Z kroniky Včelné díl VIII, r. 1994 - Spolky v obci a trochu o společenských problémech

Kronika Včelné, díl VIII., r. 1994

Spolky v obci a trochu o společenských problémech

Život společnosti ve venkovském sídle, jako je Včelná, se příliš dnes neliší od života ve městě. Vyrovnávání rozdílu ve způsobu života městského s venkovského je trvalým jevem po 2. světové válce. Dalším znakem u nás je, že lidé se více uchylují do soukromí a méně vystupují jako činitelé veřejného života. Ta platí především pro spolkový život a kulturu. Výjimku činí sport, o který stále trvá poněkud větší zájem, ale také pouze u části populace. Rozmach chalupaření, chataření a zahrádkaření v minulých desetiletích byl způsoben v postatě dvěma příčinami: jednak unikáním z městské civilizace, jednak unikáním před permanentním politickým tlakem, který byl nudný a nepravdivý. Jednoznačně to potvrdil listopad 89, kdy většina národa "už toho měla dost". Tržní hospodářství, které po pádu komunismu u nás již působí čtyři roky, není pro kulturní a mravní život společnosti v mnoha případech výchovným prostředím. Tržní hospodářství je sobecké a vede k bezcitnosti. Takže dnes lidé neutíkají do soukromí svých domovů před politikou, jako dříve, ale mnozí jsou znechuceni korupcí, násilím a cynismem doby. Také se nám nemusí líbit jednání a skutky mnohých politiků dnešní scény, ale už nám není nic vnucováno, můžeme si vybírat na rozdíl od komunistické minulosti. A jestliže si někdo připustí globální, světové problémy, s kterými jsme denně seznamováni hromadnými sdělovacími prostředky, tak máme opět dále uchylovat se do soukromí a tím unikat z nepěkného světa. To jsou jen ve veliké zkratce zachycené příčiny, proč lidé se neangažují ve veřejném spolkovém životě. Existuje ještě jedna z podstatných příčin úpadku spolkového života: televize. Podlehnutí televizní mánii je znakem pohodlí člověka. Dále hraje svou roli nezájem mládeže o klasickou kulturu. Zájmy mládeže jsou upoutány "brakovou" kulturou ze Západu a také televizní kulturou násilí. Z vyjmenovaných hlavních příčin upadá především kulturní veřejný život v malých obcích. Velká města jsou na tom lépe, v nich se přece jenom najdou někteří zájemci. Včelná, která má s Budějovicemi dobré dopravní městské spojení, ztrácí potenciální spolkové zájemce také tím, že mnozí neprovozují svou zájmovou činnost v malé obci, ale raději jezdí do města. Kromě činnosti tělovýchovné, o níž pojednáme později, je spolková činnost ve Včelné ve značném útlumu: Přetrvávající spolky se neomlazují a starší generace jejich členů se schází často pouze ze setrvačnosti. To platí pro místní obec baráčníků Vitoraz, pro spolek dobrovolných hasičů, pro zahrádkáře a do jisté míry i pro včelaře. Zcela zanikla organizace svazu žen a svazu mládeže. V naší obci není dosti členů ani pro sdružení katolické mládeže, které bylo založeno v sousedním Kamenném Újezdě a částečně též v Boršově. Působení církví na mládež z mravního hlediska je společensky velmi pozitivní. Můžeme zaznamenat, že mladí lidé, sdružující se pod církevním vlivem, jsou dobře vychováváni a vykonávají sami řadu prospěšných věcí. Společně zpívají a pěstují hudbu, chodí na výlety, jezdi na poznávací zájezdy. Zaměřují se také na činnost charitativní. V prosinci roku 94 zajistilo katolické sdružení mládeže pro včelenské děti předvánoční dětské odpoledne, které bylo velmi zdařilé a setkalo se s velikým zájmem veřejnosti. Byly předvedeny divadelní scénky, zpívalo se i tancovalo. Rovněž probíhaly různé hry a soutěže. Děti jsou vůbec nejvděčnějšími účastníky všech druhů akcí, které jsou jim ze strany obce či jiných organizací nabízeny. Horší stav je s většími dětmi, s mládeží. Protože nemají zde dosti příležitostí ke svému využití volného času, organizovaného a tím výchovného, provádějí občas různé nekalé činnosti, z nichž nejhorší jsou různé vandalské činy. Naštěstí není těchto negativních projevů mládeže přespříliš, ale vyskytují se. Neblahé projevy mládeže bývají spojeny s diskotékami. Převážná část mládeže má o diskotéky neobyčejný zájem. Prozatím nebyla u nás zjištěno, že by se při diskotékách fetovalo, či prováděl obchod s drogami, ale kulturně u nás diskotéky rozhodně nepůsobí. Konkrétně se k otázce diskoték vrátíme v samostatném pojednání. Ca poznamenat k zájmu dospělých o kulturní akce: Kulturní komise obce měla snahu pořádat něco z dostupné nabídky, ale zájem je minimální, takže pro dospělé zbývají už pouze taneční zábavy a těch je také méně než dříve. A potom místní hostince, což však bude předmětem některých dalších záznamů samostatně. Stejné závěry a poznatky platí též pro vypůjčování knih z místní veřejné obecní knihovny. Největší procento čtenářů je mezi dětmi, starší mládež a generace středního věku je výjimkou. A pak už jen určitá vrstva důchodců patří mezi pravidelné čtenáře.

