Z kroniky Včelné díl V - Ferdinand Novák

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Ferdinand Novák

Narodil se v Dolním Bukovsku dne 12.6.1912 z rodičů Josef a Josefa Novákových. Vychodil 3 třídy měšťanské školy v Českých Budějovicích, kam se rodiče přestěhovali. Vyučil se řezníkem. Oženil se v roce 1938 s Františkou Urbanovou ze Včelné. č. 228, kde rodina bydlela až do roku 1957. Ferdinand Novák byl totálně za 2. světové války nasazen do Steyeru v Rakousku, kde pracoval jako řidič nákladního auta. Byl otcem tří dětí ve věku 5, 3, 2 roky, a manželka čekala čtvrté dítě, které se však narodilo dne 21. 9.1944 jako pohrobek, čtyři měsíce po otcově smrti.

Je pochopitelné, že jako otec dětí v jejich nejroztomilejším věku, toužil je často vidět. Toto pracovní nasazení daleko od domova těžko nesl. Zpočátku dostával povolení k návštěvě rodiny častěji, ale čím více se přiostřovala válka a úspěchy Němců na frontách se tenčily, a nakonec se změnily v porážky, povolení bylo čím dále tím řidší. Pak bylo už jen dovoleno setkati se s rodinou na hraniční čáře tehdejšího Protektorátu, která byla v železniční zastávce Výheň, na trati České Budějovice-Kaplice. Později nezůstala ani tato možnost, a tak Ferdinand Novák jezdil domu "na černo", pobyt si prodlužoval, až byl hledán v bytě českými četníky. Stalo se jednou, že tento četník /kdopak to asi byl?/ ve své služební horlivosti přelezl plot, když vrátka byla uzamčena, a v noční době vnikl do bytu. Když Novák nebyl bezpečný doma, skrýval se v lese, ale nakonec byl chycen a odvezen zpět do Steyeru.

Jeho kamarád v práci mu poradil, aby si nechal dát do nohy petrolejovou injekci, že se noha rozbolaví, a tak že se dostane domů. Skutečně to provedl. Noha však se rozbolavěla příliš, byl dán ve Steyeru do nemocnice, která však byla tak přeplněna, že ležel na chodbě s minimálním ošetřením. Přímluvou svého zaměstnavatele, dobrého a věrného Rakušana /Schmoller/, byl propuštěn domů ve velmi špatném zdravotním stavu. Z vlaku ze stanice Včelná nebyl schopen dojít, přinesl ho na zádech průvodčí vlaků. Byl dán do nemocnice v Českých Budějovicích, kde noha zcela zčernala. Při jízdě domů do Včelné, kde chtěl Novák zemřít, ho zastihla smrt v sanitním autě dne 10.5.1944. Pochován byl v Kamenném Újezdě dne 15.5.1944.

Jak těžce se vdova po smrti manžela probíjela životem, to by byla dlouhá kapitola. Nezájem manželových rodičů o vnuky, důchod ve výši 300.- protektorátních korun jí byl přiznán až 6 měsíců po manželově smrti. V místě se jí dělaly obtíže s potravinovými lístky, český výpravčí vlaků vyhrožoval udáním, jestliže bude chodit na dráhu "krást" uhlí z vlaků: to vše je stinná stránka některých našich bojácných lidí za tzv. Protektorátu Čechy a Morava. A také služebně přehorlivých lidí.