Z kroniky Včelné díl V - Dolování uhlí v Kamenném Újezdě

Kronika Včelné, díl V., r. 1972-78

Dolování uhlí v Kamenném Újezdě

Sice na újezdském katastru, ale v naší těsné blízkosti se těžilo uhlí. Zdá se, že by to mělo být jaksi mimo zájem naší kroniky, ale protože tam svého řasu pracovalo více našich občanů, kteří na tomto poli lidské činnosti pozbyli své životy, uvádíme tuto kapitolu pro paměť budoucích.

Dolovat se započalo ve 2. polovině 19. století, t.j. asi někdy po roce 1850. Byla to doba bouřlivého rozvíjení průmyslu, stavby továren, doba rozvoje železniční dopravy. U nás právě končila svou pionýrskou dobu koněspřežní železnice z Čes. Budějovic do Lince a uvažovalo se o zavedení parního provozu na této trati. To však nešlo tak rychle, protože trať se musela pro těžší parní lokomotivy napřed upravovat. Řekli jsme, že těžba mladého hnědého uhlí byla v Kamenném Újezdě zahájena někdy po roce 1850. Hlavním majitelem dolu byl MUDr. ŘÍHA z Čes. Budějovic. Po jeho smrti se snažil předseda německého záloženského spolku BIENE v Čes. Budějovicích utvořit družstvo s kapitálem 20000 zlatých o podílech po 200 zlatých. Neměl úspěch, a tak 8.7.1891 byla vyhlášena na doly dražba. Vyvolávací cena byla 9000 zlatých, ačkoliv je zemřelý MUDr. Říha ocenil před svou smrtí na 60000 zlatých. Zájemce se nepřihlásil.

Provoz byl zastaven. V tomto hlubinném dole pracovalo 40 horníků. Důl byl opuštěn, a do vzdušné šachty se provalilo těsně pod újezdským kopcem jezírko.

Dne 28.3.1892 se konala v Čes. Budějovicích druhá dražba. Doly koupil žid Markus ULLMANN, obchod dřívím v Čes. Budějovicích za 4500 zlatých.

Roku 1893 prodal Ullmann budovy dolů po pravé straně silníce ve směru od Čes. Budějovic Františku KLÁSKOVI, který tu zřídil parní pilu. Téhož roku koupil doly J. Mautner z Vídně a začal s těžbou na levé straně silnice. Zřídil železniční vlečku, prodával uhlí i pro železniční provoz, ale přestalo se těžit r. 1896. Kvalita uhlí byla opravdu špatná. Uhlí bylo příliš mladé, takže se těžily namnoze i celé kmeny stromů. Důlní stroje byly proto odmontovány a budovy postupně odprodávány.

Roku 1910 učinilo poslední pokus s těžbou bavorské družstvo GEVERBEGESELSCHAFT, Denewitz. Podniklo rozsáhlé práce, byl vybudován vysoký tovární komín, zřízena důkladná strojovna a třídírna uhlí. Závod zřídil dokonce vlastní elektrárnu. Farní kronika Kamenný Újezd mluví o úchvatném pohledu s vršku na osvětlené doly v noční době. Kvalita uhlí se však nezměnila. Provoz byl postupně omezován, až v r. 1912 byla zastavena těžba docela. Budovy byly postupně prodávány na stavební materiál, až zůstala jen budova, kde bydlel důlní hlídač pan ŠÁTEK, kdysi včelenský občan, jeden z těch, který při důlní nehodě byl 14 dnů pod zemí, než se podařilo skupinu zasypaných vyprostit. Jak vypravovala paní Šátková rodičům kronikáře, snědli zasypaní i kožené opasky, pytlíky na tabák apod. Za dnešních dnů je zachována ještě budova důlního hlídače, která před časem sloužila jako drůbežárna JZD Kamenný Újezd. Tovární komín byl snesen v r. 1924, těžní věž a třídírna asi v r. 1926.