Z kroniky Včelné díl VIII, r. 1995 - Velké investiční stavby roku 1995

Kronika Včelné, díl VIII., r. 1995

Velké investiční stavby roku 1995

Jak bylo již předesláno, rok 95. je rokem dosud nejvýznamnějších staveb v historii obce. Vykonané dílo podstatně přispívá ke zvýšení občanské vybavenosti ve Včelné. Uvedeme si v přehledu výčet a časové rozložení staveb:

  1. Přeložka kanalizace v Nádražní ulici - konec roku 1994
  2. Kmenová stoka"A" /kanál Včelná-Rožnov/ - prvá polovina r. 95, dokončení v červnu 95
  3. Plošná plynofikace (l. etapa) - únor až září 95 (2. etapa) podzim roku 1995
  4. Posílení trafostanic září 95, říjen 95 nová stanice v Lesní ulici posílení stanice v ul. 5. května

Z charakteru staveb vyplývá, že po uvedení do chodu podstatně ovlivní zlepšováni životního prostředí v obci. Zaznamenáme nyní technické a finanční údaje, zmíníme se o některých okolnostech průběhu stavebních prací a dalších podrobnostech.

Nejdříve o kanalizaci nové, ale i staré: Ve Včelné se začalo s budováním kanalizační sítě v letech 1973 až 75. Pokryto bylo postupně asi 70 až 80 % území obce. Stavba se prováděla, jak to bylo v době socialismu obvyklé, v akci "Z", což znamená za brigádnické pomoci občanů. Postup těchto prací i příslušná fotodokumentace jsou zachyceny dřívějších kronikářských záznamech. Dočteme se v nich, že někteří občané se nechtěli do nové kanalizační sítě napojovat, protože podmínkou k napojení bylo vybudování dvoukomorového septiku. Dříve si lidé s odpadem nedělali žádné velké starosti. Domy měly buď žumpy nebo se vypouštěl odpad do ztracena do terénu. V několika lokalitách se tento "primitivní" způsob vypouštění odpadu využívá dodnes. Stará kanalizace byla určena jednak pro svod dešťové vody z ulic, jednak pro odvod splaškové vody ze septiků. Dvě hlavní sběrné větve se pod Včelnou slučovaly a kanalizační potrubí končilo v polích nedaleko samoty U Krbů, což je dodnes stojící venkovské stavení - chalupa poblíž silnice na Rožnov v místech u přejezdu železniční krumlovské trati. Zde vytékala odpadní voda ven do betonového koryta, které ústilo přímo do řeky Vltavy. Když nebylo právě po dešti, byl vteřinový výtok několik málo litrů. Nebyl to žádný hustý výtok, ale trochu zakalená voda, poněkud pěnící, asi od saponátových mycích prostředků. Za toto vypouštění odpadu přímo do řeky musela obec každoročně platit velké poplatky za znečišťování. Z ekologických důvodů bylo nutné toto provizorium odstranit. Obec nejprve uvažovala o postavení čistící stanice. Na přelomu let 92/93 se však našel výhodnější způsob. Naskytla se možnost napojit se přímo na městskou kanalizační síť v Rožnově, čímž by odpadla stavba čistící stanice. Bylo však třeba vyřešit jeden závažný problém. Jak se vypořádat s přebytečnou dešťovou vodou, které je v případě větších dešťů takové množství, že by je kanál nemohl pojmout. Městská kanalizační síť by v žádném případě nepřipustila Z kapacitních důvodů přítok dešťové včelenské vody. K vyřešení tohoto technického problému byl navržen velmi originální způsob - vybudování dešťové zdrže. Měl se postavit jakýsi umělý rybník, nebeský rybník, napájený z dešťů. Takové "nebeské" rybníčky jsme dříve ve Včelné měli dva, ale nemáme, protože byly zasypány. Jen staří pamětníci dobře vědí, kde stávaly včelenské původní nebeské rybníčky. A protože rybníky se mají budovat, musíme uvítat návrh postavit si nový a větší nebeský rybník. S projektem dešťové zdrže přebírá provozovatel kanalizace riziko, zda bude nádrž splňovat technické předpoklady. V našem regionu je podobná zdrž, ale značně menší, postavena v Českém Krumlově. Naše, včelenská zdrž je kapacitně mnohem větší. Zdrž bude dvoukomorová a postaví se dole v lukách u Vltavy, přibližně v těch místech, kde končila stará včelenská kanalizace. Od myšlenky bylo však k realizaci stavby ještě daleko. Bylo potřeba získat finanční prostředky a podstoupit mnohá a další jednání s úřady i soukromníky, přes jejichž pozemky stavba povede. Téměř dva roky trvaly všechny nutné přípravné práce, než mohla stavba začít. Bylo to období let 93/94, kdy se kritizujícím občanům zdálo, že se ve Včelné "nic neděje". Byly to nezasvěcené soudy. Převážná část těchto přípravných prací spočívala na osobě starosty samotného, protože neměl oporu ve stávající stavební komisi. Konečně byly všechny překážky zdolány a v posledním kvartále roku 94 vypukly stavební akce v plném rozsahu.

