Z kroniky Včelné díl V - Ochotnícký spolek Včela

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Ochotnícký spolek Včela

Od nejstarších kulturních dějin lidstva se národy zabývaly divadlem. Na velké výši stála divadla starých Řeků a Římanů, jejichž klasická díla jsou dodnes na repertoáru. Jsou to věci překrásné. České kulturní dějiny ovlivnilo mocně křesťanství. A tak první pokusy hraných divadel, samozřejmě s náboženskou thematikou, spadají do ranného středověku. A protože vše na světě se vyvíjí, platí to i pro divadlo. Velkého rozmachu se dosáhlo v době tzv. národního obrození v 18. a 19. století, kdy se z měst dostalo divadlo i do vesnic se školou, a později i do každé větší vesnice s hostincem.

Tak tomu bylo také u nás, ve Včelné. Ještě před založením ochotnického spolku VČELA, byla u nás za starého Rakouska-Uherska sehrána dvě dětská divadelní představení. V čp. 9 /U Černých/ bylo na malém bytovém prostoru sehráno divadlo s názvem SEDM HAVRANŮ. Druhé představení ROZPUSTILÍ CHLAPCI VE ŠKOLE, v hostinci U Vávrů /čp. 23/. Tuto informaci poskytl kronikářovi dnes již 80ti letý Bohumil ČERNÝ. Přesné datum konání her není známo, ale nechybíme, jestliže řekneme, že to bylo před rokem 1914, kdy byla vyhlášena 1. světová válka. Tato dvě divadla, to byly naše jediné možnosti, které jsme si mohli u nás dovolit. Jinak bylo v Poříčí, kde kulturu a tedy i divadlo, vedli učitelé.

Když jsme se rozpadem Rakouska-Uherska v r. 1918 stali samostatným státem a národ si tak po třístaleté porobě mohl volně dýchat, byly kultuře a tedy i divadlu otevřeny dveře dokořán. Ochotnický spolek pak byla instituce, která z ochoty a také s velikým zanícením pro divadlo, hrála zde u nás, U Kalkušů /čp. 13/, divadelní představení, pořádala mikulášské a silvestrovské zábavy spojené s přednesem i zpěvem veselých kupletů za doprovodu klavíru a houslí, nebo nejčastěji jen houslí. Kromě tanečních zábav a plesů, bylo divadlo na vesnici jediným zdrojem zábavy, výchovy a poučení člověka, protože o rozhlasu jsme tehdy ještě neměli vůbec potuchy. Ale i tento vynález ani tak neovlivnil návštěvnost těchto podniků, ale konec nastal vynálezem televize, kdy majitel přístroje má kulturu doma s prožitkem a provedením daleko lepším než mohla poskytnout i nejlepší snaha našich ochotníků. K likvidaci tohoto spolku však došlo daleko dříve než se zrodil první televizor.

Bylo to jiné politické uspořádání kultury na vesnici po únorových událostech roku 1948, kdy došlo k podstatnému zjednodušení našich politických poměrů. Ochotnický spolek "VČELA" byl zlikvidován dne 26.4.1951 a jeho práva přešla na klub ROH s dvěma odbory: dramatickým a šachovým. Protože však tento klub nevyvíjel dostatečnou činnost, přešel do újezdní osvětové besedy v Rožnově. A to byl prakticky konec. Vlastně ještě nikoliv poslední, protože na oslavu otevření kulturního domu dne 8.5.1955 bylo tam sehráno ještě jedno divadelní představení, Jiráskova LUCERNA, která pro velký úspěch byla ještě jednou reprizována.

Z význačnějších herců této poslední éry byli: Kaňka Jan, Kaňková Vlasta, Schneider Jan, Michalec Frant., Zasadil František, Babková Slávka, Jaroslav Vavroch.

A nyní po zakončení tohoto úvodu, začněme od založení našeho ochotnického spolku VČELA ve Včelné, jak byl při svém zrodu pojmenován. Přesné datum založení není známo ani dosud žijícím zakládajícím členům, ale kronikář má k disposici zachovalou pokladní knihu tohoto spolku se zápisem na titulním listě: S BOHEM ZAPOČATO 29.2.1920, JAN HOUSKA, t.č. pokladník. Toto je tedy den řádného vedení ochotnického spolku Včela ve Včelně.

