Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl V - Co jsme zjistili v archivech

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Co jsme zjistili v archivech

Jak jsme již v předchozích zápisech uvedli, patřila obec Včelná od svého vzniku v roce 1784-1785 k panství poříčskému. Obec se jmenovala nejprve BINNENDORF, což přeloženo znamená MEZIVES nebo PŘIPOJENÁ VES. Pozdější chybou písaře, v roce 1841, se stalo, že tento ji začal psát jako BIENENDORF, což přeloženo znamená VČELÍ VES, tedy VČELNÁ.

Kronikář zjistil v Ústředním archivu v Praze, že o Včelné je hovořeno v několika publikacích, z nichž nejstarší jsou: Jaroslaus Schaller z roku 1789 a Johann Gotfried Sommer z r. 1841. Zatímco Schallerova Topografie výslovně o Včelné nehovoří, protože v době, kdy tato pomůcka vyšla, bylo Včelné teprve čtyři roky, takže do tisku se ještě nemohla dostat. Mluvíme však o příslušenství k panství, a to je nám nadevší pochybnost známo.

Povězme tedy, jak vypadalo tehdejší poříčské panství. Zboží poříčské spravovala již od roku 1785 po dekretu osvícenského císaře Josefa II., císařská dvorní administrativa. Císař Josef II., syn císařovny Marie Terezie, totiž zrušil některé církevní řády a jejich statky zabavoval. Tak došlo i na poříčské Dominikány, kteří od roku 1405 až do roku 1785 vlastnili poříčské zboží. V době, kdy J. Schaller vydal jeho TOPOGRAFII /1789/, bylo v Poříčí 26 domků, z toho jako samostatný celek uvádí autor pod bodem 2/ ZUCKERMANTEL, což je náš český CUKRMANDL, jak se tam všeobecně říkalo, a to byla až do roku 1948 hospoda U Němečků, známá již na začátku 16. století, kde se u staré linecké silnice čepovalo dominikánské pivo z poříčského pivovaru.

Spis Topografický popis, kniha IX. kraje budějovického z roku 1841 autora Johanna Gotfrieda Sommera, je již daleko podrobnější. Podle něho poříčské panství vlastnilo následující osady: POŘITZ /nebo POŘITSCH, POŘICE, POŘIČ/, kterou situuje 1 a 1/4 hodiny od Budějovic na pravém břehu Vltavy, jako rozptýlenou vesnici se 26 domky a 190 obyvateli. Naproti na levém břehu je položená, k panství Vyšší Brod náležející vesnice BARESCHAU /Boršov/.

Poříčí tehdy mělo vrchnostenský zámek s obydlím a kanceláři vrchního vedení krumlovského hospodářského úřadu, který tento majetek po Dominikánech zpravoval. Dále mělo toto panství 1 dvůr, 1 ovčín, 1 pivovar s denním výstavem 8,5 sudu, 1 kořalnu, 1 mlýn.

V této Topografii je také uvedeno, že zámek je od předchozího majitele rytíře Josefa Pachnera z Egyostorfu odzákladu nově přestavěn. Autor této Typografie situuje tzv. Zuckermantel /Cukrmandl/ jako stranou ležící samotu-hospodu u linecké silnice.

Jako druhou osadu zde uvádí autor již naší obec Včelnou /Bienendorf/, 1/4 hodiny od Poříčí "po obou stranách linecké silnice /nové/, postavenou na dědičně pronajatých pozemcích jako panská vesnice postavená z vrchnostenských důvodů", která má v roce 1841 již 44 domků a 319 obyvatel, t.j. více než Poříčí, které vzniklo o celých 5 století před Včelnou. Od samého vzniku Včelné jsme byli přifařeni do Kamenného Újezda, který je v této Topografii uveden jako zboží krumlovské. "Včelnou vede z Budějovic budoucí linecká silnice 1/4 hodiny od Poříčí", říká dále německy psaná Sommerova Topografie. Ke slovu "budoucí" je třeba dodat, že v době kdy byla sepisována, nová silnice z Prahy přes Budějovice do Lince nebyla zdaleka ještě dohotovena. Nejdříve byl zcela dostavěn úsek Budějovice-Linec, a až v r. 1895 byl zcela dokončen úsek Praha-Budějovice.

Jako třetí osada panství poříčského, je uvedena osada VRCOV, 3 hodiny od Poříčí vzdálená.

Nejbližší pošta pro všechny tři osady je uváděna pošta Budějovice. Autor pak ještě dodává: Panství Poříčí náleží v současné době /1841/ panu Adalbertu Lannovi, měšťanu a loďmistru v Budějovicích, který toto panství v září 1839 koupil od rytíře Pachnera Jos. z Egynstorfu. Dřívější majitel byl Aleš z Poříčí, který podle církevních právních knih postoupil toto panství dominikánskému klášteru v Budějovicích v roce 1405 ještě se dvěma dvory ve vesnicích Poříčí a Kukulovice. Zmíněný Aleš z Poříčí prodal toto zboží za 200 kop grošů a závazkem povinnosti budějovickým dominikánům, náboženského charakteru /stálé modlitby za prodávajícího Aleše z Poříčí/.

Přestože jsou nám známi další vlastníci tohoto panství případně v pozdější době jen poříčského dvora, budeme se jimi zabývat při jiné příležitosti.

Bude však zajímat, jaké mělo panství Poříčí v roce 1841 počty obyvatel, jakou řečí hovořili, jaké byly stavy řemeslníků a nakonec jaké byly stavy pomocníků člověka a jeho obživy.

Obyvatel bylo celkem 783, kteří v Poříčí a ve Včelné hovořili oběma zemskými jazyky /česky, německy/. Ve Vrcově se hovořilo jen česky.

Stav řemeslníků: na celém panství byl: 1 pekař, 2 hostinští, 1 palič kořalky, 1 sládek, 1 řezník, 1 podomní obchodník, 1 zedník, 2 sklenáři, 6 tovaryšů, 1 mlynář, 1 koželuh, 3 kováři, 2 ševci, 1 tesařský mistr a 4 tovaryši, celkem 18 mistrů a ostatní nejmenovaní mistři, 17 tovaryšů, 6 učňů a pomocníků. Vraťme se však ještě poznámkou k profesi "dýmkář". Ten byl ve Včelné v čp. 24 u Černých, kde se ještě za 1. republiky říkalo "U Fajfkářů". Informace je od paní Černé, tamtéž.

Stavy dobytka a bravu dne 30.4.1837:

              Vrchnost Poddaní
     --------------------------
     Koně ...     4         7
     Skot ...    29       211
     Ovce ...   160        93

Tehdejší panství mělo také jakési sociální zaopatření, které však, pochopitelně, nelze srovnávat s dneškem. Dne 1. ledna 1832 byl otevřen na panství INSTITUT CHUDÝCH, který měl na konci roku 1838 kmenového jmění 430 zlatých /Fl/, 50 a 1/2 krejcaru. Během téhož roku měl tento institut příjem 36 Fl, 4 a 2/5 krejcaru. Když se stal fond nedostačující, byli méně chudí z tohoto fondu prozatím vyňati, a podporováni majitelem panství a ostatními obyvateli. Jaká byla forma podpory, o tom Sommerova Topografie nehovoří, ale asi nebudeme daleko od pravdy, když napíšeme, že to byl asi "okolek", jak jsme jej znali až do roku 1939, kdy dotyčný chudý chodil na stravu od domu k domu, což byl akt pro zmíněný institut chudých dost zahanbující a pro dotyčného chudého ponižující.