Z kroniky Včelné díl V - Jak se u nás kopaly studně

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Jak se u nás kopaly studně

Studně odjakživa byly nákladná záležitost. A pracná. V době vzniku Včelné /r. 1784-1785/, byly studně zvlášť pracně hloubeny tarasováním do čtverce o straně 1,60 m, a šly do značné hloubky. Tak kupř. studna v čís. pop. 10 /U Babků/, byla hluboká 20 m. Protože se voda později ztratila, šlo se až do hloubky 30 m. Stavebníci domků se proto sdružovali, aby náklady byly únosnější. Tak studna u zmíněného čísla pop. byla budována za pomoci sousedů z č. 9 a 8, kteří společně hradili náklady na zřízení i opravy. Smluvně měli zaručena práva i povinnosti. Jak takové ujednání znělo, je uvedeno níže. Včelná není příliš bohatá na vodu. Brání tomu skutečnost, že stojíme na hlíně. Voda však je, jen se za ní musí někdy příliš hluboko.

Za našich časů se žadatel o stavební parcelu zavazuje, že si pro sebe zřídí samostatný zdroj vody. Protože již několik let po sobě málo prší, stavy vody ve studních se snižují, někde voda zcela zmizela a musela se dovážet z českobudějovické vodárny. Denní tisk referoval o tom, že všeobecně chybí v půdě na 1 m2 125 litrů vody, a to je velmi mnoho. Když letošní jaro bylo nezvykle teplé a vody ve studních ubývalo, rozšířila se po vsi zvěst, že okresní úřad zde zakázal další výstavbu rodinných domků. Na zprávě nebylo nic pravdivého. To lidé, trochu rozjitření obavami, aby nedošlo snad k úplnému úniku vody ze studní, pustili tuto fámu do oběhu. Byly obtíže s vodou i na zdejším stadione, kde jsou vykopány dokonce čtyři studně. Jeden čas se tam voda musela dovážet. Ale stav se už upravil. V roce 1903 se voda u nás ztratila docela. Byla velká sucha; nebylo čím krmit dobytek. Krmilo se dokonce doškami střech domů. Pro vodu se jezdilo se soudky do Vltavy v Poříčí.

Sotva bude současníkům známo, že na Včelné byla v roce 1866 hledána voda pro vodovod do Českých Budějovic. Bylo to v době po epidemii cholery. Měla se opatřit pro město dobrá pitná voda. Hledalo se v Dubičném, na Dobré Vodě i na Včelné. Nenašla se u nás v žádaném množství. Našla se až v Nedabyli, odkud je dodáváno ještě za našich časů /mimo ještě další zdroj ve Vidově/.

Ze Včelné však voda pro České Budějovice - Čtyři Dvory od letošního roku přece jen poteče, nikoliv však z našich zdrojů, ale z vodojemu postaveného na Vávrově kopci, kam je voda tlačena z úpravny vody ve Vidově /z řeky Malše/. Protože je všeobecně známo, že všechny vesnické studny jsou hygienicky závadné, naše obavy z nákazy a z nedostatku vody zmizí na Včelné tehdy, až zde - jak všichni očekáváme - bude v r. 1978 zřízen po dostavení římovské vodní přehrady vodovod pitné vody z Malše, jedné z mála ještě dosti čistých řek. Úpravna vody z této řeky se již staví u vesnice Plav.

Vody bude pro každého člena rodiny dost. Nynější denní požadavek vody na osobu - 100 litrů, Má být v budoucnu zvýšen na 500 litrů. To jsme však trochu víc zabočili do přítomnosti, a ještě jsme si neodbyli minulost.

Jak tedy zněla taková smlouva o společném užívání studně, jak bylo výše slíbeno:

Smlouva!

Jakub SAMEK a Jakub BICAN, domkáři ve Včelné., okres Budějovický, usnesli se společně, že nejni žádné studně /nádržky/ na vodu pro toto číslo 46 k užívání, dáti stejného nákladu, aby mohli společně míti právo obě strany stejně užívati, na tuto studnu /nádržku/, což obě strany vskutku učinili.

Jelikož tato usedlost /čp. 46/ jest na dvě polovice rozdělená, neměly obě strany vyznačeného místa na tuto studni, tak namítl Jakub BICAN, že povolí podzemek tento na jeho místě, když Jakub SAMEK ponese poloviční výdaje jak peněžité, tak prací ruční, aby společně tuto studni /nádržku/ zhotoviti mohli. /Jakub Samek volil tomuto návrhu Jakuba Bicana/. Jakub BICAN pravil: že nabyde práva takového Jakub Samek jako Jakub Bican, takže po všechny léta, pokud tato polovice od druhé odloučena bude, právo k užívání vody z této studně /nádržky/.

