Z kroniky Včelné díl V r. 1972 - Úvodem

Kronika Včelné, díl V., r. 1972

Úvodem

Na prahu nového roku si dáváme různá předsevzetí, sliby, ale také se zamýšlíme nad tím, co nám následujících 12 měsíců přinese. Sny se nám mění před našimi zraky ve skutečnost. Trvalo celých 50 let než kupř. telefon dospěl vývojově k dnešku. U fotografie to trvalo plných 112 let než došlo k nynějšímu rozmachu. Žijeme v období polovodičů a laserových paprsků, které v předu uvedené doby zkracují na pět let. Vzrůstá úloha a význam lidí - duševních pracovníků. Je to ohromující, co nám slibují vědci do roku 2000. Zdá se nemožné, že by za pouhých 27 roků, které nám do letopočtu 2000 ještě chybějí, žilo na naší planetě 7 miliard lidí, tedy dvakrát tolik než dnes. Výroba prý vzroste trojnásobně a světová energetika bude z velké části atomová. Nerostné bohatství se bude těžit z velkých hloubek země a oceánů. Syntetické hmoty nebudeme vyrábět jen z ropy a uhlí, ale i z hornin, mořské vody a dokonce ze vzduchu. Kybernetické automaty budou řídit samočinné obráběcí stroje bez účasti člověka.

Televizor bude přijímat řadu barevných obrazů s kvalitním zvukovým záznamem. Na Měsíci se prý objeví celé průmyslové komplexy, které budou zásobovat kosmonauty a kosmické dopravní prostředky. Víme, že se již konstruují tzv. raketoplány. Vědci dokonce se již navrhují, nestavět velké energetické závody na Zemi, ale již na Měsíci.

Tohle všechno, že by mělo být již za pouhých 27 let? Je to ohromující. Ovšem tyto projekty by mohly být uskutečněny jen v míru. V jaké době však žijeme v r. 1972? Doma celkem v klidu a poměrně velmi dobře, o čemž svědčí výše úspor a svědectví, které vydávají odpadky. Z denního tisku víme, jak spalovny odpadků zjišťují, co se odhodí chleba do popelnic. Zahazují se i dobré, ale nemoderní boty, spousty prádla, neotevřené konservy, hračky skoro nové. Opravdu obraz života. Je však také pravda, že máme ještě důchodce, jejichž důchod nepřesahuje částku Kčs 550.- měsíčně.

Žijeme však také mezinárodními událostmi, a ty nasvědčují, že ve světě není klid. Na Blízkém východě jsme na konci roku 1972 ve stavu připraveném opět k válce mezi Izraelem a Egyptem a ostatními arabskými státy. Není klid v Jižní Americe, ve státě Chile. Zdálo by se, že by nás tento neklid nemusel znepokojovat. Je to však omyl, protože za dnešních dnů všechno souvisí se vším. Důležité postavení ve světe dnes zaujímají obě supervelmoci: Sovětský svaz a Spojené státy severoamerické.

Rozrostl se terorismus, především arabský, ale i jiných národností. Přepadávají se posádky letadel za letu a určují se jim změny kurzu letů do země, kterou teroristé nařídí se zbraněmi v ruce. Jsou přepadávány významné osoby a drženy tak dlouho v zajetí, dokud nebude proveden ten nebo onen příkaz teroristů a zaplacena určitá velká částka. Dospělo to tak daleko, že arabští teroristé přepadli o olympijských hrách v Mnichově olympijskou vesnici, a dva izraelské závodníky zastřelili. Při pokusu o zajištění teroristů pak tito o dva dny později, zabili dalších jedenáct rukojmích. Tento brutální čin proti lidskosti i proti krásně myšlence olympijské, byl všemi zúčastněnými národy jednomyslně odsouzen.

Nakonec si připomeňme, že v této vzrušené a neklidné době jsou odpovědni za zachování světového míru: v Sovětském svazu jeho první tajemník KSSS Leonid BREŽNĚV, ve Spojených státech severoamerických president Richard NIXON. Našimi vedoucími osobnostmi v této době jsou: první tajemník KSČ Gustav HUSÁK a president republiky armádní generál Ludvík SVOBODA.