Z kroniky Včelné díl V - Evropská silnice E 14

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Evropská silnice E 14

Stará silnice vedoucí z Lince do Prahy, vzniklá jako obchodní cesta především pro přepravu soli již ve 13. století, byla zpočátku jen stezka, krytá v mokřinách hatěmi. Až do začátku 16. století byl formanský vůz jediným prostředkem přepravy zboží a cestujících. Po této době byla rychlejší doprava umožněna institucí stálé pošty, kterou v naších zemích po rakouském vzoru zde zavedla italská rodina Taxisů.

V našem kraji vedla tato stará cesta z Budějovic, za Krbovou hospodářskou usedlostí zahnula pravoúhle ve směru později souběžné železniční trati, kolem zemědělské usedlosti "U Honskodlů" /správně U Karlů/ pak těsně před pozdějším nádražím v Poříčí /r. 1894/ trať překročila, zamířila k nynější poště a těsně podél první budovy pošty v Poříčí vedla ke krčmě "Na Cukrmandlu" /U Němečků/, překročila pozdější trať do Horního Dvořiště, vedla dále kolem nynější budovy SOKOLOVA /nyní Dětský domov/, znovu překročila velký oblouk pozdější železniční trati a směrovala na Opatovice. Plánek silnice je v dokumentaci k této kronice. Tudy tedy jezdili z Lince do Prahy královští poslové, po této cestě jel z Prahy zvláštní posel se zprávou, že byl r. 1526 zvolen Ferdinand I. českým králem. Tento posel ujel vzdálenost Praha-Linec za krátkou dobu 36 hodin, ovšem s předem připravenou výměnou koní. Tudy se valila do Čech vojska španělského generála a biskupa Madarase r. 1620 /je pochován v klášteře v Čes. Budějovicích/, aby české pány zdeptala v bitvě na Bílé Hoře, a tím na celých 300 let připoutala osud českého národa k Rakousku.

Paní Seberová, rozená Mülerová ze Staré Včelné /nyní Boršov/ vypravovala kronikáři, že její matce sdělila paní "Honskodlová", že když se stavělo jejich stavení, těsně u této cesty, našli tam při kopání základů staré zbraně a lidské kostry.

Těžší vojenské zbraně za sedmileté války za Marie Terezie /vládla 1740-1780/ si vynutily rekonstrukci staré silnice. Stavěly se tzv."císařské silnice" o celkové šířce 9,50 m, z nichž 6 m připadlo na vozovku, a po každé straně 1,75 m na banket. Silnice to byla sice prašná, ale - jak jsme mohli vidět při její rekonstrukci v dolní části obce - dost únosná. V uvedeném období se tedy stará středověká silnice nejen zpevňovala, rozšiřovala, ale také zkracovala. Stará trasa doznala velkých změn.

Od Krbů opustila starou silnici a šla po trase, která je nynější trasou přes pozdější Včelnou, kde byl borový les. Odtud lidový název "BORY", který najdeme ještě na mapách z r. 1872, uložených u Geodesie v Čes. Budějovicích. Tehdy roku 1874-1785 vznikla Včelná jako protest za zrušený úsek středověké silnice vedoucí kolen krčmy "Na Cukrmandlu" /U Němečků/. O této historii však budeme seznámeni až v zápisech za rok 1974, kdy této naší mladé obci bude 190 let.

Po této nové silnici byl ve středu dne 17. prosince 1851 vezen z Německého Brodu /nyní Havlíčkova Brodu/ do vyhnanství v Brixenu náš slavný žurnalista a velký bijce za českou věc Karel Havlíček BOROVSKÝ. Kromě žandarmů jej doprovázel komisař Dedera. Celou cestu popsal Karel Havlíček v básni Tyrolské elegie. Cestoval ve staré poštovní korbě s koňským trojspřežím z Jindřichova Hradce do Čes. Budějovic a dále do Lince. Tento chatrný dostavník vyjel z Jindřichova Hradce v 8 hodin ráno, kde Karel Havlíček přespal poslední noc na české půdě. Vzhledem k této známé skutečností musel K. H. Borovský projíždět Včelnou někdy v odpoledních až podvečerních hodinách. Dedera poslal z Jindřichova Hradce do Vídně dne 17. prosince 1851 tento telegram:

Veleslavné presidium - provedení odvezení bez závad - konfinovaný se chová dobře - dnes ráno v 8 hodin se pojede dále přes Budějovice na Linec - DEDERA - c.k.v.pol.kom.