Zadání stavby kmenové kanalizační stoky "A", jak je označována v technické dokumentaci, zpracoval Aquaprojekt České Budějovice. Poté na základě výběrového řízení byl zvolen realizační stavební podnik - Vodohospodářské stavby České Budějovice. Když konečně byla získána finanční dotace, protože ze svého vlastního rozpočtu. obec nemohla dílo financovat, vyskytla se další překážka, příznačná pro stávající dobu. Občané - majitelé pozemků, přes něž měla stavba vést, se začali chovat "tržně", což se projevilo tím, že zrušili svůj předchozí souhlas k projektu stavby. Muselo se znovu vyjednávat a v některých případech byl projektant nucen dokonce poněkud změnit trasu kanálu a i lokalita zdrže se měnila. Bylo to svízelné vyjednávání v podmínkách nových legislativních pravidel. Ale i tento dílčí odpor některých majitelů pozemků či restituentů byl zdolán a obec se s nimi finančně vypořádala. Prvá etapa akce "kanalizace" byla zahájena přeložkou kanalizace v Nádražní ulici. Kanál se v tomto úseku u nádraží musel přeložit, protože původní potrubí vedlo přes pozemek podniku Sigma, což nevyhovovalo. Bylo nutné vytyčit novou trasu v Nádražní ulici. A právě v této době došlo více méně náhodou k příznivé okolnosti pro Včelnou. Železniční stanice ve Včelné projektovala přivedení plynu z boršovské strany k nám. Přívod plynu může být využit pro plynofikaci obce. Je potřeba sdružit finanční prostředky a dostatečně dimenzovat protlak pod železniční tratí. K dohodě mezi Českými drahami a Včelnou došlo. Protlakem se spolu s kanalizací realizoval i přívod dostatečně dimenzovaného plynového potrubí na včelenskou stranu, čímž byly vytvořeny technické podmínky pro celoplošnou plynofikaci obce. V této fázi ovšem o ní nebylo rozhodnuto, poněvadž byla doba komunálních voleb a nebyl čas vhodný k jednání obecního zastupitelstva. Ještě můžeme připomenout, že při realizaci protlaku bylo již pamatováno na možné rozšíření železniční trati na dvoukolejnou. O vývoji plynofikace Včelné bude pojednáno později a nyní se vrátíme k postupu prací na kanalizaci. Ta nyní pokračovala na území. katastru Boršova, v lokalitě poříčské směrem k podniku Oseva. Zde, poblíž původních domů čp. l a 2 "staré" Včelné, kde se říkalo U Severů, se nově budovaná včelenská kanalizační větev napojila do starého železobetonového potrubí, které vede dolů směrem k Rožnovu. A tím končí etapa přeložky kanalizace v Nádražní ulici. Je to přelom roku 1994/95. Ihned, jak dovolilo jarní počasí roku 95, začínají zemní práce na stavbě kmenové stoky "A", která propojí kanalizaci Včelné s městskou sítí v Rožnově. Termín dokončení této stavby byl stanoven na červen 1995 a byl s malým zpožděním dodržen. Uvedeme si technické údaje o této stavbě: Celková délka stoky měří 1.464 m. Množství odpadních vod na 1 den činí 215 m3, což je výhledový stav 2 tisíce obyvatel. Části stoky jsou:

  1. kmenová stoka (potrubí z plastu)
  2. odlehčovací komora (má nastavitelné stavidlo, kterým se reguluje odtok přebytečných dešťových vod do zdrže).
  3. dešťová zdrž (umělý rybník o rozloze 1200 m2). Zdrž má funkci hrubého biologického i fyzikálního přečištění dešťových vod a splachových vod.
  4. Stabilizační nádrž o rozloze 0,455 ha, která je těsněna jílem a plní funkci biologického dočištění odpadních vod.

