Z kroniky Včelné díl V - Dopis na rozloučení

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Dopis na rozloučení

Na jiném místě těchto ročních zápisů jsou uvedeny na věčnou paměť životopisy obětí II. světové války. Jako dodatek k životopisu jednoho z nich, uvádíme v doslovném znění dopis na rozloučenou, napsaný těsně před popravou. Dopis je důkazem, v jakém citovém a duševním rozpoložení se nachází člověk zbavený možnosti dožít a shledat se se svými drahými.

Name des Briefschreibers: ...... Berlin-Plötzensee, 12.9.1942

Milí bratři Frantíku, Pepíku, Václave. Až dostanete tento můj dopis, nebudu již více na živu. Proto Vám posílám tento dopis na adresu mé drahé Fíninky, poněvadž dobře nevím, kde bydlíte. Děkuji Vám všem co nejsrdečněji a nejupřímněji za Vaší lásku bratrskou a za vše, co jste mi kdy dobrého prokázali. Zdali jsem Vám někdy nevědomky nebo nechtě nebo jinak ublížil, prosím Vás, promiňte mi to, velmi toho lituji. Pozdravujte Vaše ženy, pozdravujte i Vaše děti a rodiče a veškeré příbuzenstvo ze strany Vašich milých manželek a žijte v klidu a míru a Bázni Boží, životem bohulibým a dobrým ve prospěch Vašich rodin a Vašich dětí. Prosím Vás nedopusťte, aby hroby našich rodičů zpustly a zanedbaly. Měl jsem jeden cíl před sebou. Chtěl jsem docíliti, aby maminka a tatínek odpočívali v jedné hrobce - už to bohužel neuskutečním. Rodiče poproste mým jménem na jejich rovech, aby mi odpustili to, že jsem jim i na věčnosti způsobil takový zármutek, je mi toho velmi líto. Jméno Jan nebylo až příliš šťastné v naší rodině /náš nejstarší bratřík Jeník, tatínek a nyní zase já/, myslím však pevně, že jsem naplnil "zákon série tří", a nyní že bude rodina nadále šťastná a spokojená. Vy pak moji milí bratři, konejte svou povinnost řádně a pořádně a starejte se hlavně o děti a své rodiny. Budete-li mít nazbyt, prosím Vás, podejte také skývu chleba mým osiřelým dětem Sonince a Haničce. Děkuji Vám.

Pozdravujte Včelnou, Kamenný Újezd, tatínkův rodný Římov i Plavnici, maminčino rodné Bukovsko, pozdravujte i obecnou školu v Kamenném Újezdě i v Poříčí, kde jsem býval tolik chlapecky šťastný a spokojený. Pozdravujte šumavské lesy a dumavá jihočeská Blata. Světlé krásně Boží ráno, římovské a doudlebské zvony mi zní hranou v uších a kamenoújezdský umíráček přitakává. Umírám nerad, ale je to osud a tudíž přijímám to jako voják s hlavou vztýčenou, vojensky ukázněně.

Památky po našem tatínkovi a mamince jistě Vám dá moje milá, zlatá Fíninka /železniční fotografie, dopisy atd./ Žijte šťastně a blaze, žijte hodně dlouho ve zdraví a spokojenosti, žehnám Vám ve jménu Otce, i Syna i Ducha svatého. Amen. Vzpomíná na Vás stále Váš bratr

P.S. Pozdravujte pana Štaubera s rodinou.

Jeník