Z kroniky Včelné díl V - Prezident republiky Antonín Zápotocký na Včelné

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Prezident republiky Antonín Zápotocký na Včelné

Dne 21.3.1953 byl po zemřelém prvním dělnickém prezidentovi Klementu GOTTWALDOVI, zvolen druhý dělnický prezident, dosavadní předseda vlády, Antonín ZÁPOTOCKÝ. Tento vykonal cestu do jižních Čech v červenci r. 1954. Při cestě z Lipna do Českých Budějovic, byl nucen zastavit se svým průvodem těsně pod budovou místního národního výboru /č.p. 71/. Vystoupil z. auta a pohovořil s několika našimi obrany. To bylo tak: Protože strážník trati na stanovišti 801 na trati do Horního Dvořiště očekával vlak, byly závory zavřeny. Proto byl provoz na silnici zastaven do doby, než vlak přejede. Trvalo to však delší dobu, a protože se kolem auta, v němž jel prezident začali hromadit lidé, z auta vystoupil a svým žoviálním způsobem s několika lidmi promluvil.

Provázející reportážní fotograf družstva FOTOGRAFIA /reportér SEP/ z Čes. Budějovic toto neočekávané setkání s hlavou státu zachytil na hezkém a srdečném snímku, který je přílohou dokumentace k naší kronice. Protože to byla první jízda prezidenta republiky naší obcí, kdy zde ZASTAVIL a mluvil s našimi občany, budiž na všechny časy zapsány podrobnosti této události.

Na snímku jsou: M. Kroneislová /vdova po za tzv. Protektorátu popraveném manželovi, Františku Kroneislovi/, dále Milada Housková /čp. 38/, Alena Nováková /čp. 270/, Božena Cettlová /čp. 67/, paní Kaňková /vystěhovala se/, Ludmila Karlová, rozená Petroušková, Marie Sůrová /čp. 29/, zády ke kameře mladý Folda /čp. 35/. Na jiném snímku, který, bohužel, má jen paní Vydrová a jiné osoby, ta paní Vydrová, která první s prezidentem hovořila /čp. 60/. Kronikář si vyžádal písemné vyjádření. Zní takto:

"Byl čas sen, začátkem července 1954, a počasí bylo horké, bouřkové, takže se seno jen velice těžko sušilo. Měla jsem na železničních svazích hodně práce s kopením, právě mezi polednem, kdy se hnalo na bouřku, a zlámala jsem ke všemu ještě hrábě. Utíkám domů pro peníze, abych si koupila v krámě nové. Když jsem vycházela z vrátek, viděla jsem, že silnicí dolů zastavuje kolona aut a z jednoho, poblíž našeho domu vystupuje vysoký pán a utírá si zpocené čelo. Poznávám, že je to pan prezident. Silnice prázdná, on se rozhlíží, tak k němu jdu a podávám mu ruku se slovy: "Pěkně vás vítám, pane prezidente, u nás na Včelné". On poděkoval a říká, že projíždí jižními Čechami, a závory nás zastavily. Ptám se ho, jak se mu líbí jižní Čechy a on odvětil, že už je zná, že tu býval již dříve. Pak se mne ptá, zda je ještě hodně práce venku. Říkám, že by to šlo, ale to počasí, že je bídné, načež mi s úsměvem řekl, že nám pěkné počasí přivezl, a já na to, jen aby nám je zase neodvezl. Protože mu bylo zřejmě velmi horko, nabídla jsem mu, že mu podám čerstvě natrhané chrupky. S díky odmítl s poukazem, že bude za chvíli doma, neboť je na Hluboké. Ptala jsem se, kde má paní prezidentovou, abych jí mohla také přivítat, a on řekl, že pro horko raději nejela s sebou. Mezitím se nahromadilo mnoho dalších lidí kolem a též členové doprovodu, kteří vystoupili z auta. Jakmile se silnice uvolnila k další jízdě, pan prezident mi podal ruku na rozloučenou a řekl: Čest práci! Já se rozloučila "Na shledanou, pane prezidente".

S prezidentem Zápotockým však prohodilo několik slov i dalších několik občanů. Tak Bažena Cettlová řekla: "Nesmíte, pane prezidente tak rychle projíždět naší obcí. Musíte se taky někdy zastavit." Když ono to není vždy možné, je málo času. Milada HOUSKOVÁ /čp. 38/ dala kronikářovi následující písemné prohlášení:

"Prezident Antonín Zápotocký projížděl obcí v dopoledních hodinách se svým doprovodem v několika tatraplánech. Jel z Lipna. Při návratu podle výpovědi pana Stropka /strážník na přejezdu ČSD/ zavřel závory trochu dříve a tím delegaci vědomě zastavil. Prezident vystoupil z auta a dal se velice bezprostředně do řeči s lidmi, kteří se seběhli. Byly to většinou ženy a děti z okolních domů. Nejstarší občanka byla paní Vávrová /čp. 144/, která hovořila o sběru borůvek. Prezident se zajímal, kolik borůvek se za den natrhá, jak se platí apod. Byl opravdu srdečný, dovedl promluvit "po venkovsku a zažertovat."

Bylo nepochybně zjištěno, že prezidenta republiky pohostila po starém slovanském způsobu již zemřelá paní Alžběta CETTLOVÁ /čp. 59/. Na jiném foto snímku je zřetelně poznána, ačkoliv se obě písemně vyjadřující aktérky o tom detailu pohoštění nezmiňují. Svědek Josef ČÍŽEK /čp. 286/ kronikáři řekl, že "jedna staré pani ze Včelné pohostila prezidenta chlebem a solí. Stál jsem u toho". Syn staré paní Cettlové, Karel CETTL /čp. 74/ řekl kronikáři, že když přišel večer domů z práce, matka mu s pláčem sdělila, že dnes podala svou ruku prezidentovi Zápotockému.

Kronikář napsal snad až příliš podrobnou kapitolu. Ale řekněte, vážení čtenáři, kdy se opět stane, aby prezident republiky, jako oase nejvyšší hlava státu, zastavil v naší vesnici a pohovořil s místními lidmi o všedních věcech. Od roku 1918, kdy zde byl zastaven proti programu i proti dopravním předpisům vlak prvního prezidenta republiky Tomáš Garik Masaryk, se to stalo v r. 1954, tedy za 56 roků, podruhé.