Z této poslední nádrže odtéká vyčištěná voda povrchovou stokou do řeky Vltavy. Dvoukomorová dešťová zdrž se nachází pod lesíkem U Krbů pod cestou směrem k zemědělskému stavení, které starousedlíci znají jako u "Honskódlů". Při pohledu z cesty vyhlíží zdrž jako plovárna. Má obdélníkový tvar a je oplocena. Po celé délce stoky jsou vybudovány revizní šachty, které mimo jiné technické účely slouží k proplachování jednotlivých úseků kanalizace, dále jako lapače písku a jiného pevného splaveného materiálu. Zvláštní účelovou šachtou je tzv. odlehčovací komora se stavidlem, které reguluje odvod přívalových dešťových vod. Půdorysné rozměry této komory jsou 6,2 x 5,0 m a její výška je od 5,0 do 6,2 m. Nová kmenová stoka "A" má potrubí z plastických rour červené barvy, které jsme mohli vídat složené na hromadách při cestě do Rožnova. Lidem se zdálo, že tyto plastové roury mají malou světlost. Je to pouhé zdání. Stoka podle projektu bezpečně zajistí jak odvod splašků z celé Včelné tak i přívalovou dešťovou vodu. Nemělo by se stát, jako tomu bylo ve Včelné v 70. létech, kdy krátce po vybudování místní kanalizace přišel liják a kanál nestačil vodu pojmout. Voda tehdy stříkala z kanalizace na hlavní silnici, jak pamatují starousedlíci. K poruchám na kanalizaci přímo v obci může ovšem dojít tehdy, jestli by se v některých místech stará kanalizace ucpala pevným odnosem. Zdá se, že toto nebezpečí prozatím nehrozí. Zjistilo se, a zde předbíhám událostem, že při četných zemních výkopech v ulicích Včelné, se v nově vybudované dešťové zdrži objevil pevný splach z těchto výkopů. Plynové potrubí se zasypávalo lomovou prosívkou a ta se dostala rychle splachem do nové zdrže. Odtok tedy dobře ze Včelné funguje. Stavba neprobíhala bez problémů. Hlavní komplikací bylo deštivé počasí. Terén se rozbahnil a výkopy se často zatopily vodou. Bylo nutné používat výkonných čerpadel. Náročné bylo také dodrženi nutného spádu potrubí, protože nejdolejší úsek se nachází v poměrně rovinném terénu. Spád potrubí v tomto nejdolejším úseku činí pouze 3,5 promile. Pro lepši představu - na 1 km činí výškový rozdíl v tomto úseku 3,5 m neboli na 10 m je to spád pouze 3,5 cm. Je to minimální sklon, který ale stačí k tomu, aby kanál plnil svou funkci. Hořejší úsek kmenové stoky, který se nachází podél krumlovské železnice od samoty U Krbů směrem k Boršovu, má průměrný spád kolem 6 promile. Potrubí je uloženo v hloubce od 3,5 m do 6,0 m. A právě v úseku této hloubky 6 m došlo ke krátkodobému závalu jednoho dělníka. Hluboké výkopy byly sice zajišťovány dřevěným bedněním, leč v důsledku trvalých dešťů toto v jednom místě povolilo. Zavalený dělník byl svými spolupracovníky rychle vyproštěn a odvezen do nemocnice. Byl to vážný pracovní úraz. Stavba byla na dva dny zastavena, aby mohlo proběhnout vyšetřování nehody. Později jsme se dozvěděli, že rehabilitace poškozeného pracovníka bude trvat delší dobu a že pravděpodobně bude mít trvalé následky na zdraví. Další práce postupovaly za přísnějších opatření bezpečnosti práce. Po překonání popsaných obtíží bylo dílo zdárně dokončeno a zkolaudováno. Slavnostní předání stavby do užívání se konalo dne 8. září 1995 v areálu dešťové zdrže. Asi 16 osob se zde sešlo. Byli to zástupci projekčních i stavebních firem, zástupci provozovatele kanalizace, kterým je akciová společnost VaK(Vodovody a kanalizace České Budějovice), zástupce města Č. Budějovice a zastupitelé obce Včelná. Delegace se poté odebrala do penzionu Victoria ve Včelné k besedě spojené s obědem. Jednotliví zástupci vysvětlili zde své pohledy na celou stavební akci. Starosta Pavel Rožboud ve svém proslovu zrekapituloval všechny fáze výstavby a uvedl též finanční hodnotu díla. Celkový investiční náklad činil něco přes 10 milionů Kč. Získané dotace byly ve výši 6,5 mil. Kč. Od Fondu Životního prostředí ČR jsme dostali 2,7 mil. Kč a od okresního úřadu České Budějovice 3,8 milionů Kč. Zbytek, to jest něco přes 3,5 milionů uhradila obec ze svého vlastního rozpočtu.

