Z kroniky Včelné díl V - Náš vztah ke Kamennému Újezdu

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Náš vztah ke Kamennému Újezdu

Protože farností i hřbitovem patříme od založení Včelné v r. 1784 do Kamenného Újezda, a po jistou dobu jsme tam patřili i školou, měli bychom mít nejzákladnější vědomosti o tomto daleko starším místě. Kostel a tím i ves byly založeny 12.8.1234, t.j. o 550 let dříve než Včelná. Byl to toho času první kostel postavený z nehořlavého materiálu, tedy kamene a cihel. Proto jeho německý název STEINKIRCHEN /kamenný kostel/. V kostele je až dodnes stará vzácná památka "tabernakulum". Sloužilo v nejstarších dobách kostela k uschovávání Nejsvětější Svátosti. Je to kamenická práce velké umělecké hodnoty ve slohu gotickém z dob Otce vlasti, Karla IV.

V době, kdy se na Včelné stavěla kaplička u Černých /r. 1900/, byl farářem v Újezdě děkan Müller. Přes německé jméno byl výborný Čech, který jako první začal psát farní kroniku česky. Dne 25.7.1897 slavil 50 let kněžství a na této oslavě byl také přítomen zástupce Včelné, jak je uvedeno v českobudějovickém Časopise té doby, BUDIVOJ. Z jeho kněžské praxe uvede kronikář jednu pohnutou chvíli popsanou ve farní kronice. Ke zpovědi se dostavil člověk, který se přiznal faráři, že zabil člověka. Žádal, aby mu bylo dáno rozhřešení. Kněz to odmítl a vyzval vraha, aby se šel přihlásit u soudu. Na to vytáhl vrah velký nůž a prohlásil, že nedostane-li se mu rozhřešení, že faráře na místě zabije. Farář rozepjal kněžské roucho, nastavil hruď a řekl: "Zabil jsi jednou, zabij i tentokrát". Vrahovi klesla ruka s nožem a vyběhl z kostela.

Dne 11.6.1900 zaznamenal nový farář Paclík, který byl v Kamenném Újezdě 33 roků, že obec Včelná dala na opravu kostela 44,60 korun a dále, že "svobodná Müllerová ze Včelné darovala na oltář Pany Marie pěkně antipendium". Dále: "Dvě dívky ze Včelné darovaly na oltář sv. Jana Nepomuckého dvě antipendia, bílé a červeně pruhované". Zaznamenal také, že dne 19.7.1903 padaly velké kusy ledu, které zranily a zabily velké množství zvěře. Úplně byly rozbity veškeré taškové střechy. Pak je záznam, že "panny ze Včelné koupily dva nové svícny". Další záznam o Včelně je až o 21 roků později, t.j. 16.2.1921 a to:

"Ze 3300 duší na zdejší osadě, odpadlo od víry 81 duší, až na jednoho téměř všichni ze Včelné, většinou příchozí, kteří nikdy svých náboženských povinností neplnili. Vzali s sebou i své děti, proto tak vzrostl počet odpadlých."

Dne 8.5.1922 začato s opravou kostela, a tu si pan farář stěžuje: "Polovice členů obecního zastupitelstva v Kamenném Újezdě a ve Včelné rozhodla: "Ať si to farář spraví sám". A pod tím údaj o cenách v r. 1922: 1 kg mouky stojí Kč 5,50.

O postavení naší kaple v r. 1900 píše první včelenský kronikář jen krátce. Pro budoucí paměť, i proto, že až nadejde čas, je podle územního směrného plánu tato kaplička určena k demolici, rozšíříme naše vědomosti o této stavbičce o údaje majetko-právního charakteru. Postavena byla tedy v r. 1900, kdy byly ty hrozně závěje, jak píše farní kronikář, "že vlaky se pozdily a přespolní nemohli chodit do kostela. O spoustě sněhu svědčí to, že osoba zemřelá dne 30.3.1900 mohla být pochována až za 5 dní." O stavbu se zasloužila sestra pana Karla ČERNÉHO /čp. 24/ z Plzně. Když pan Černý v r. 1928 zemřel, je ve farní kronice tento záznam:

"Budiž poznamenáno, že kaple jest v pozemkové knize zanesena a sice: vložka č. 62 Poříčí - domek čp. 24 s pozemky A-II, pol. 2 pres. 6.12.1901 čj. 1188. Podle ohlašovacího listu č. 20 z r. 1901 a plánku připojeného k ohlašovacímu archu č. 8 z r. 1901 poznamenává se, že byla čest pozemkové parcely č. 49/1 zahrada, trvale přeměněna na stavební parcelu čk. 94, na které stojí kaple. V postupní smlouvě se praví: za čtvrté: dále postupující manželé Karel a Anna Černých vyhrazují pro rozšíření kaple ve Včelné. potřebné místo a hospodáři povinni jsou potřebné toto místo bezplatně k tomuto postoupiti". "Aby trvání kaple bylo zajištěno, složili dobrodinci na farním úřadě v Kamenném Újezdě 5000.- Kč. Obnos ten byl uvolněn u městské spořitelny v Čes. Budějovicích na knížku "Mešní římsko-katolická kaple ve Včelné" a vinkulování knížky jest "Obnos Kč 5000.- byl věnován na udržování řím. kat. kaple ve Včelné. Úroky k tomuto účelu smí vybírati pouze řím. kat. farní úřad v Kam. Újezdě u Č. Budějovic. Obnos byl věnován proto, aby v případě, že by majitel kaple se chtěl povinnosti udržování kaple zbaviti, farní úřad mohl její správu převzíti bez újmy svých přijmů."