Jakub Samek a Jakub Bican na onu smlouvu se zavázali, společně tento náklad dáti, což se skutečně stalo a studně vyhotovena jest. Tedy nesou obě strany všecky správky neb výlohy společně. Tudíž nabývá polovice domku čp. 46 v Včelné, nyní Jakuba SAMKA, to samé právo k užívání vody z této společné studně /nádržky/ co druhá polovice Jakuba BICANA v témž samém čísle. Takže Jakub Bican nemá žádného práva k zapovídání vody z ustanovené studně /vody/ k druhé polovici domku čp. 46. Což nesou spolu společně obě strany stejně.

Na důkaz, že tato smlouva správná jest, budiž podtvrzena podpisem na obouch stran majitelů č. 46 v Včelná a od představenstva obce té samé, a nejméně dvouma svědky budiž podepsána.

Ve Včelné 25ho ledna 1893

František Vavroch v.r.

Drexler Vít

Představenstvo obce Poříčí dne 19.2.1893.

Petr Marek v.r. starosta

Svědek: L.S.

Jak vidět, smlouva je tak důkladná, až někdy je málo srozumitelná. Razítko obce na místě, kde jsme místo něho uvedli písmena L.S. /Loco Sigel - místní razítko/, je velikosti 27 mm na 23 mm, elypsovitého tvaru s textem provedeným do hloubky, takže text na otisku razítka je bílý a podklad je černý /Místní obec Poříč a Wčelná/. Je to první a vzácný doklad, jak vypadá obecní razítka před 81 roky /bez státního znaku/. Originální doklad zapůjčila paní Lojdová, která v tomto upraveném domku nyní bydlí. Druhé poloviny domku se už neužívá k bydlení /nesla čp. 64/ a jejím majitelem je Alois PETR.

Dokladem toho, že tehdy obě strany skutečně hradily výdaje za opravu studně - jak se nyní právnicky říká: rukou společnou a nerozdílnou, je "ÚČET OD STUDNICE" ze dne 5. května 1910, jímž pan Šafránek, německy psaným podpisem SCHAFRANEK a jeho manželka Anna SCHAFRANEK potvrzují, že "jsme dne 5. května 1910 na znovu zřízenou studni poloviční náklad 177 korun 28 hal. od Kateřiny Samkové obdrželi". Z tohoto účtu je zřejmo, že oprava byla zahájena dne 19.2.1910 a skončena 4.3.1910, že na ní pracovali Hůlka Josef a Hůlka Jan, Tomáš, Martin, František a Anna Šafránkovi, že denní mzda činila Kor. 2,60. Anna Šafránková měla denně Kor. 1.- a 20 krejcarů. Do nemocenské pokladny se zaplatilo 8 korun, spotřebovalo se 3 sáhy kamene po K 34.- "Kořalka dělala dohromady 4 K 96 krejcarů". Vavroch dostal od vožení hlíny 6 korun, pumpaři se dalo Kor. 6 a 2 koruny od "pučení" rumpálu. Za 8 flašek piva se zaplatilo 1 K 92 krejcarů. Další 3 flašky se vypil na "dodělanou a přidávání trouby" /poznámka: vypadá to jakoby přidával trouba, ale tak to není, protože byla přidělávána výtoková trubka, čili trouba/. Tak ani tady se nic neobešlo bez kořalky a piva. Ono ostatně za dnešních dnů také ne, jenomže jsme opustili "potupné" pojmenování kořalka a říkáme tomu třebas "měl dva velké rumy" nebo "dal si velkýho frťana", takže je to vlastně stejné jen s tím rozdílem, který jsme uvedli v předchozí kapitole: není to výdajová položka v dokladech.

Studny bývaly dříve převážně na rumpály, t.j. točením kliky se spustil okov do studně, tam se jeho vahou nabrala voda a točením klikou se vytáhla. Poslední studna na rumpál ve Včelná byla zrušena právě v tomto roce 1974 po koupi rodinného domku čp. 76 ve Witthanově ulici u lesa. Připomeňme při této příležitosti, že to byl PRVNÍ postavený domek po roce 1918 na Pasece, který si postavil zedník BLÁHA, lacino /za 30 haléřů za 1 m2/ nakoupil tam pozemky a za 3 koruny pak 1 m2 prodával a velkou většinu těchto malých - pro dnešek zcela nevhodných domečků na mělkých základech postavil a prodal.

Nový majitel domku čp. 76 si zabudoval do studny ponornou elektrickou pumpu a vodu si zavedl do domu. /prodej Flachs - Marek/.