V informačním letáčku obecního úřadu z listopadu 95 se dočteme, že od l. ledna 1996 budou občané Včelné platit na základě smlouvy s provozovatelem kanalizace vedle vodného také poplatek za tzv. stočné. Stočné je daň za technický pokrok a nejen technický. Vyplývá z ekologických požadavků naší doby. Některým občanů se zdá poplatek za stočné příliš vysoký, ale jiná možnost dnes není. Ve zmíněném letáčku obecních Informací se dočteme další informaci, kterou ocitujeme: .... "napojování kanalizačních přípojek z nových, příp. i starých domů povoluje VaK České Budějovice. Zároveň odpadá budování septiků. Stávající septiky bude nutné postupně vyřadit z provozu a domovní kanalizaci napojit přímo na kanalizační řad" /konec citace/. Kronikář má k tomuto pokynu obecního úřadu následující komentující připomínku, která nyní nemusí nikoho "pálit", ale může mít význam pro některé obyvatele Včelné v budoucnu. Malé osvětlení problematiky: při kolaudaci nově vybudované kmenové stoky "A" se provádělo velmi pečlivě měření vodotěsnosti kanalizace. Vodotěsnost zaručuje, že nový úsek kanalizace vyhovuje přísným dnešním hygienickým a ekologickým normám. Vodotěsností se sleduje jednak, aby do potrubí nevnikala voda z okolí (podzemní voda), jednak aby splaškové kaly neunikaly z potrubí ven. Není třeba zdůrazňovat či vysvětlovat, že průsak splaškových vod může znehodnotit podzemní prameny pitné vody. Říká se tomuto znehodnocení pitné vody mikrobiální kontaminací. Vyhláškou obecního úřadu o přímém napojování septiků ve Včelné dochází k paradoxní situaci, která vyplývá z toho, že stará včelenská kanalizace nebyla postavena vodotěsně. O tom, za jakých podmínek se stavěla, dobře vědí žijící pamětníci brigád v době socialistického státu. Krátce, v obci nyní vzniká možná situace, že v některých částech, v některých lokalitách dojde k bakteriálnímu zamoření studní. To záleží na propustnosti podzemních geologických vrstev. Propustné vrstvy ve Včelné jsou hlinitopísky a ty se zde vyskytují v podzemí v různých hloubkách a v různých směrech. Zamoření studní škodlivými látkami a mikroby může být způsobeno i netěsnými septiky či vypouštěním odpadu volně do terénu. Tímto způsobem, ale i neodpovědným "divokým" skládkováním škodlivých látek, si lidstvo na četných místech zkazilo zdroje pitné vody, která bude v budoucnu stále vzácnější. Již nyní mnoho občanů pitnou vodu kupuje, i ve Včelné.

V nedaleké budoucnosti má obec Včelná v plánu dokončit odkanalizování i zbylých lokalit, Na Hraničkách, U Čtyř Chalup, v části Lesní kolonie aj. Také se bude provádět postupně revize staré kanalizace.

