Z kroniky Včelné díl V - Poříčský mlýn

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Poříčský mlýn

Na toto téma chtěl kronikář již dříve napsat samostatnou kapitolu, ale pro jiná naléhavější témata k tomu nedošlo. Jednoho dne si však prohlížel nápisy na hrobech starého boršovského hřbitova, kde těsně u dveří vlevo četl na mramorové desce tento apokryf:

ZDE V PÁNU ODPOČÍVÁ HYNEK ROBL, syn majitele z Poříčského mlýna, zemřel 16. května 1892 ve věku 25 let. Voželen od svých Bratrů a sestry. Bůh mu dej lehké odpočinutí a radost věčnou!

Od paní Marie Němcové, rozené ROBLOVÉ, České Budějovice, ul. generála Svobody 16, dnes pětasedmdesátileté, dceři paní Roblové, obchodnice z Poříčí, se kronikář dozvěděl podrobnosti.

Nejprve však něco z historie. Mlýn v Poříčí, jak jej vidíme na fotografii v dokumentaci, byl postaven roku 1884. Byla to jedna budova, jak jí dnešní pamětníci ještě znali. Byl to mlýn budějovických pekařů a krupařů. Ti vlastnili dva mlýny. Tehdejší konkurence uherské mouky vyvolala nezaměstnanost, a tak se majitelé poříčského mlýna rozhodli tento prodat. Tehdy se tu semlelo jen 3 tuny obilí denně. To bylo v roce 1906. Majitele nabídli mlýn firmě bratří ZÁTKOVÉ, ale ti na koupi neměli zájem.

Z boršovských a kamenoújezdských občanů se proto utvořilo družstvo, které mlýn 1.12.1906 koupilo. Prvním předsedou byl zvolen Jan KALKUŠ z Vrabče, a prvním předsedou dozorčí rady byl Václav TUTTER, učitel z Kamenného Újezda. Později se jím stal hostinský Jan HRDINA z Poříčí. Mlýn byl zmodernizován, takže v r. 1936 činila kapacita mlýna 4 vagóny obilí denně. Mouka výhradně mletá z domácího obilí měla výbornou pověst a strhla do mlýna většinu budějovických obchodníků a pekařů. Členové družstva mleli zde při 3% promelku za cenu neuvěřitelně nízkou. Družstvo bylo finančně výborně situováno. V kanceláři byly tehdy dvě síly a ředitel. V závodě: 1 stárek, 9 mlynářských, 7 dělníků, 4 kočí, 1 skladník, dohromady 25 zaměstnanců. Duší výborně prospívajícího závodu byl tehdy jeho ředitel Václav Tutter, řídící učitel v Kamenném Újezdu a dlouholetý pokladník v tamější kampeličce. Oba tyto podniky se příkladně doplňovaly.

Po roce 1945 byl podnik znárodněn. Dnes je podnik znovu zmodernizován, ke dvěma provozním budovám přibyla další. Denní výkon je 9 vagónů obilí při celkovém počtu 15 pracovníků, včetně dvou admin. pracovníků, 1 stárka, 6 mlynářů, 5 řidičů aut a 1 skladníka. Závod se jmenuje: Mlýny a těstárny, n.p. Pardubice, závod Březí, mlýn Boršov nad Vlt. Ředitel je společný s mlýnem ve Březí.

Než vraťme se ještě k osobě dlouholetého ředitele Václava TUTTRA. Byl to člověk, který měl cit s dělníkem. Zaměstnával v době krize za I. republiky včelenské a jiné nezaměstnané na pracích, které měly malou důležitost, kupř. čištění mlýnské stoky. Od některých lidí při tom zaměstnaných kronikář ví, že se dělníci víc opalovali než pracovali. Vedení mlýna to vědělo. V roce 1911 v listopadu přistoupilo družstvo k provedení starobního pojištění /pense/ u fondu císaře Františka Josefa I. všech těch členů, kteří jinak pojištěni nejsou /viz vyhlášku v dokladech kroniky/. Na tehdejší dobu to byl v místě průkopnický čin.

O šlechetnosti tohoto ředitele podniků, podává svědectví pamětní deska umístěná na nejmladší /třetí/ budově mlýna. Za doby tzv. Protektorátu Čechy a Morava, kdy jsme byli 15.3.1939 vojensky obsazeni hitlerovským Německem, Tutter finančně podporoval rodiny po zatčených českých vlastencích. Byl sám zatčen a druhý den v Táboře popraven.

Náš vztah k tomuto mlýnu je ještě ten, že dlouholetým stárkem tam byl včelenský občan Karel ČERNÝ /čp. 24/, členem dozorčí rady Václav BABKA /čp. 10/ a ještě další včelenští občané jako dělníci kupř. Tomáš NOVÁČEK /čp. 28/. První kronikář pak v 1. díle této kroniky obce se zmiňuje o vykradení pokladny mlýna neznámými pachateli a konečně o tom, jak v nedostatku chleba po 1. světové válce bylo nalezeno u včelenského pekaře více pytlů mouky. Pytle byly zabaveny a z mouky pak upečen pro včelenské chléb. A nyní ještě, co jsem se dozvěděl od paní Němcové-Roblové. Prastarý mlýn stával asi 50 m níže vlevo mlýnské stoky, zatímco novostavba z r. 1884 stojí vpravo. Pro zadlužení a také neznalost ve vedení mlýna došlo k prodeji společenstvu pekařů a krupařů v Českých Budějovicích. K zadlužení došlo, když dědeček prohrál asi roku 1847 svůj spor o pole s držitelem panství Poříčí rytířem von Klaudy. O něm poznamenal v I. dílu naší kroniky kronikář Klomfar - moc rytířského nebylo.

Stáří našeho mlýna v Poříčí jde pravděpodobně až do dob, kdy došlo roku 1376 ke stavbě tvrze na místě nynějšího dvora v Poříčí. Nemůžeme se zabývat pro nedostatek pramenů celou historií mlýna, ale jedno datum známe. Je to den 8.7.1407, kdy Aleš z Poříčí si pozval k jednání o prodeji jeho dvorů v Poříčí a Kukulovicích budějovickým Dominikánům mlynáře HEINCLINA. O zaniklé vesnici Kukulovice si povíme později. Dále se již historií tohoto mlýna zabývat nemůžeme.

Povíme ještě něco o Hynkovi ROBLOVI "voželeném od svých bratří a sestry". Zemřel v mladém věku na prudký zápal plic, když byl za jízdy z mlýna v Hamru u Římova přepaden silnou bouřkou. Zcela promokl a v tomto stavu zůstal než s koňmi a nákladem obilí dojel domů. Tehdy r. 1892 byl prudký zápal plic takřka neléčitelný. Dodejme ještě, že jeden z jeho bratrů /Johann - Jan/ zastřelil pro děvče svého bratrance Jaroslava NĚMCE. Byl odsouzen na 15 let do věznice v Kartouzích. Další z bratrů padl v 1. světové válce v Itálii, a konečně nepřirozenou smrtí odešel i další bratr Václav, který jako voják spadl s koně, noha mu zůstala ve třemenu a splašený kůň ho k smrti usmýkal.