Vytisknout tuto stránku

Z kroniky Včelné díl V - Robert Witthan

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Robert Witthan

Jedna z našich obětí II. světové války, o níž toho z úředních pramenů nejméně víme. Nemáme jasno ani o jeho synovi Robertovi, které prý měl být v r. 1945 v Praze popraven. Snažili jsme se přivést trochu světla o něm v samostatné kapitole označené "A takový byl syn". Witthanova dcera Emilie byla po roce 1945 odsunuta do Německé spolkové republiky. V roce 1974 přijela do Včelné na návštěvu do rodiny Miesbauerovy.

Protože zemřelý Robert Witthan bydlel po svém příchodu na Včelnou /někdy v roce 1920/ u Loberšínerů /čp. 30/, dotázal se kronikář pamětníka Jana Loberšínera st. /1901/. Witthan v době příchodu do ČSR byl maďarské národnosti. Jeho vzhled a špatná znalost českého jazyka to nasvědčovaly. V roce 1919 se zúčastnil komunistického převratu Bely Khuna v Maďarsku. Po jeho ztroskotání, se část zbouřenců dostala do Rumunska a odtud do Československa. Byl poslán - neznámo kým - do Včelné. Začas přijely za ním jeho dvě děti, bez ženy. Není známo, zdali byl ženat. Pracoval zde politicky v komunistické straně, a stal se později jejím předsedou. Byl vyučen zámečníkem a pracoval ve šroubárně v Českých Budějovicích. Byl to pracovitý a zručný dělník, povahově spíše uzavřený. V jednání byl přímý a čestný. Kronikář to z vlastní zkušenosti potvrzuje. Na Včelné se oženil s Marii Starostovou; děti spolu neměli.

Jeho syn Robert byl v době mnichovské krize /1938/ délesloužícím četařem naší armády, Když bylo tehdy republice nejhůře, objevil se tento Robert na Včelné ve vojenské uniformě, na ruce s páskou s hákovým křížem /Hackenkreuz/. Stal se z něho Němec, který měl prý dokonce udat svého otce. Ten byl v roce 1940 zatčen a odvezen do pověstného koncentračního tábora v Terezíně, kde se setkal s dalším vězněným občanem Včelné Matoušem Brejžkem.

Když Witthanovi zemřela na Včelné manželka, měl správou věznice povoleno zúčastnit se pohřbu. Janu Loberšínerovi st. v důvěrném rozhovoru řekl, že si teď musí dávat pozor. Do Terezína odejel sám.

Od té doby mizí o něm veškeré zprávy. Neví se, zdali byl popraven nebo zemřel útrapami. A tak jako poslední pocta zůstala na Roberta Witthana jeho jménem označena jedna z ulic a jeho jméno na desce obětí II. světové války.