Neméně významnou stavební investicí roku bylo odsouhlasení akce celoplošné plynofikace Včelné. Jednání o plynofikaci se vyskytlo právě v posledním kvartálu roku 1994, kdy byly komunální volby a kdy došlo k ustavení nového zastupitelstva obce. Jak bylo již zaznamenáno v Pamětní knize, obec uvažovala již v minulém období o zavedení obou topných medií, jak elektřiny tak plynu. A pro plynofikaci vznikly příhodné podmínky v souvislosti s přeložkou kanalizace v Nádražní ulici (viz str. 74). Dne 12. listopadu roku 1994 bylo novému zastupitelstvu obce předloženo ke schválení celoplošné pokrytí území Včelné rozvodem plynu. Bylo v této souvislosti oznámeno, že v programu elektrifikace se bude rovněž pokračovat. Došlo k hlasování a program plynofikace pro celou obec byl schválen 6 hlasy; 3 hlasy zástupců ODS se zdržely. Realizace této akce probíhala poté v rychlém sledu. Ještě koncem roku 94 byla ve výběrovém řízení zvolena firma Jihogaz Rudolfov, která na jaře roku 1995 zahájila stavbu tzv. 1. etapy plynofikace. Postupovalo se od nádraží směrem k území ulice 5. května. Stavba probíhala rychle a byla ukončena v červenci 95. Západní část dolní Včelné měla možnost si požádat o plynové přípojky do svých domů. Zájem o zavedení plynu byl nečekaně vysoký. Počáteční nedůvěra vůči plynu byla překonána a přihlašovali se stále další zájemci.

Druhá etapa plynofikace byla plošně rozsáhlejší. Zahrnovala nejen celou východní část obce od hlavní silnice, ale také úsek pod železniční tratí směrem k Rožnovu, dále celou oblast Lesní kolonie a zbytek horní části obce podél hlavní silnice. Zde se potrubí propojilo s větví vedoucí na Hraničky od Čtyř Chalup. Předpokládalo se, že celá plynofikace obce bude skončena ještě v roce 1995, ale tento plán se nepodařilo splnit. Jedním z důvodů bylo opoždění zahájení stavby 2. etapy. Důvody opoždění byly administrativně technické. Stavba se rozjela až v září 95 a 3 měsíce nestačily na její dokončení. Začátkem měsíce prosince napadl sníh, přišly mrazy a stavební práce musely být přerušeny. Zima 95/96 byla dlouhá a za mrazu se nedalo s potrubím z plastu pracovat. Jarní práce se protáhly až do června 96, kdy byla plynofikace definitivně dokončena. V červenci 96 se prováděly tlakové zkoušky a nedopadly dobře, potrubí nebylo plynotěsné, tlak někde unikal a bylo potřeba najít vadné místo. Nejdříve se musely překontrolovat vývody na přípojkách k jednotlivým domům. Bylo zjištěno, že na 4 místech ve skříňkách bylo zřejmě neodbornou manipulací při montáži způsobeno, že zde docházelo k úniku plynu. Po odstraněni těchto závad však tlak v celé soustavě klesal. K úniku tedy docházelo někde na potrubí v podzemí. Aby se závadné místo našlo, napustí se celá soustava plynem s velmi intenzivním zápachem, jehož chemický název je merkaptan. Potom se musí procházet po všech trasách položeného potrubí a vadné místo najít podle zápachu merkaptanu. Trvalo celé dva dny, než se místo úniku projevilo. Závada byla způsobena vadným těsnícím kroužkem na jedné z plynových přípojek. Závadné místo bylo rychle opraveno a konečně mohlo být celé dílo předáno provozovateli, jímž je akciová společnost Jihočeská plynárenská. Stalo se tak až v červenci roku 1996 po kolaudaci stavby.

Uvedeme si nyní základní technické údaje o celé plynofikaci. Délka celého potrubí měří 9 km, 718 m. Přípojky do skříněk, které jsou na hranici pozemků majitelů, měří 2.143 m. Potrubí 1. etapy je svařeno z ocelových trub, pro 2. etapu bylo použito plastového potrubí na bázi černého polyetylénu. Použity byly 3 síly vnitřní světlosti potrubí: 110 mm, 90 mm a 63 mm. Plastově potrubí bylo svařováno vysokofrekvenčním elektrickým agregátem. Je to německá technologie a celý postup svařování je řízen počítačem a zaznamenáván kvůli technické kontrole. Tlak plynu v uliční síti je kolem 3 atm., což je tzv. středotlak. V rozvodných skříňkách je redukční ventil, který sníží středotlak na provozní tlak do domácností, který činí kolem 0,3 atm. Životnost plastového potrubí je garantována na 50 let, ale bude asi delší než bude životnost potrubí ocelového.

