Z kroniky Včelné díl V - Co byla Národní jednota pošumavská

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Co byla Národní jednota pošumavská

Opět jeden z dávno již zaniklých spolků. Jaký účel tedy sledovala Národní jednota pošumavská? Vznikla jako spolek, který si vzal za úkol dbát, aby se v německém pohraničí neztratila ani jedna česká dušička. Šlo jí nejen o udržení počtu školních dětí, ale o jejich zvětšení. Začalo to v Českých Budějovicích, kde národnostní boj byl velmi tuhý, ale kde český živel poprvé v roce 1906 vyhrál nad Němci volby o 96 hlasů, české vědomí začalo po revolučním roce 1848 zvedat hlavu.

Na biskupském stolci v Českých Budějovicích se objevila ušlechtilá vlastenecká postava Jana Valeriana JIRSÍKA, který tu v roce 1868 založil soukromé české gymnasium, Matice školská postavila r. 1872 chlapeckou školu a r. 1884 založila českou reálku, r. 1885 dívčí školu obecnou. Mnoho českých dělníků se vymanilo z německých zaměstnavatelů, když vznikla zásluhou Dr. Augustina Zátky, vůdce budějovických Čechů, první česká smaltovna /1893/, český akciový pivovar /1895/ a současně i továrna na tužky /Národní podnik/ a továrna na strojená hnojiva. Čechové se řídili heslem "Svůj k svému". Tak vznikla i česká sirkárna /nyní Igla/, dále šroubárna, továrna na sáčky a továrna na cukrovinky MERKUR.

Vpředu bylo řečeno, jaký prvořadý úkol měla Národní jednota pošumavská. Nebyl to však úkol jediný. Dbalo se o hmotnou podporu dětí, aby se ulehčilo rodičům. A z tohoto důvodu, ale především také proto, že v Boršově byla škola německá, všestranně podporovaná, byla v Poříčí založena Národní jednota pošumavská pro Poříčí a okolí.

A tak má kronikář před sebou nejen opis povolovacího dekretu, ale i čtyři jednatelské knihy /dvě se ztratily/. Nabídl mu je poslední jednatel NJP Josef Chaloupka, nynější správce našeho sokolského stadionu.

Od samého začátku NJP byli jejími členy také včelenští, jejichž jména budou dále uvedena. Povolení k činnosti dalo Císařské a královské místodržitelství v Čechách dopisem ze dne 29.10.1900:

"Ctěnému ústřednímu výboru Národní jednoty pošumavské v Praze se sděluje, že podle zákona č. 134 ze dne 15.11.1867 o spolčovacím právu, nezapovídá utvoření pobočného spolku pod názvem Místní odbor národní jednoty pošumavské pro Poříčí a okolí se sídlem v Poříčí, podle obsahu stanov došlých místodržitelství v Praze dne 24. října 1900. Vylučuje se, aby poboční spolek vyvinoval nějakou činnost, která jest mimo odbor činnosti stanovami předepsané."

Spolková místnost byla v hostinci U Hrdinů, čp. 184. Dlouholetým předsedou od založení v r. 1900, byl řídící učitel František THIER. Na schůzích se často přednášelo na aktuální théma kupř. "O Japonsku a Japoncích", "O všeobecném rovném, tajném hlasovacím právu", o "Karlu Havlíčkovi", o "Vzdělanosti předků našich", atd. atd. Všechny přednášky jakož i projevy na schůzích byly zakončovány "hřímavým NAZDAR". Právě přednáška "O vzdělanosti předků našich", byla zakončena zvoláním řečníka, že "i národ náš je schopný postaviti se na roveň národu německému". A opět hřímavé NAZDAR. Takoví to tehdy byli ušlechtilí vlastenci!

Jako řečníci, kromě předsedy řídícího učitele Thiera, byli většinou učitelé a profesoři z Českých Budějovic, ale také zde U Hrdinů přednášel Jiří Stříbrný, redaktor Národní stráže z Českých Budějovic, pozdější nechvalně známý ministr železnic z doby 1. republiky.

Pořádaly se výlety na Cukrmandl /U Němečků/, do Starého pivovaru v Poříčí. Vstupné 20 haléřů. Hudba stála 32 Korun, plakety 7.- K, jejich vylepení 2.- K, čistý zisk 95 K, 31 haléřů. Jak ty ceny nám proti dnešku připadají téměř směšné!

Tak jako za našich časů, i tehdy účinkovala z úsporných důvodů "místní hudba" složená ze studentů.