Spolek vznikl z podnětu synů někdejšího starosty a radního, Václava BABKY. Byl to Václav Babka a jeho bratr Antonín, ročníku nar. 1894, resp. 1896. Oba jsou dosuď živi, duševně i fyzicky velmi zdatní. Ti poskytli kronikářovi potřebné a bohaté informace. Podnět k založení spolku dala také skutečnost, že po 1. světové válce /1914-1918/ byly v obcích stavěny pomníky padlých vojínů. Oba jmenovaní byli poznamenáni válkou. Tento spolek si vzal za úkol postavit našim padlým důstojný pomník.

První divadelní představení /podle pokladní knihy to byla TETA MISTRA ŠTYCHA/ bylo sehráno dne 29.2.1920 v hostinci U Kalkušů, kde byla spolková místnost. Na vstupném se vybralo Kč 295,14, vydání 121,74, takže první čistý zisk - základ to na stavbu pomníku ve Včelné - byl dán. Přibližně vždy za měsíc následovalo představení další. Začalo se tedy s elánem. Hrálo se Černé jezero, Zmatek nad zmatek, Nevěsta, dále hra se zpěvy Dražba na nevěstu, což byl kopírovaný námět na děj Smetanovy Prodané nevěsty. Vybralo se Kč 533.- Hrálo se tehdy v přírodě v Poříčí U Němečků, Na Cukrmandlu, kde kronikář, jako sotva třicetiletý chlapec seděl u druhých houslí v desetičlenném orchestru, který tuto hru se zpěvy doprovázel.

Výdaje měl tehdy spolek značné, protože si musel půjčovat z Poříčí i kulisy a Českých Budějovic i kroje. Platil se také holič za líčení herců, za půjčení místnosti hostinskému. Finančně úspěšné bylo podnikání zahradních slavností ve Starém pivovaře v Poříčí, kam se chodilo v průvodu a "muzikou" již ze Včelné. Na první zahradní slavnosti dne 18.7.1920 se vybralo Kč 2915,80, a po vydání Kč 1194,90, zbylo na stavbu pomníku Kč 1720,90. Pořádanými sbírkami ve vesnici bylo dokončení pomníku uspíšeno ke dni 31.10.1920, kdy byl kamenoújezdským panem farářem, jak byl tehdy současný zvyk, posvěcen a na to odhalen. Pan farář se jmenoval PACLÍK, byl děkanem a měl hodnost Monsignora.

Pomník postavilo Družstvo kameníků v Českých Budějovicích za 3700.- Kč, kterou spolek zaplatil ve třech splátkách po Kč 3000.-, 300.-, 400.- Poslední splátku Kč 400.- dal v den odhalení. Co by asi takový pomník z leštěné žuly s velkým státním znakem a množstvím vyrytých a zlacených jmen padlých, stál asi za dnešních dnů!

Za zapůjčení jeviště z Poříčí nebo Boršova platil spolek Včela Kč 50.- Vlastní jeviště si pořídil až v roce 1923, když podstatnou řemeslnickou prací se o to zasloužil otec pisatele těchto řádek, strážník trati ČSD, který tragicky zahynul ve službě pod koly nákladního vlaku.

Trocha smutku přepadne kronikáře při čtení pokladní knihy, kde je vše do podrobností podchyceno. Hůlka, který půjčil na zahradní slavnost blůzu, dostal Kč 2.-, stavěč kuželek dostal za tuto celodenní práci Kč 28.-, a chlapec, který nosil kachnu určenou pro tombolu dostal Kč 1.- Jakou cenu měla tehdy naše koruna a jak byly peníze vzácné!

Až do 17.9.1922 byly hrány téměř samé veselohry, protože lidé se chtěli smát. Uvedeného data však byla sehrána Mrštíkova MARYŠA. Zájem byl značný, na vstupném se vybralo Kč 424.-. O úspěchu hry svědčí, že dne 28.9.1922 byla tato hra opakována v Boršově.

Ale ochotnický spolek nepořádal jen divadelní a jiná představení, ale konal pravidelně ročně ples, kdy se vybralo na vstupném až 800.- i více Kč. Pořádal dětská představení zejména k vánočním svátkům, které sehráli ochotníci nebo samy děti za režie ochotníka. Pro děti byly konány také vánoční nadílky. Byla to tehdy velmi záslužná akce. Zaslouží si, aby jména aspoň význačných herců, těchto nositelů vesnické kultury, byla v této kronice pro paměť uvedena: Babka Antonín, Babka Václav, Pechoč Václav, Samek Karel, Houska Jan, Tobiáš Josef, Jiřička Jan, Černý Bohumil. Z žen je třeba jmenovati: Růžena Tobiášová-Housková, Terezie Babková, Ludmila Babková, Marie Pechočová. U mužů jsme zapomněli na jméno výborného herce-komika, Josefa Feila.

