla odstupňována podle velikostí dědičně propachtovaného pozemku.

Za 190 let se tedy od základu mění někdejší majetko-právní vztahy a část této kdysi panské půdy se dostává podle zákona do rukou nových "přistěhovalců", jimž se však již půda neprodává, ale zřizuje se právo osobního užívání za poplatek Kčs 4.- za 1 m2 jednou pro vždy.