Z kroniky Včelné díl V - Když se ještě verbovalo na vojnu

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Když se ještě verbovalo na vojnu

Byly doby, kdy se do vojenské služby nikdo nehrnul. Byly války a ty znamenaly zhusta smrt nebo těžká zranění. A proto se chasníci schopní vojenské služby tehdy před vojenskými verbíři skrývali. Když ho lapili, nedobrovolně ho "odvedli" na vojnu. Obrat nastal až za Rakousko-Uherského císaře Františka Josefa I. roku 1848, kdy byly zavedeny řádné odvody s lékařskými prohlídkami, tak jak trvají až do našich dnů.

Povězme si o jednom z případů lapení vojáka Pavla MEYERA z Kaliště u Netolic, panství Krumlov, kraj budějovický, země česká, katolického vyznání, svobodného stavu, zaměstnáním krejčí. Je to praděd našeho občana Josefa MAYERA, který se přiženil do Včelné v roce 1920, je nyní stár 84 roků a bydlí v č. 15.

Přinesl kronikáři ukázat německy psaný doklad o propuštění z vojny svého praděda /Abschied/, z něhož je patrno, že svému rakouskému, císařskému, královskému 54. pěšímu pluku sloužil věrně a oddaně jako vojín a svobodník 14 let, 5 měsíců a 10 dní. Byl zcela zproštěn další vojenské služby, takže ani v zeměbraně nemusel sloužit. Protože podle tohoto dekretu o propuštění byl zproštěn služby dne 21.10.1840, znamená to, že byl do vojenské služby nuceně naverbován dne 11.5.1826. Na dekretu o propuštění není uvedeno datum jeho narození, ale víme od jeho pravnuka, že se vrátil z vojny jako pětačtyřiceti-letý, což znamená, že se narodil v roce 1795 a polapen byl jako jednatřicetiletý. Když se vrátil, nikdo ho v jeho rodišti nepoznal.

Jak se taková tehdejší předlouhá vojenská služba započítávala, tak říkajíc, do důchodu? Starobní pojištění tehdy neexistovalo, a tak se vojenská služba podle našich hledisek neodměňovala. Buď rád, vojáku, že ses vrátil živ a zdráv, tak to tehdy asi bylo.

Ale ony přece jen nějaké "výhody" byly. Podle propouštěcího dekretu byl náš voják dobrého chování, a proto byl vhodný jako štolba /podkoní/, vzhledem k službě prováděné během vojenské služby, a dále byl vhodný k provádění poddanské povinnosti, mohl provozovati ve všech místech podomní obchod, a na jeho požádání se mu musela poskytnout veškerá podpora. Výslovně pak se ještě v dekretu podotýká, že propuštěný si nemůže činit nárok na invalidní zaopatření nebo služební odměnu nebo jiný požadavek u slavného c.k. 54. polního pěšího pluku.

Dále se připomíná, že přechodem do civilního stavu musí plniti též všechny tomuto stavu uložené daně, a že politickému úřadu ve všem přesně a příznivě jako všichni ostatní poddaní dlužnou poslušnost bez zdráhání splniti musí. Propouštějí dekret byl vystaven v Olomouci.

Doslovný překlad tohoto "Abschiedu" z němčiny provedl Ant. Tesař t.č. tajemník MNV /čp. 205/. Tento opis je uložen mezi doklady ke kronice obce.

Naši dnešní vojáci mohou srovnávat jaká to tehdy byla "vojna jako řemen", a jak je to za našich časů, kdy se slouží jen dva roky za nesrovnatelně lepších podmínek. Říkáme, že války by neměly být, ale že na vojnu patří každý zdravý chlapec. Naučí se disciplině, držení těla, chůzi. Vojna je na každém propuštěném vojáku z presenční služby vidět. To, a ještě mnohem víc, se náš voják naučí za dva roky.

Náš nešťastný, chycený Pavel Mayer se to na vojně "učil" téměř 15 let. Proto byl asi vhodný k provádění poddanské povinnosti.