Členem výboru NJP od samého začátku byl Václav BABKA, krejčí ve Včelné, který dosti často byl starostou obce. Náhradníkem ve výboru byl zdejší obchodník Karel HÁK. Bylo usneseno, že schůze NJP budou pořádány vždy střídavě v Poříčí a ve Včelné. V praxi to však vypadalo tak, že na Včelné se konaly tyto schůze jen zřídka, ačkoliv naši proti tomu protestovali. Dne 17.4.1910 konala se jedna ze schůzí na Včelné. Přednášel na ní pan Švejda, účetní v knihtiskárně v Českých Budějovicích o "Utrpení českých menšin ve Vídni". Na této schůzi podal výborný učitel Boboněk z Poříčí návrh, aby se požádala dráha, aby nápisy na železničních stanicích, byly změněny na česko-německé namísto dosavadních německo-českých. Návrh měl sotva na vyšších místech úspěch, protože se nic nezměnilo.

Již v roce 1905 přistoupili další členové ze Včelné: Karel Černý, Jan Houska, Jan Irra. Členem výboru se stal bývalý obchodník ve Včelné BÍLEK /čp. 8/. V roce 1906 se přihlásili: Martin Petr, Josef Vávra, Tomeš Karl, A. Háková. V roce 1910: Marie Pfeiferová, Josef Klomfar /první včelenský kronikář obce po roce 1918/, N. Nečas, J. Vavroch, František Drexler. Úspěch na jedné schůzi měl náš obchodník Bílek /doplňte si laskavě toto jméno o pět řádek výše, kde nedopatřením vypadlo/, který "trefně a místně poukázal, jak někteří rodiče o školu nedbají".

Odbočka naší NJP také hrála divadla, měli vlastní jeviště a byli dokonce členy ochotnického okrsku. Úroveň představení nebyla snad valná, soudě podle kritiky dvou představení /Maryša, Lucerna/. Naopak úspěch mělo představení Spoutané duše, které bylo opakováno. Čistý zisk 29,69 Korun. Mezi výdaji je částka 24 krejcarů převozníkovi. To ještě nebyl most mezi Poříčím a Boršovem.

Na schůzi dne 27.10.1912 se oslavuje vítězství našich bratří Slovanů na Balkáně nad Turky. Dramatický odbor NJP se zabýval i nákupem ovocných stromků.

V roce 1913 konána zahradní slavnost Na Cukrmandlu. Českobudějovická vojenská hudba přijela a účinkovala, přes to, že účinkování sborový velitel /nejmenovaný plukovník/ nedovolil.

Hodnotné byly dary školním dětem, kdy každé dítě dostalo látku na šaty nebo šaty již ušité. Dětem se stále přispívá na školní potřeby, hlavně těm, které mají otce na frontě. V červenci 1914 totiž, jak však jistě známo, vypukla I. světové válka.

Národní jednota pošumavská si založila vlastní knihovnu. Pražské ústředí NJP upozorňuje, aby se konfiskované knihy z knihovny vyřadily. Koncem roku 1915 měl odbor 65 členů, z toho 19 bylo na bojišti. Válka ubila veškerou činnost odboru. V důsledku nedostatku mužů, bylo upuštěno od hraní divadel, jeviště bylo uloženo do stodoly poříčského obchodníka Robla.

Protože chybí dvě knihy zápisů, chybí také záznamy od r. 1916 až do 30.12.1921. Litujeme, že je to právě to období našich dějin, kdy v roce 1918 skončila 1. světové válka a kdy jsme po třista letech opět nabyli státní samostatnosti. Dovedu si představit ty nadšené zápisy a ty projevy řečníků zakončené "hřímavým Nazdar".

Život NJP v této době však pomalu začíná stagnovat. Členové již nejsou ochotni přispívat a poukazují na to, aby starost o vybavení dětí přenesla jednota na stát, a docela z valné hromady v roce 1926 se ozývají hlasy na rozpuštění odboru NJP.

Ještě před tím však v roce 1923 se spojily obě jednoty /Poříčí a Boršov/ v jednu novou jednotu s názvem "Místní odbor NJP pro Pořičí, Boršov a okolí". Včelenští rodáci se již ve výboru této nové jednoty neobjevují. Asi jsme nechtěli již být tím OKOLÍM. To však trvalo jen do roku 1936, kdy jsou tam: Jan Kadlec, Josef Kalkuš, Ant. Kotýnek. V roce 1937 sděluje obecní úřad ve Včelné, že nemůže přispět na polévkovou akci školních dětí pro nepředvídané vyšší obecní výdaje. Výbor československé církve ve Včelné, za našich časů s přídomkem "husitské", zve na výročí upálení Mistra Jana Husa dne 5.7.1937 na hříšti sportovního klubu Včelná.