Protože v Jindřichově Hradci byla pojmenována ulice, v níž Havlíček opouštěl město, ulicí Havlíčkovou, připomeňme si i u nás tohoto slavného a nebojácného syna českého národa navždy tím, že také v naší obci pojmenujeme jednu z ulic po něm. Po této silnici, opět přes Včelnou se za čtyři a půl roku s podlomeným zdravím vracel do vlasti ve stavu, který zakrátko vše rozuzlil.

Dne 7.5.1937 v 8,30 hodin projel Včelnou - druhý president ČSR Dr. Edvard BENEŠ při příležitosti své politické cesty do Čes. Krumlova a Vyššího Brodu v době, kdy se již začaly na evropské pevnině rýsovat Hitlerovy ambice. Protože tato cesta druhého presidenta je prvním kronikářem popsána v 2. díle kroniky na str. 62, doplní kronikář jen, že zpáteční cesta byla vykonána z Čes. Krumlova vlakem a že ve Vyšším Brodě se setkal president republiky s opatem cisterciáckého kláštera P. Tecelínem JAKSCHEM, před tím kaplanem v našem Boršově /kde byl velmi oblíben/, rodákem z Homol, který se výborně naučil česky, ač byl rodilý Němec. Tento měl podpořit českou věc v krisovém roku 1938, jak jej o to president požádal. Hitler mu však po záboru Československa tuto návštěvu nezapomněl, a opat Jaksch byl držen po celou 2. světovou válku v internaci.

Mnozí z nás ve věku 65 roků a starší pamatují, jaké to byly idylické poměry na této silnici, kdy nejrychlejší dopravní prostředek byl kočár. Poštovní dostavníky z nás již nikdo neviděl, protože je ubila železniční konkurence. Ale ještě v době koňské dráhy /1832-1856/, která převzala z velké části přepravu cestujících, měl poštmistr Achatz v Čes. Budějovicích 40-50 koní a osobní přeprava za něho dosáhla velkého pokroku.

Jaká to byla poklidná doba, kterou pamatujeme, když po silnici byly hnány do Kaplice na "jarmark" hejna husí, která zabrala celou šířku silnice. Když některá husa nemohla dále, popadl ji průvodce a v podpaždí ji nesl do nejbližší vesnice, kde ji lacino prodal. Kdo měl zájem a neměl peníze, zaplatil až se průvodce vracel. Všechno bylo tehdy možné. Jen se podívejte na fotografie z doby "starého Rakouska", kdy do vsi přišel fotograf a před rodinným domkem nestála jen fotografovaná rodina, ale skupina až dvaceti lidí pozvaných tam s největší pravděpodobností větou: "Teta-strejdo, pojďte si taky stoupnout". Povozy klidně stály na silnici a nikomu nepřekážely. Auto na fotografii nevidíte. Jako děti v r. 1918 jsme stály na silnici a volaly jsme "ajroplán letí". S postupem času se rozvíjel automobilismus, a tak došlo ještě za první republiky k asfaltování této silnice. Po telegrafu zřízeném podél silnice r. 1856 a telefonu r. 1890, se sítě tak zhustily, že počet telefonních drátů se zmnohanásobil. Po záboru Československa v r. 1939 byl pak položen po pravé straně silnice ve směru z Čes. Budějovic do země telefonní kabel z Itálie do Německa, po němž vedli své spiklenecké hovory Musolini s Hitlerem.

Za dnešních dnů, kdy povrch vozovky byl několikráte potahován a tím zvyšován, se provoz na této silnici tak zvětšil, že má být podle plánu snad již v r. 1974 tato evropská silnice číslo E 14 pro dálkovou přepravu přeložena do trasy mimo obec Včelnou a Kamenný Újezd, aby život v těchto obcích byl kolem silnice snesitelnější a bezpečnější. Podle posledního sčítání z letošního roku, dodaného nám správou silnic v Čes. Budějovicích, činí počet motorových vozidel ve špičce všedního dne 444 za hodinu a v neděli ve špičce 649 vozidel za hodinu. Přeložení silnice je opravdu naléhavé.