Cena celé plynofikační sítě je vyčíslena na 10 milionů, 599 tisíc, 826 Kč. Přípojky jsou v hodnotě 533 tisíc Kč. Dotaci, o kterou obec žádala Fond životního prostředí ČR, jsme nedostali, i když jsme v jedné fázi byli v pořadí uchazečů na prvém místě. Finanční náklady musela proto obec uhradit z vlastního rozpočtu let 95 a 96, což však nestačilo. Obec si musela vzít krátkodobý úvěr od Komerční banky ve výši 2,5 milionu Kč. 60 % z vynaložených investic do plynofikace se obci vrátí v letech 96 až 98 z úplatného převodu celého plynofikačního díla do vlastnictví Jihočeské plynárenské a.s. Zastupitelstvo obce tento převod schválilo, protože obec nemůže z technických důvodů být provozovatelem plynárenského zařízení. Akciová společnost Jihočeská plynárenská jako majitel plynofikačního díla garantuje spolehlivý technický provoz a kvalitní dodávku zemního plynu. Může se snad někomu zdát, že tento úplatný převod z obce na plynárenskou společnost je zvláštní. Rozhodně je to jiný způsob, než na který jsme zvyklí od Energetických závodů. Pro obec však bylo převedení plynofikačního díla na Jč Plynárenskou výhodné z hlediska finančního. Jak bylo již uvedeno, obec nemohla uhradit plynofikaci ze svého rozpočtu. Musíme zde připomenout ještě jeden moment, který bude mít patrně svůj význam v budoucnosti. Plynárenská společnost, jako majitel díla, si bude moci v budoucnu určovat cenu za plyn. Prozatím jsou ceny za energetická média regulována státem. Je však vyvíjen silný tlak, aby se tato regulace uvolnila. Tyto otázky se však rovněž týkají cen za elektrickou energii, kde je rovněž monopolní výrobce. Musíme doufat, že stát si udrží svůj regulační vliv na další vývoj cenové politiky.

V roce 1995 byl posílen stav trafostanic v obci podle plánu, který jsme uvedli na str. 72 této Pamětní knihy. Občané mají možnost, aby si podle své volby zvolili jako topné medium elektřinu, když nemají z nějakých důvodů zájem o plyn. Někdo se obává plynu z důvodů možného výbuchu, protože čas od času k takovému neštěstí dochází, jak se dovídáme z masmedií. Z neinformovanosti se i někdo obává plynu z důvodů otravy. Jedovatý byl svítiplyn, ale zemní není jedovatý a v naší plynofikační soustavě je pouze čistý zemní plyn, chemicky methan. Vraťme se však k elektrifikaci. Zvolí-li si občané jako topné medium elektřinu, mají dvojí možnost. Buď získat tzv. přímotop, což je lacinější taxa na dobu 20 hodin denně. Nebo mohou používat lacinější taxy nočního akumulačního proudu. Noční akumulace je způsob starší, zaváděný dříve, který spočíval v ohřevu šamotových desek v akumulačních kamnech.