Přichází rok 1938, těžký to rok naší republiky. Začínají požadavky Němců o autonomii. Vše řízeno z Německa prostřednictvím německého poslance Henleina. Anglie a Francie nás opustily a dokonce souhlasily se záborem našeho pohraničí Německem. V zápise ze dne 3.10.1938 jsou směrnice z ústředního výboru NJP k zajištění hraničářů z obsazeného území. I. republika byla rozbita, celé pohraničí nám bylo vzato. Události se na nás pak jen hrnuly. V českobudějovické Besedě vypracovány v tajné schůzi NJP zoufalé směrnice, jak udržet II.republiku, jíž jsme říkali "malé, ale naše". A zatím co se stalo 15.3.1939? Zbytek bezbranného Československa byl přepaden fašistickým Německem, protože tzv. vůdce Třetí říše - Německa - nemohl ve svých dalších expansivních plánech tento zmrzačený útvar trpět. V poříčské jednotě nastala panika. Předseda Šimek se zříká vedení schůze a předává Fiktusovi. Za předsedu navržen přednosta stanice v Boršově, Karel Tržil, ale ten odříká. Omluvil se ze strachu i na valnou hromadu. Jednatelská zpráva Karla DOUBKA je bolestným nářkem nad ztrátou toho všeho, co bylo naše a patří nyní jinému: Vltava, Čertova stěna.

Novým prezidentem s přívlastkem "státní" zvolen dne 30.11.1939 Dr. Emil HÁCHA, rodák Trhové-svinecký. Vše bylo se strany Hitlera jakoby načasováno. Už nám nebylo dovoleno oslavit 20. výročí vzniku Československého státu. Poslední schůze se konaly: 5.3.1939, 18.5.1939, 7.7.1939, další v červenci 1939 bez udání data. Poslední zahradní slavnost bez udání místa se konala dne 12.7.1939. A poslední usnesení: Schvaluje se, aby ve Včelné byla zřízena mateřská školka-pobočka, protože je tam dostatečný počet dětí. "Dalších volných návrhů nebylo. Schůze potom panem předsedou skončena. Josef Chaloupka v.r., t.č. jednatel".

To byl poslední zápis a také konec Národní jednoty pošumavské, která byla ustavením tzv. Protektorátu Čechy a Morava zrušena. Protože nebylo pohraničí, ani menšin, byl jen přeplněný Protektorát, žijící v hrozném strachu, jaké události nás ještě čekají.

O tom svědčí tato skutečnost. Poslední jednatel schoval jednatelské knihy k panu ŠTIKOVI v Poříčí čp. 156, kde byla celou válku, až přišli dne 9.5.1945 sovětští vojáci. Pan Štika jim ji předložil při odchodu z Československa dne 17.10.1945. Byl to sovětský důstojník poručík Nikolaj BELIMENKO-Bačev /měl u armády zásobovací odbor/, který se v rodině Štikových obstojně naučil českému jazyku a latince. Zápis zní takto:

"Pišu vam v vašu zapišnu knižku. Prominte mne, že špatně pišu, je nerukopis, pišu vam jak mužu. Dakuju vam za vaši dobri vodnošeni k mne. Všecko najlepše vam a vašemu synu bazam. Vaše robota udelala vam, ale nenechajte robotu tu ktutu /snad je to význam "kterou" - poznámka kronikáře/ možno udelat dneska, ne nechajte na zitra. Protože je to je velme nebezpečne." Na vzpominku od Nikolaja Belimenko-Bačev 17.10.1945".

Pod tímto textem psaným latinkou je uveden další text psaný azbukou, který přeložila studentka 2. ročníku gymnasia Jana LOBERŠÍNEROVÁ, Včelná čp. 290.

"Za Vaší lásku Vám píši do vašeho sešitu. Píši Vám z celého srdce. Promiňte mi moji neskromnost. Mohlo se stát, že jsem Vás urazil. Jsem Vám vděčen za Váš vztah ke mně. Nezlobte se na mně, že byly mezi námi rozpory. Všechno dobré probouzí vše krásné. Váš život nyní balancuje jako závaží na vahách. Nemůžeme poradit. Proto prosím, nevzpomínejte na mne ve zlém. 17.10.1945. Belimenko".

Kronikář prostudoval celé čtyři knihy zápisů ze schůzí a ztenčil svůj koncept na 8 hustě popsaných stránek strojových, ačkoliv jde o velmi dobrý materiál pro studium našeho kulturního a politického života za doby, kdy naše země byly ještě součástí Rakousko-Uherska. Pro tuto kroniku by byl však i tento rozsah neúnosný, a proto musely být záznamy zkráceny na rozsah, který má laskavý čtenář této kroniky před sebou. Čtyři jednatelské knihy NJP jsou přílohou těchto zápisů naší kroniky.