Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl V - Co to byla ratejna II

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Co to byla ratejna II

V předchozích zápisech jsme hovořili o tom, "co to byla ratejna". Tehdy nebylo možno podat vyčerpávající definici, poněvadž nebyly k disposici žádné písemné doklady, ani prameny. Protože ve Svobodném slově vychází nyní na občasné pokračování vysvětlení k jednotlivým heslům staročeského slovníku, který bude zakrátko vydán, obrátil se kronikář na Ústav českého jazyka a požádal jej, aby příležitostně toto heslo vysvětlil.

Toto heslo má přímou souvislost s výrazem "podruh" a bylo v uvedené rubrice dobře vysvětleno. A opravdu, do měsíce byla tady odpověď a pro úplnost a zajímavost celý sloupec hesla "ratejna" opisujeme:

"Je tu jako v ratejně", posteskneme si a chceme tím říci, že se necítíme dobře v neútulné, chladné místnosti. Snažíme-li se dozvědět, kdy slovo "ratejna" vzniklo, zjistíme, že do 17. stol. není doloženo v našich jazykových památkách. Za to však je hojně dokladů výskytu slova "rataj" z něhož "ratejna" vznikla. RATAJ je slovo praslovanské a vzniklo z téhož kořene jako slovo "orati". Rataj bylo ve staročeštině slovo pro oráče. V alegorické básni "Nová rada" radí vrána králi, aby byl dobrým hospodářem: "Často přihlédaj k roli, jak tvoji rataji voří!" Záhy se název rataj vztáhl na rolníka, zemědělce vůbec, protože orba byla důležitou součásti rolníkovy práce. Tak je tomu na př. u Rokycany, který mluví o ratajích, z nichž "jeden bude sieti, jiný žieti, jiný voziti".

Od 14. stol. se často slovem rataj či ratajík označoval poddaný sedlák. O sto let později se však stále častěji setkáváme s názvem rataj v dokumentech ze života námezdných zemědělských dělníků, kteří pracovali na panských dvorech. Ptáme-li se, kde tito rataji bydleli, dozvíme se, že zprvu pro ně majitel dvora dal stavět chýše v nejbližším sousedství dvora. V roce 1499 plzeňská měštka prodává dvůr a výslovně udává, že se dvorem postupuje novému majiteli i "chalúpku ratajskú". Jindy se vede mezi šlechtici spor o dvory, u nichž stojí několik "chalup vovčáckých a ratajských". Takové záznamy nám umožňují pochopit, proč ještě v 15. a 16. stol. neexistovalo slovo "ratejna". Teprve od konce 16. století, v souvislosti s hromadným růstem velkých panských dvorů, vzrůstal i počet rodin zemědělských dělníků, kteří ve dvorech pracovali. Pro majitele dvora jeví se pak nutnost postarat se o jejich nejvhodnější ubytování. Ve dvorech vznikají čeledníky a staví se i prostorné místnosti "ratejny" někdy také "ratajny" zvané, v nichž bydlí často pospolu i několik rodin ratajů.

Slovo RATEJNA vydává ovšem svědectví o vzniku panských velkostatků a dvorů, ale též o jejich zániku. Dnes už ratejny ve dvorech dávno patří minulosti a zůstala po nich jen stopa ve slově, jež zachycuje nepříjemné pocity z pobytu v nehostinné a rozlehlé místnosti.

Název "rataj" zůstal nám zachován v pojmenování některých osob nebo spíše majitelů usedlostí, kteří snad před časy chýši při dvorci obývali a pak převzali do vlastnictví. Na vesnicích při větších statcích zhusta ječte dodnes se vyskytují drobné přístavby, kde bydlel "podruh". Ten po většině neplatil žádný nájem a měl za povinnost ve žních a při výmlatu obilí vypomáhat. Měl u hospodáře vždy nějaký kousek pole, kde pro něho byly sázeny brambory ap. To byli ti drobní chovatelé koz a kůzlátek, kteří "sekli" trávu na každé mezičce a čistili lesy. Větší usedlosti zaměstnávaly placenou čeleď, která byla rovněž ubytována ve zmíněných přístavbách u hospodářství.

K hořejšímu odstavci je třeba uvésti, že i na Včelné v Rybákově ulici bydlí Adolf Rataj.