Jiný způsob akumulace je ohřev zásobníků vody laciným nočním proudem. V letech 92 až 95 nastal přebytek elektrické energie v důsledku útlumu některých průmyslových provozů. A tehdy se objevily nabídky našeho monopolního výrobce - ČEZ (Českých energetických závodů) na zavádění tzv. přímotopu. Stalo se, že na přímotop přešlo více odběratelů než se očekávalo a najednou bylo elektrického proudu nedostatek. Taxa na přímotop se musela zdražit, ale stále ještě je finančně pro občany přijatelná. Výhodnější je ovšem taxa nočního proudu pro akumulační nabíjení. Dá se říci, že noční proud je na naše poměry laciný, zatím co přímotop je na hranici únosnosti. Celá problematika finanční únosnosti vytápění domů a bytů spočívá v kvalitě tepelných izolací našich obydlí. Vesměs je tepelná izolovanost našich domů špatná a neodpovídá evropské normě. Je to důsledek dlouhodobé éry socialismu u nás, kdy se doslova plýtvalo energií. Bylo to velice krátkozraká stavební politika, která byla založena na tom, aby výstavba byla co nejlacinější. Je třeba ovšem dodat, že jsme v minulosti neměli dostatečný výběr nových kvalitních stavebních prvků včetně izolačních oken a nejrůznějších materiálů, které používal Západní vyspělý trh. Technicky informovaní občané tuto problematiku znají, ale vesměs jsou občané v tomto směru málo informováni. Proto obecní úřad ve Včelné uspořádal v březnu 1995 informativní přednášku o významu tepelné izolace domů, čemuž se nyní u nás říká zateplování domů. Přednášky se zúčastnilo asi 50 občanů, což je malá účast vzhledem k důležitosti tématu. Lidé prozatím podceňují tyto otázky, ale v brzké době zjistí, jak se mýlí. Uvedeme si nyní některé technické údaje, o kterých jsme se na zmíněné přednášce dozvěděli. Tak např. tepelné ztráty z bytů, získané na základě zprůměrovaných měření vykazují tyto hodnoty: Únik tepla hmotou oken činí asi 40 %, z obvodových zdí našich domů je únik tepla kolem 30 až 35 %, střechou uniká 20 až 25 %, stropem suterénu asi 5 %. V Západní Evropě začali již před více než 20 lety tyto tepelné úniky snižovat různými způsoby zateplování domů. Staví se tam tzv. nízkoenergetické domy, jejichž stavební vlastností je, že takový dům všechny vyjmenované úniky eliminuje (snižuje). A co je nejdůležitější, že investice do stavby nízkoenergetického domu je pouze o 6 % vyšší, takže amortizace je dosaženo po 10 letech. Odborná literatura uvádí, že nízkoenergetický dum má roční čistou spotřebu energie na 1 m2 obytné plochy 54 kWh/m2. Mohl jsem tento údaj porovnat s vlastním měřením spotřeby topné energie, neboť v domě ve kterém bydlím, využívám k otopu elektrické akumulační vytápění pomocí vodních nádrží. Podle mých víceletých měření činí roční spotřeba čisté topné energie 105 kWh/m2. Je to tedy dvojnásobek než uváděná spotřeba pro nízkoenergetický dům. Ve zmíněné přednášce bylo řečeno, že zateplením domu lze uspořit až 60 % energetického příkonu. V našich současných cenových relacích je ale tepelné izolování domu, včetně výměny oken i dalších tepelně izolačních "drobností" nerentabilní z hlediska amortizace nákladů. Neúměrně nízké ceny jak za elektřinu, tak za plyn, jsou hlavní příčinou, že majitelé domů nejsou motivováni k zateplování. Objevují se však v obci první "vlaštovky" a několik domů se již tepelně zatepluje. Až v nedaleké budoucnosti ceny za energii podraží, možná že mnozí budou litovat, že se zateplováním nezabývali dříve. Uveďme si nyní některé údaje, které by nám měly osvětlit trochu výši dotací za energii u nás. Údaje jsou převzaty ze studie energetického generelu pro ČR v roce 1994/95. Uvádí se zde, že reálná cena výroby elektrického proudu činí za 1 kWh 9,0 Kč (slovy devět korun). Je to neuvěřitelná suma porovnáme-li ji s taxou, kterou platíme za odebíraný proud. Snad pro budoucí čtenáře bude potřebné, abychom uvedli současně naše taxy: Za noční proud byla taxa v roce 94 0,25 Kč, za denní 0,80 Kč. Za přímotop se platí 0,37 Kč, později 0,41 Kč, za překročení limitu nad 20 hodin za den musí se zaplatit 1,64 Kč příp. později 1,80 Kč. Snad je potřeba dodat, že do ceny (výrobní), která činí 9,0 Kč na 1 kWh, je zakalkulováno odsiřování našich hnědouhelných elektráren. Bez této kalkulace činí výrobní cena elektřiny asi 4,0 Kč /1 kWh. Ve zmíněném energetickém generelu ČR je prokalkulována výrobní cena zemního plynu na 3,8 až 4,0 Kč za m3 (platí pro rok 1994). Účtovaná cena v této době za plyn činí kolem 1,8 Kč. Co k těmto údajům dodat? Máme jediné "štěstí" a tím jsou naše panelové domy, uvedl přednášející inženýr na zmíněné osvětové přednášce. Kdyby se totiž přestala uplatňovat státní dotace na energii, tak se "položí" nejdříve panelové domy, protože nájemníci by neunesli náklady na otop. Když se dělalo infračervené měření úniku tepla v uzavřeném bloku panelové zástavby, zjistilo se, že je zde mikroklima o několik stupňů vyšší než v otevřeném terénu. Nejdříve se musí zateplit panelové domy, což se již někde činí. Majitelé rodinných domků mají stále ještě čas, který ale neúprosně běží a tímto varováním zmíněná přednáška končila.