Do společenských aktivit nesporně patří také život politický. Prozatím se zdá, že je také nevýrazný. Schůzují pouze komunisté, sdružení v KSČM /Komunistická strana Čech a Moravy/ a ODS Občanská demokratická strana). Komunisté projevovali snahu o jakousi aktivizaci místních veřejných organizací a spolků prostřednictvím působení obecního úřadu, což je dnes cesta nereálná. Právě z výše naznačených společenských důvodů myšlenku bývalé národní fronty, která v jistém smyslu měla pro malou obec své opodstatnění, nelze pravděpodobně v dohledné době opět obnovovat, protože politické klima je zcela odlišné od doby socialismu. K činnosti místní organizace komunistů je třeba zaznamenat, že každým rokem organizují na jaře sběr železného šrotu ve spolupráci s obecním úřadem. Předsedou KSČM je zde Vlastimil Pinter. Stranu konzervativců ODS založil ve Včelné Zdeněk Mikšovský. Příznivci této politické strany jsou většinou občané noví, nikoliv starousedlíci. ODS hodlá po prvé zde postavit svou kandidátní listinu v komunálních volbách do obecního zastupitelstva v listopadu 94. Jak uspějí členové ODS, uvidíme na podzim letošního roku.

Naposled několik postřehů k tělovýchovné činnosti v obci. Sportovní činnost patřila v obci mezi nejoblíbenější vyžití volného času od 20. let našeho století. Fotbalový sportovní klub ve Včelné založil roku 1921 Josef Jiřička, tenkrát student, v 70. letech kronikář obce. Ale již od roku 1912 se cvičilo v Sokole Poříčí. Ve Včelné se datuje založení Sokola od roku 1923. Fotbal byl pro svou popularitu nejrozšířenější činností, ale i cvičení v Sokole mělo vždy své zájemce z řad nejen mužů, ale i žen. V různých obdobích se pěstovaly i jiné druhy sportovních činností, jako lyžaření, atletika, stolní tenis, hockej a další. Historii sportu a tělovýchovy ve Včelné máme podchycenou v publikaci kronikáře Fr. Vavrušky v samostatné publikaci tzv. Soutěžní zápis. Naším úkolem jest popsat současný stav, tedy k roku 1994. Činnost vyvíjejí 2 oddíly: fotbalový a metané. Fotbalový oddíl neprokazuje žádné vynikají výsledky, netrenuje žactvo ani dorost. Plocha fotbalového stadionu je ve špatném stavu a pro nezpůsobilost bude uzavřena k soutěžním zápasům. Jinak je tomu s metanou. Tento sport, který k nám zavedl známý sportovní činnovník Bedřich Houska, má jeho zásluhou ve Včelné od roku 1973 asfaltové hřiště. Původně se hrála metená na ledové ploše, ale dnes převažují u nás turnaje hrané na asfaltu. V průběhu sezóny je ve Včelné sehrána značná řada turnajů v metané a to nejen na úrovni národní, ale též mezinárodní. Hlavně ně k nám přijíždějí hrát metanou borci z Rakouska a Německa. V tomto sportovním odvětví se vyžívají převážně hráči středního věku, ale vidíme metat kotouče i zdatné důchodce. Na přelomu roku 93/94 byla v areálu metané dokončena stavba klubovny, kterou nemohl postavit nikdo jiný než sám Bedřich Houska s pomocí důchodců-brigádníků. Klubovna má 2 místnosti pro veřejnost a kuchyňku k přípravě občerstvení. Klubovna slouží též jako kiosek, jehož provoz zabezpečují manželé Houskovi ve třech dnech v týdnu. Tradičně každým rokem se začátkem srpna v rámci oslav založení sportovního klubu Sokol Včelná konají a nás atletické soutěže v přespolním běhu pro všechny kategorie. Zároveň také současně probíhá turnaj v metané. To jsou ale v atletice jediné zdejší aktivity, jinak během roku žádné jiné aktivity oficiálně nejsou organizovány. Necvičí se v budově Stadionu ani jinde. Příčina je jednoznačná, chybí iniciátoři, kteří by byli ochotní působit jako treneři. Snad se v brzké době někdo objeví, uvidíme. Budova stadionu, kde je malá tělocvična, není v současnosti využívána ke svému účelu, ale jako již v minulosti, jsou zde ubytováni dělníci, převážně ze Slovenska. Pronájmem si sportovní klub opatřuje prostředky ke své činnosti, protože státní dotace nedostačují na udržování sportoviště. Tělocvična je pronajata jako sklad. V důsledku toho, že zdejší sportovní klub neorganizuje atletickou činnost, vidíme, že běhy, hlavně terénní, jsou provozovány individuálně několika málo sportovci. Při procházkách v lese můžeme se setkat s atletem Zdeňkem Mikšovským, který závodí v kategorii věkově starších mužů úspěšně v různých soutěžích mimo domovskou obec. Druhým vynikajícím běžcem, individualistou, stejné kategorie starších mužů, je František Petroušek, s kterým se můžeme potkat při jeho dálkových bězích kolem řeky Vltavy, což je jeho oblíbená trasa. Vynikajícím sportovcem, kanoistou, lyžařem a trenerem je Sláva Ciboch, který ovšem, až na malé výjimky, provozuje svoji sportovní činnost mimo Včelnou, hodně též v cizině. Patří také mezi muže-seniory a jistě se s ním v Pamětní knize setkáme později. Bydlí mezi námi i několik mladších sportovních borců a o nich též někdy později bude pojednáno. Jak je patrno, řada výborných sportovců se vyžívá mimo své zdejší bydliště, což je škoda, že nemohou věnovat své kvality zdejší tělovýchově.

