Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl V r. 1974 - Sebevraždy

Kronika Včelné, díl V., r. 1974

Sebevraždy

Kronikář uvedl toto ponuré podstatné jméno v množném čísle, přestože ve sledovaném roce 1974, došlo zatím jen k jednomu případu dobrovolného odchodu z tohoto světa, nebo také ze "slzavého údolí". Za posledních pět let došlo ve Včelné ke třem případům, z nichž dva nebyly předchozím kronikářem zaznamenány, ačkoliv o těchto tragických odchodech má býti v kronice záznam. Jsou to bolestné případy, vesměs motivované těžkým zdravotním stavem člověka.

Dne 20.5.1974 zemřel oběšením Tomáš SALCER /čp. 82/ ve věku 81 let "po těžké dlouhé nemoci", jak je psáno na úmrtním oznámení. Velmi v poslední době trpěl, a odhodlal se k dobrovolnému odchodu, když před tím poslal svou manželku k lékaři pro další utěšující léky /Spasmoveralgin, Agostilben, čípky proti zácpě a Urologický čaj/. Po návratu našla manželka na klice lístek: "Klíč od bytu je na obvyklém místě". Zlá předtucha. Rozrušena na nejvyšší míru vběhla do místnosti, a manžela, který nebyl jinak schopen vlastního pohybu, tam nenašla. Na stole byl dopis na rozloučenou tohoto znění:

S Bohem manželko, švagre, švagrová! Odcházím v plném vědomí, co činím. Odcházím proto, že déle ty bolesti snášet nemohu a s vědomím, o jaké nemoci u mně jde. Již od konce února vím, že se u mně jedná o kýlu, prostatu a též rakovinu žaludku a střev, mimoto vím, že mám v břiše nádor. Nemějte mně to za zlé co činím, neboť jest to vůle boží. Manželko, vyrozuměj bratra a Růženku, ta ať zařídí pohřeb žehem, pohřeb obyčejný, bez urny. Ještě jednou vám všem s Bohem!

Oběsil se v kleče v dřevníku. Tak odešel bývalý četnický štábní strážmistr, vyučený kovář, rodák z Roudného u Čes. Budějovic, který po roce 1948 nějaký čas pomáhal na MNV zvládat administrativní agendu. Odešel, jakoby na procházku, zavřel za sebou vrátka, a už se nevrátil.

Jeho přání, aby byl pochován žehem a bez urny, t.j. aby jeho popel byl rozptýlen, bylo jeho devětasedmdesátiletou manželkou vyhověno. Byl to první rozptyl popela zemřelého ze Včelné. "Odcházím. Odpusťte, že působím bolest", bylo motto oznámení.

Dne 19.7.1971 odešel dobrovolně rovněž četnický praporčík Václav HERIAN /čp. 36/. Po záchvatu mozkové mrtvice se sice dobře pohyboval, ale zcela selhala paměť a pozvolna postupovalo ubývání duševních sil. Odešel do stodoly této bývalé selské usedlosti, a oběsil se. Bylo mu 74 let. Dopis na rozloučenou nezanechal. Jeho mozek už na nějaké myšlení nestačil.

Dne 16.9.1970 rovněž dobrovolně odešel bývalý typograf /čp. 182/ Adolf KŘÍŽ, rodák včelenský, který po několik desítek let žil v Kamenném Újezdu. Do Včelné se přestěhoval v r. 1970 do domku svého švagra Martina Hůlky. Adolf Kříž, člověk zdánlivě rozšafný, vykonal na sobě akt oběšením na půdě vlastního domku ve věku 71 roků. Dopis na rozloučenou nezanechal. Důvodem bylo s největší pravděpodobností nepříznivé lékařské zjištění v nemocnici. Po návratu z nemocnice ihned čin na půdě na sobě vykonal.

Velmi smutný byl další případ sebevraždy, protože šlo o mladého člověka. Byl to Zdeněk KLOMFAR, nar. 11.7.1946 /čp. 183/, vyučený jemný mechanik. V krizovém roku 1969 opustil bez povolení vlast a dostal se do USA. Dařilo se mu velmi dobře. Rodiče, zvláště matka nesla těžce synův odchod, protože se ukázalo, že jeho děvče z vesnice Lípí očekává rodinu. Neustálým výzvám k návratu, které byly stylizovány ve formě zaklínání, konečně vyhověl a vrátil se dne 9.2.1971, tedy po dvou letech, do staré vlasti. Za uspořené a dovezené dolary si koupil auto značky RENAULT za 92.000.- Kčs, a ještě měl větší částku v dolarech v hotovosti. Smířil se se svou milou. Po delším jeho váhaní se připravovala svatba. Krátce před ní však v domě své budoucí manželky, před zraky její rodiny, se zastřelil dne 30.12.1971. Veškerý majetek včetně auta a dolarů připadl podle zákona jeho synkovi. Kronikář měl možnost po návratu Zdenka z Ameriky s ním hovořit. Bylo na něm znát psychické narušení. Jakou bolest tento chlapec svým rodičům způsobil. Odešel bez jakéhokoliv rozloučení.