Z kroniky Včelné díl V - Osudy zvonů

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Osudy zvonů

Do osudu zvonů zasahuje zpravidla vždy jen válka. Když je bojující straně zle, když už mele z posledního a neví kudy kam, jde se na zvony, které jsou - zejména ty nejstarší - kulturním statkem národa. Zvonovina je téměř hotová surovina pro lití hlavic děl. A tak to, co sloužilo kulturním a náboženským účelům, je použito na zabíjení lidí. Jak je to absurdní, nesmyslné!

Náš malý zvonek byl v době založení obce roku 1784 umístěn na dřevěné zvoničce na rozcestí do Poříčí a dále do Boršova až Lipí, tam, kde je dosud hostinec Jednoty "U Kalkušů". Když byla v roce 1900 postavena nynější kaplička P. Marie, byla zvonička u Kalkušů zrušena, a zvonek přenesen do nově postavené kapličky. Tam přetrval bez úhony 1. světovou válku, kdy se také rekvírovaly zvony, nepřežil však 2. světovou válku /1939-1945/. V roce 1943 byl zabaven, odvezen. Stačili jsme jej ještě vyfotografovat, ale jeho krásný, čistý zvuk jsme již více neslyšeli. Škoda, že někdo nepořídil opis nápisů na zvonu, a kdo zvon ulil a kdy.

Náhradní zvon po roce 1945 daroval pan ŠVEHLA, bývalý majitel elektrotechnického závodu v Českých Budějovicích, bytem Včelná, Čtyři chalupy č. 196. Zvonek však zdaleka nedosahuje jakosti hlasu zvonku předchozího. Zdá se, že je částečně puklý.

Jiný, daleko dramatičtější osud měl zvonek v bývalém Poříčí /nyní Boršov/, umístěný těsně u rodinného domku U Borovků /čp. 176/. Rovněž přečkal 1. světovou válku, ale tak jako náš, byl rekvírován ve 2. světově válce. Protože se však tyto zvony nakládaly do železničního vozu k další přepravě v železniční stanici Boršov n/VIt., a tam měl toho dne službu výpravčí KRBA, bývalý starosta obce Poříčí-Včelná, dohodl se s dalším železničářem ŠTIKOU z Poříčí, že v nočních hodinách otevřou znovu již zaplombovaný vůz a že jejich zvonek vymění za jiný. Ten však ani vahou, ani vzhledem neodpovídal zvonku poříčskému. Odvezli jej v noci do stodoly Štikova domku, zakopali jej do země a dobře přikryli senem. Tak tam byl uschován po celou dobu 2. světové války, až po roce 1945 byl vyzvednut a slavnostně znovu zavěšen na původní místo.

Tehdy však v té hrozné 2. světové válce se při vykládce železničního vozu v místě určení na "podvod" přišlo, bylo z toho vyšetřování německou tajnou policií /Gestapem/, ale nic se výpravčímu Krbovi nedokázalo. Od obou jmenovaných, především však od výpravčího Krby to byl odvážný a neohrožený čin.

Tuto informaci má kronikář od syna jmenovaného Štiky. Dnes je tomuto synovi již 55 roků. Uslyšíme o něm ještě v zápisech kroniky za rok 1976 v jiné souvislosti.