Další generace herců nastoupila rokem 1927. Jsou to jména: Bedřich Houska, Stanislav Leš, Antonín Kotýnek, Jan Kadlec, Alžběta Zasadilová, Jan Hůlka, Rudolf Bezděka, František Petroušek, stále ještě činná Terezie Babková, Alžběta Hůlková, Marie Dušková, Marie Lešová, Marie Lešová-Housková. Tato generace byla sice herecky úspěšná, ba velmi úspěšná, ale již nikoliv tak agilní. Upadly zcela zahradní slavnosti, vánoční nadílky apod. a počaly se hrát kusy se zpěvy i lehčí operetky, které v tehdejší době začínající celosvětové krise, byly naším obecenstvem vděčně přijímány.

Další generace 2. světové války měla omezené možnosti, protože - jak praví latinské přísloví - když začne válka, umírají Musy. Po revoluci v r. 1945, opět s jinou generací a nově přibyvšími obyvateli, bylo opět zahájeno. O koncích této generace jsme hovořili na začátku této dlouhé kapitoly. Nejhodnotnější kus, který tato poválečná "divadelní společnost", stále pod jménem ochotnický spolek VČELA ve Včelné uvedla na jeviště, byl Václava Klimenta Klicpery DIVOTVORNÝ KLOBOUK. Hrál se dvakrát U Kalkušů, 10. a 11.6.1950 při celkové účasti 249 diváků, při vstupném Kčs 20,-, 15,- a 10,- s celk. příjmem 4335.- Kčs.

Svou činnost ochotnický spolek VČELA skončil 26.4.1951. Jaká škoda! S trochou nostalgie se loučí kronikář se známými tvářeni herců a hereček, z nichž mnozí již nejsou mezi námi a jiní, ve věku kolem osmdesátky i více, se na odchod připravují, protože nevíme dne, ani......

Děkujeme vám, vy pokračovatelé dřevěných herců Matěje Kopeckého, který svými loutkami burcoval český lid k národnímu uvědomění, a stál již tehdy na straně těch malých, utlačovaných. Tak jako Kopecký, i vy jste předváděli hry, které nás potěšily a také - a to je velmi důležité - i vychovávaly. Ještě jednou, děkujeme.

Povězme ještě na závěr, jak dopadlo celkové finanční hospodaření zaniklého ochotnického spolku Včela. Své hotovosti od 27.6.1937 ukládal na vkladní knížku č. 2985 u Kampeličky, spořitelního a záložního spolku v Kamenném Újezdě, zapsaného společenstva s neomezeným ručením. Ke dni 24.12.1948 byl na této knížce zůstatek Kčs 280,20. Na vkladním listu č. 4723 /náhradní vkladní knížka/ bylo ke dni 12.11.1945 Kčs 6417,-. Oba tyto vklady byly podle zákonných předpisů osvobozené Československé republiky přihlášeny společně s cenou jeviště /Kčs 1000.-/ u Berní správy v Českých Budějovicích. Protože se hotovosti těchto vázaných vkladů uvolňovaly k výplatě jen za mimořádných podmínek a ostatní zbylé peníze se vyměňovaly u podniků a právnických osob jen v poměru 1:50, ocitl se ochotnický spolek Včela téměř na mizině, protože jeho celkové jmění bez inventáře činilo 6550.- Kčs, což převedeno podle výše uvedeného klíče /1:50/ dávalo hotovost jen Kčs 131,- O převedení takové částky do příjmu ochotnického spolku nebylo požádáno.

Končíme tuto kulturní kapitolu se smutkem, že už snad nikdy nedojde u nás k divadelnímu představení, v němž by hráli jen naši herci, ačkoliv máme slušný kulturní dům, rekonstruovaný v r. 1977 nákladem Kčs 180000.-, s bytelným jevištěm, kde se prkna pod hercem neprohýbají nebo kde by se za hry při příliš temperamentní pranici zbortila celá zadní stěna jeviště, jako se stalo při jedné divadelní hře v přírodě "Na Cukrmandlu" /U Němečků/ v Poříčí.

Už několik let se hovoří o postavení víceúčelové budovy u nás, kde má být i rozměrné jeviště s prostorem pro orchestr. Až tedy dojde k realizování tohoto projektu, pak se snad dočkáme, že Jihočeské divadlo z Českých Budějovic bude zde hostovat, tak jako v jiných městech a městysech. Snad ten charakter městyse nám bude při 3000 obyvatelích společně s Boršovem n/Vlt. přiznán.