Turistika se v rámci zdejšího sportovního klubu nikdy nepěstovala, ač turistů je mezi našimi občany dosti. Opět ji provozují individuálně. Zaznamenat však musíme první vlaštovku - pokus o kolektivní turistiku. V roce 1993 se z iniciativy našeho starosty Pavla Rožbouda uskutečnily 4 výlety rodin s dětmi. S pozváním na tyto turistické akce jsme se mohli seznámit prostřednictvím místního Informačního zpravodaje - letáku. O víkendu byl sraz vždy na nádraží, v Boršově či Včelné a vyjelo se vlakem do určené lokality. A potom se putovalo pěšky. Zájemců mnoho nebylo, v podstatě se zúčastňovaly rodiny Rožboudů, Soukupů a Dudáků. Zda se najdou pokračovatelé, aby výlety nemusel pořádat sám starosta obce, je otázkou.

Co zaznamenati závěrem ke zprávě a problematice veřejného a společenského života v obci? Zásadní proměny ve společnosti, které plynou z politické pluralitní demokracie, se vyznačují důsledky vedoucími k odvádění občanů z veřejného života. Každý musí tvrdě vydělávat, aby obstál v konkurenci. Pro rodiny s dětmi to znamená, že oba radiče musí pracovat a když přijdou domů, čeká je dále mnoho povinností. Mládež školou povinná, učňové a studenti, jsou v zajetí západního "boomu" života, kterému se nekriticky obdivují. Nemají dostatek životních zkušeností, aby dokázali rozlišovat "brak" od hodnotné zábavy. Výchovný vliv rodiny, který je základem pro správnou výchovu dětí, je nedůsledný. Nejen že nemají mladí rodiče čas na výchovu dětí, ale často nemají sami ujasněné pedagogické přístupy. Je znakem doby, že panuje příliš rozdílných názorů na věci veřejné i osobní a proto je společnost rozvrstvována, stratifikována. Rozdílnost postojů mimo jiné zcela jistě odvisí od zámožnosti rodiny. Z tohoto hlediska se Včelná podstatně změnila. Už zde nepřevažují chudé, dělnické rodiny; jsme obcí převážné středně situované vrstvy obyvatel. Máme ale i mezi sebou zámožnější rodiny, které si mohou dovolit stavit komfortní domy, vlastnit drahá auta, jezdit na dovolenou do ciziny. Nutno po pravdě zapsat, že důchodci, pokud nemohou si přivydělávat, musí žít skromně. Každý má ale zajištěné životní minimum.

Obraťme však pozornost k vnitřním vztahům lidí mezi sebou. Každý žijeme v kontaktu s několika sousedy. A kdo má to štěstí, že žije v dobrých sousedských vztazích, má spokojený život. Zdá se, že vážných sousedských rozepří není mnoho, alespoň na obecním úřadě se neregistruje mnoho případů neshod. Zmínku je třeba učinit o fenoménu "starousedlíků" a občanů cizích, neboli "náplavy", jak jsou noví obyvatelé nazýváni. Starousedlíci zde vyrostli, proto se důvěrně mezi sebou znají, znají své chyby i přednosti. K novým obyvatelům mají starousedlici nedůvěru a z ní plyne i určitý odstup, který dávají více či méně najevo. Mládež již toto třídění obyvatel nepociťuje.

Mnohé z problémů společnosti, kterými žije obec Včelná, jsme stačili v tomto pojednání pouze naznačit a budeme se k nim podrobněji vracet v dalších záznamech.