V Kamenném Újezdě bylo mnoho ušlechtilých kněží, ale vyskytl se tam ve funkci faráře jeden nehodný, kterému byla dána přednost před velmi oblíbeným a schopným člověkem-historikem. Bylo to v r. 1933, kdy bývalý kníže Schwarzenberg uplatnil jako patron kostela svůj rozhodující hlas, a faru tak dostal Jan Ev. EYBL, který za první světové války sloužil u 91. pluku z Čes. Budějovic jako polní kurát. Prodělal postup Haličí až do Ruska, byl dvakrát na sočské frontě raněn, po uzdravení se hlásil dobrovolně bitevního pole. Byl kapitánem čsl. vojska v záloze. Mnoho cestoval, byl u Božího hrobu v Jerusalemě. Ten dostal přednost před ušlechtilým knězem-kaplanem Radou. Farář Eybl byl ze svého úřadu odstraněn proto, že při vyučování náboženství mravně narušoval školní děti.

Protože při rekvizici zvonů v roce 1942 nebyl ušetřen ani náš malý zvonek naší kaple, který mnohokrát svým jasném hlasem vyprovodil naše občany na poslední cestě, zaopatřili občané, jistě opět zásluhou rodiny Černých /čp. 24/ náhradu prostřednictvím pana Švehly, někdejšího majitele elektrotech. závodu u Č. Budějovicích a majitele vily ve Čtyřech chalupách. Farní kronika má o vysvěcení tohoto zvonku tento zápis: MALÝ HLASATEL MÍRU. Dne 22.7.1945 posvětil duchovní správce za obrovské účasti občanstva nový zvonek v Kapli P. Marie ve Včelné. Jeho jméno je Maria Anna".

Tento zvonek, který zdaleka nedosahuje jasnosti zvuku předešlého, opět oznamuje, že zemřel ten nebo onen. Lhostejno, jakého je náboženství nebo zdali je bez vyznání. Je to tak spravedlivé, a není o tom sporu. V dokumentaci ke kronice je zachována fotografie /nepříliš dobrá/ starého, rekvírovaného zvonku, který do r. 1900 byl v dřevěné zvoničce postavené na rozcestí mezi hostincem "U Kalkušů" /čp. 13/ a domkem čp. 14 /U Drdáčků/. Po postavení kaple byl přenesen na tuto kapli. Dřevěná zvonička byla zrušena.

Dne 12.8.1945 je ve farní kronice zápis o velkém procesí na posvěcení kříže Na Hraničkách, zničeného při porážení lesa. O tomto památném kříži existuje malý spisek /příloha kroniky/ a zmiňuje se o něm jak první kronikář Klomfar, tak i druhý předchůdce nynějšího kronikáře, Fišer.

Poslední dva záznamy o Včelné ve farní kronice jsou tyto:

"Dne 29.6.1952 konala se za velké účasti ve Včelné v kapli P. Marie vše sv., kázání a společné sv. přijímání. Sv. Zpověď přede mší. Pozoruhodné a chvályhodné bylo pěvecké vystoupení souboru dobrovolníků při bohoslužbě."

"V březnu 1959 poškozen - zlomen kříž Na Hraničkách. Byl obnoven v r. 1963. Mezi dárci je také uvedena paní Čutková ze Včelné."

Jako poslední zmínku z farní kroniky, která však již nemá vztah ke Včelné, ale je zajímavá jako úkaz své doby, uvádíme nakonec této snad dlouhé, a pro historii Včelné nutné kapitoly.

V roce 1704 byl v Kamenném Újezdě farář Zavadil. Byl horlivým správcem, věnoval všechny své síly osadě a snažil se povznést život farníků. Pozoruhodná je jeho instrukce před návštěvou biskupa. Nařídil:

  1. aby k šestinedělkám se nebraly báby jakékoliv, nýbrž jen přísežné
  2. aby se dostavili na katechismus padlé osoby
  3. aby padlé osoby a známé nepřistupovaly v manželství jako panny, pro smích a pohoršení lidí
  4. aby v zapovězený čas t.j. v advente a postě, se v krčmách netrpěly muziky
  5. aby kantor děti pilněji učil a na jejich chování dohlídl
  6. aby desátek svědomitě byl odváděn.

Takže: nic nového pod sluncem. Už v r. 1704 přistupovaly nevěsty ke svátosti svatého manželství s věnečkem na hlavě, ačkoliv ten věneček na tu hlavu nepatřil.